The Green Inferno

Nejprve si naivní flétnistka vyslechne na vysokoškolské přednášce něco o ženské obřízce, pak se nechá strhnout vidinou pomoci v netknuté džungli v Amazonii, kde starověké kmeny trpí pod útiskem soukromých společností, kterým jde výhradně o zemní plyn. Přidá se tak ke skupince, která se chce v Peru „pomocí mobilů“ postavit buldozerům, jenže těžké stroje nebudou tím hlavním nebezpečím, které na ně čeká. Budeme holt muset držet pěsti, že balíček trávy zhulí celý kmen. Eli Roth se s diváky nikdy nemazlil, a tak nějak si tím vydupal proslulost. Užvaněný hororový nadšenec se mnohdy tvářil jako spása žánru, většinou ale zklamal, tentokrát si navíc dával hodně načas (takhle dlouho k nám filmy „chodily“ snad před dvaceti lety). Musím ale poznamenat, že jsem projektu docela dost fandil, a tu a tam sledovat, v jaké je fázi. Úvod se nicméně vleče, je nezajímavý, Roth se jen těžko odklání (nevím, zda záměrně) od docela pitomých dialogů. Jakmile se ocitneme v deštném pralese, je to jiná káva (ač je samotný protest aktivistů docela úsměvný), která vygraduje pádem letadla. Od té chvíle se otvírá řada možností posunout tenhle kus někam dál. Jenže Roth se vedle exhibicí s maskami a krvavými momenty zmůže jen na pár zajímavějších sekvencí (třeba na to, co se děje po samotném pádu letadla). Uvěznění mezi domorodci prakticky neprodává, chybí napětí, o postavy nemáme strach, tvůrci neumí navodit řádnou atmosféru, dialogy skřípou a vlastně chybí i ona brakovost, chcete-li to tak nazývat. Roth namísto toho, aby překračoval díky kanibalskému kmenu plném gurmetů hranice vkusu a vyvolával kontroverze, předkládá scény (třeba průjem jedné ze zajatkyň, který nemá pražádný význam), které mohl nabídnout v jakémkoliv jiném žánrovém balení. Roth je mizerný vypravěč, nezklamal, ale potenciál neprodal. (25.10.2015)

Dlouho očekávanej kanibalskej horor od Eliho Rotha. Klasicky první půlka seznamovací, která by měla minimálně zaujmout, pobavit, ani jedno se nestalo. To díky nesympatickejm hercům, který řešej absolutní blbosti. Jakmile se přesouváme do druhý části v džungli, tak teprv to největší očekávání přijde. Došlo na porcování, krev, všelijaký zvěrstva, ale v rámci mezí. Žádný nechutnosti, což je naštěstí pro mě dobře. Kanibalové jako takový, maskéři odvedli dobrou práci. Dokonce se našla i chvilka na vtipnou pasáž, která nevím jestli se zrovna hodila. Ale celkově, jak kdyby to bylo pojatý strašně odlehčeně. Myslel jsem, že když už se to plánovalo takovou dobu, bude to maso, který se buď bude líbit nebo to schytá ostrou kritiku. (10.11.2015)

V skutočnosti celkom solídna ľudožrútska zábava. Samozrejme, tie pokusy o satiru sú chabučké, herci strašní, ale inak ako rothovina v pohode. Džungľa presvedčivo vyvoláva žalúdočné problémy, domorodci vyzerajú autenticky, gore je prvotriedne. Hoci podobné filmy bývajú len o čakaní na žranicu, toto celé rýchlo odsýpa a má to tie rozkošné idiotsky vtipné momenty typu marihuana v pečúcej sa mŕtvole. (26.10.2015)

Dva roky odkládaná věc nám konečně vyšla a já jsem relativně spokojen byť od filmu, na který se čeká 2 roky se subžánrem, který se neobjevil přes 30 let se z něj dalo vytřískat více. Green Inferno se rozbíhá pomaleji ( 40 minut nudí), poté už Eli Roth servíruje divákovi skvěle natočený crash letadla, dech vyrážející záběry přírody( ta Amazonská zeleň je neskutečná), perfektní masky domorodců, make up hlavní Bad Ass leaderky je špičkový a potěší i slušná porce Gore, především hned první porcovačka patří mezi nejlepší gore scény roku, ale pořád mám pocit, že tam toho mohlo být více. Zamrzí, že spousta lidí nepřežije pád letadla, tudiž nezbyde příliš "jídla" pro kamarády kanibaly. Hloupé dialogy a špatní herci zde jsou tolerování, ale na kočku z Knock Knock se mi kouká hezky, mám k ní určité sympatie a fandil jsem ji . Nejbrutálnější horor roku ano, dekády však nikoliv. 75% (17.10.2015)

Totální propal, dementní premisou počínaje, zbytečným CGI jaguárem konče. Eli Roth evidentně neumí skoro vůbec pracovat s napětím a proto každou aspoň trochu vypjatou scénu zaplácává teenagerovským poloretardovaným humorem, kterému by se mohl smát jen někdo, kdo podstoupil domácí lobotomii. Někde jsem četl, že se má Rothovi dát kredit za znovuoživení kanibalského subžánru. To by ho ale nesměl znásilnit a pomočit. Žádný odkaz v podobě hnusu, špíny a bahna se tady naleznout nedá. A ty dvě krvavější scény (které stejně kvůli jejich grotesknosti nebo kontextu nefungují) to fakt nezachrání. (19.10.2015)