Mzda strachu

Pazuzu is watching! Poměrně dlouhá, naturalisticky vyvedená expozice představí tři muže skrývající se před minulostí a jednoho, co po takových pase. Friedkin se při ní neštítí zobrazení lidského cynismu či špíny Latinské Ameriky a rozehraje psychologickou hru kolem nesourodého kvarteta donuceného okolnostmi ke spolupráci. Zlověstně dobrodružná druhá polovina potom stříkne do srdce adrenalin (spektakulární scéna na deštěm bičovaném „mostě“) a nechává ve vás pomalu dozrát existenciální rovinu Friedkinova v bolestech zrozeného díla. Pochybnosti o udělení páté hvězdy nakonec rozehnal soundtrack Tangerine Dream a úplný závěr, který podtrhl ústřední myšlenku, že osud je sice nevyzpytatelný, ale svými činy si ho určujeme.. Komerční neúspěch Sorcerera za svistotu světelného meče Lukea Skywalkera byl asi nutnou předehrou k tomu, aby až čas ocenil jeho kvality i význam.. (06.06.2016)

Začátek je sice důležitý, ale dosti zdlouhavý, ovšem jakmile se děj přesídlí do Jižní Ameriky, chvílemi ani nebudete dýchat. Scéna na chatrném mostě za deště vešla do dějin filmu jako jeden z největších nerváků. Film plný oleje, šmíru, smradu z výfuků, nehostinné džungle a zpocených zad. Skvělý Bruno Cremer. Remake, který není svému předobrazu nic dlužen. 80%. (30.09.2010)

Určitě jeden z nej remaků co jsem kdy viděl. Pan Friedkin tu nejen udržel TO NAPĚTÍ na stejné úrovni jako francouský originál,ale ještě (a dobře) příběh prohloubil díky prologu(v originále jsme hned vrženi do děje,aneb jsem chudý,případně hamižný socka vykořeněný mamlas, tak akorát vhodný pro zoufalé činy,ale jak se mi to vlastně stalo?).-Po tomhle filmu to Friedkin dostal dost sežrat od všech a v podstatě skončil,a ani i když natočil takové nadprůměrné snímky jako Na lovu,nebo Žít a zemřít v L.A.,stejně na něj dělali ksichty,že už svůj stín nepřekročí. Škoda. (18.09.2010)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Přiznám se, že na Sorcerera jsem se, namlsán původním filmem, náramně těšil. Jaké pak bylo moje zklamání, když hned zkraje jsem byl zavalen (v tomto případě) nesympatickou béčkovostí (hudbou počínaje, střihem konče) a přehnanou laciností. První půlka tak daleko spíš než na plytký děj (chraň bůh!) poukazovala na scenáristovu a režisérovu neschopnost. Patřičné grády začne příběh nabírat až během samotného převozu třaskavin, kde již vše probíhá víceméně podle zaběhnutého scénáře. Jakákoli tvůrčí invence podle mě vychází naprázdno a dalším nepříjemným protivníkem, kromě džungle samotné, je hlavním hrdinům čas. První půlka buď potřebovala notně zkrátit (což bych ocenil já), nebo druhá natáhnout alespoň o půl hodiny, poněvadž postavy nemají čas pro rozvoj a jejich hloubka je tak oproti originálu mizivá. Mzdu strachu tedy rozhodně ANO, ovšem původní. 50% (04.06.2010)

Zajímají mě filmy, které všichni opěvují, komentáře jsou u nich jeden lepší než druhý a nemají téměř jiné než pětihvězdové hodnocení. Z toho důvodu jsem absolvovala i Mzdu strachu. Cesta džunglí a akce náklaďák kontra most je fakt za 5*. Bez debat. To ostatní kolem už pro mě ale taková hitparáda nebyla. Napětí i akce tu dozajista je, něco do sebe tenhle film bezesporu má, ale že by mi to trhalo žíly, tak to tedy ne, už třeba z důvodu nudnějšího začátku a celkem předvídatelného konce. 60% (06.06.2016)