Mzda strachu

Co dodat ke komentáři samotného režiséra: "No matter how much you struggle, you get blown up. [...] It's about revenge, vengeance, betrayal – this is how I feel about life.... life is filled with betrayal... false promises... fate is waiting around the corner to kick you in the ass." Nečekaně svižné tempo, syrová atmosféra, skvělé výkony, neokoukané lokace a luxusní režie. (24.04.2021)

Začátek mě moc nevzal, ani nebavil, poletovali jsme po světě, rychle a zmateně a já netušila, která bije.. Když pak chlapci skončili ve stejné řiti, svitlo mi.. Od chvíle, kdy se přihlásili jako řidiči velmi nebezpečného nákladu, mě to vtáhlo a jakmile se vydali na riskantní cestu, měli mě na lopatě.. Roy Scheider a Bruno Cremer byli mýma očima tahouny snímku a o tom, že úžasnými, snad ani není třeba psát.. (31.10.2020)

Originální verzi řadím k nejlepším filmům, jaké jsem kdy viděl, a tak se jen těžko vyhnu srovnání. Co mi u Friedkinova snímku nejvíce vadilo a co ho v mých očích činí horším Clouzotova, je v prvé řadě jeho nezájem o postavy. Intro, které v originálu pokrývá hodinu stopáže a dokonale vykreslí protagonisty i jejich beznaděj v depresivním upoceném prostředí, je zde pojato chaoticky a filmařsky příliš konstruktivně - Clouzot sázel na co možná nejvíce naturalistický přístup a divák se bál o postavy jednak proto, že se s nimi pomaleji a lépe seznámil, a jednak díky tomu, že režisér nepotřeboval umělé budování atmosféry, aby vytvořil palčivé, místy až nesnesitelné napětí. Jízda kamiónem byla napínavá už proto, že se prostě děla a že byl divák na hrdiny absolutně navázán. Friedkinově verzi lze bezpochyby přičíst k dobru, že se vydává trochu jinou cestou a jen otrocky nepřepisuje, ovšem její sebeuvědomělejší narace, která je sice komplexnější v komunikativnosti, ale značně uchvátaná v tvorbě očekávání (výborným příkladem je zrychlená montáž s opravou kamionů a absence psychických reakcí aktérů na jejich 'sebevražednou' misi), značně oslabuje účinek druhé poloviny, která je sama o sobě velmi dobrá a obsahuje dokonce jednu vynikající scénu, jíž originál i překonává. Celé je to zkrátka moc odtažité od postav (ve chvíli, kdy se vyberou čtyři řidiči, má divák ostatně nějaký vztah jen k Roy Scheiderovi, zatímco dva aktéry sotva rozpoznává) a soustředěné na filmařskou audiovizuální kreativitu, které má možná Friedkin opět na rozdávání, ale k tomuhle zpocenému, živočišnému a především psychicky vyčerpávajícímu námětu se úplně nehodí. I přesto ale za 7/10, neboť je to poctivý kus filmařiny a originál je natolik skvělý, že ani všechny předchozí výtky k této verzi ji jako samostatné dílo rozhodně nesráží do podprůměru. (25.03.2020)

Film na němž vyhořela slibně rozjetá kariéra režiséra, který se do té doby počítal ke stejné lize nové hollywoodské krve jako Scorsese, Coppola, De Palma nebo Spielberg. Jak známo, Friedkin měl tehdy na kontě dva majstrštyky: Francouzskou spojku a The Exorcist. Díky nim byl považován bezmála za génia, a čekalo se s jakou peckou přijde teď. A on si vybral klasický francouzský snímek, který se rozhodl předělat ve svém typickém stylu. Celému projektu hodně věřil, a dal do něj dle vlastních slov všechno. A ono to nevyšlo. Film propadl u diváků i kritiky. Možná tehdy byli lidi na remaky citlivější než jsou teď, ale pokud bychom měli hledat ve filmové historii předělávky, které stojí za to, Friedkinova Mzda strachu by si zasloužila být v tomhle žebříčku na předních místech. Děj původního filmu je zde rozvinut o to, co v originále zůstává tajemstvím – tedy JAK se hlavní hrdinové ocitli tam, kde teď jsou, a co tomu všemu předcházelo. Snímek je natočen jako typická 70’s záležitost, a myslím, že fanoušci Francouzské spojky musí být spokojeni. U příznivců originálu je výsledný dojem už mnohem spornější... Zbytek je historie: Talentovaného režiséra neúspěch psychicky zcela zlomil. Hollywood přestal věřit ve Friedkina a Friedkin sám v sebe. Dá se říci, že už se z šoku způsobeného jednoznačným odmítnutím na všech frontách (s vyjímkou některých socialistických zemí, kam byl film následně levně prodáván) nikdy doopravdy nevzpamatoval. Proto je Sorcerer dnes tak zajímavý. Nabízí filmovému fanouškovi nejen možnost s odstupem posoudit, zda bylo dobové přijetí snímku spravedlivé, ale také se poučit, jak vrtkavou záležitostí může být štěstí, víra, talent a úspěch. ... Před pár lety běžel na ČT v rámci seriálu profilů slavných režisérů dokument o Williamu Friedkinovi. Jakmile přišla řeč na Mzdu strachu, tvůrci Vymítače ďábla se zlomil hlas, když spustil svůj lament nad zlým osudem... Sad story. True story. (21.12.2006)

Tarantino radí Mzdu strachu medzi svoje najobľúbenejšie filmy. Roy Scheider bol na vrchole kariéry, mal na konte Čelisti, a týmto si chcel upevniť svoju pozíciu. William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) sa zaradil medzi najzvučnejšie režisérske mená svojej doby a tu aj hneď dozvučil, pretože film bol prepadák. Ja oceňujem skvelo pôsobiacu vizuálnu stránku, krásu a náročnosť krajiny, tú hmatateľnosť, špinavosť, a uveriteľnosť všetkého. Scény s výbuchmi by boli ozdobou každého vojnového filmu. No a prejazdy cez labilný most boli povestnou čerešničkou. Natočenie tohto filmu by totálne nedávalo zmysel v dnešnej CGI dobe...Netflix má však iný názor, pretože aktuálne servíruje modernú verziu. Ja si niekedy určite dám francúzsky originál z roku 1953. Uvažoval som nad 4*, ale predsa len chýbalo väčšia dráma + vypätejšie konfrontácie medzi postavami. (13.04.2024)