Moji přátelé II

"Supergazola dekapletovat nalevo." Druhý díl je především složený ze vzpomínek na Perozziho, který posledně zemřel a k tomu je přidáno pár nových fórků (kupříkladu hned v úvodu profesor Sassaroli - Adolfo Celii sebere na hřbitově iluze jednomu vdovci) a samozřejmě slovní kejkle hraběte Maschettiho. Ale přeci jen mi přijde, že je lepší než jednička. Prospělo, že nevýrazného Duilia del Prete nahradil Renzo Montagnani a Monicelli už tentokrát podává Tognazziho finanční problémy s větším humorem. Ovšem jako u první části kazí celku dojem zbytečná dramatická a dojemná scéna, která jako by vypadla z filmu úplně jiného žánru. 80% (08.09.2007)

Tento typ filmů má jednu úžasnou vlastnost. Oddělí zrno od plev. V hodnocení se pozná, kdo má smysl pro humor a kdo má smysl pro pravý opak, tedy pro otravování lidí. Moji přátelé nejsou nic pro milovníky tzv. laskavého českého humoru. Pro ty točí Troška ty svoje superdíla. Naopak, pro nás, milovníky drsného humoru, je tento film kultovní záležitostí. Já si vždy rád poslechnu Moderní madrigalisty z Florencie a při jejich zpěvu zavzpomínám na naši zbožňovanou Adelinu, manželku a milenku, jaké nebylo rovno - 100 %. (30.10.2012)

Výborná komedie, které ohromně pomohl skvělý český dabing (Filmové studio Barrandov dabing 1985, Stanislav Fišer, Jiří Zahajský, Čestmír Řanda, Jan Schánilec, Otakar Brousek st.). Styl humoru, u kterého občas nebudete věřit že někdo dokáže takový gag vymyslet (lopata a křoví, narovnání šikmé věže, vybruslení z pokuty), ale s chutí se zasmějete. Parta dokonale škodolibých a ve své zlomyslnosti sehraných chlápků ve filmu, jehož časová osa je netradiční - nejprve se na jednoho z nich vzpomíná, poté retrospektivně přijdou scény i s ním. (27.09.2012)

Moje přátele II mi poprvé pouštěli o generaci starší příbuzní. Skryté krásy filmu jsem však odhaloval až postupně a musím upřímně říct, že dnes si všechny naprosto geniální fóry vychutnávám plnými doušky a pokaždé odhalím něco navíc. V okruhu mých přátel a příbuzných řada hlášek ("já jsem sklízela", "vyšlo, ale není tam", polévka je trochu hořká", "buď vychytralý jako jelen" aj.) zkultovněla a rádi se jimi častujeme. Podobně vystavěné, dosti černé a s takovou grácií podané kousky by jinde pohledal. Relativně blízko mi přijde třeba Nenápadný půvab buržoazie. "Slabší chvilky" v oku diváka podle mého mohou vyplývat právě z důvodu vidění poprvé nebo očekávání svižné, pro jiné komedie typické chronologické dějovosti; tohle je spíš o variacích poněkud ujetého, leč poetického mentálního stavu. (25.09.2008)

Pokračování filmu Moji přátelé jsem viděl dřív než původní snímek. Je to gejzír nápadů a gagů, někdy hraničících s hodně černým humorem. Zejména scénka na hřbitově, kde u hrobu mladé, krásné ženy jeden z přátel pouhým postojem, zamáčknutím slzy a utrousenou poznámkou vytočí vdovce tak, že hrob zdemoluje, je neskutečná. Skvělá zábava, zejména pro českého diváka, který se rád pobaví na cizím neštěstí. (04.04.2012)