Mzda strachu

Co vlastně tento remake přinesl nového, a proč ho točily, když originál byl úspěšný? Je nutno říci, že novější pojetí má předně výraznější exteriéry, akčnější scénář a zajímavější herecké obsazení. Tudíž vzhledem k těmto kvalitám vyniká film více ve výstavbě dějové dramatičnosti. Sice nejde o kdovíjaký umělecký zážitek, ale jednoduše řečeno, adrenalinová jízda v autech je zážitek, na který nezapomenete. (27.12.2011)

Pazuzu is watching! Poměrně dlouhá, naturalisticky vyvedená expozice představí tři muže skrývající se před minulostí a jednoho, co po takových pase. Friedkin se při ní neštítí zobrazení lidského cynismu či špíny Latinské Ameriky a rozehraje psychologickou hru kolem nesourodého kvarteta donuceného okolnostmi ke spolupráci. Zlověstně dobrodružná druhá polovina potom stříkne do srdce adrenalin (spektakulární scéna na deštěm bičovaném „mostě“) a nechává ve vás pomalu dozrát existenciální rovinu Friedkinova v bolestech zrozeného díla. Pochybnosti o udělení páté hvězdy nakonec rozehnal soundtrack Tangerine Dream a úplný závěr, který podtrhl ústřední myšlenku, že osud je sice nevyzpytatelný, ale svými činy si ho určujeme.. Komerční neúspěch Sorcerera za svistotu světelného meče Lukea Skywalkera byl asi nutnou předehrou k tomu, aby až čas ocenil jeho kvality i význam.. (06.06.2016)

Tenhle film má velmi podivně rozložené nakládání s časem. Minimálně půlhodinu zabere postupné představení čtveřice hlavních hrdinů. Pak se dostanou všichni na výchozí místo, ale zase to chvíli trvá, než jsou všichni najati na přepravu beden se starým nitroglycerinem, který může vybuchnout kdykoliv, stačí se na něj jen špatně podívat. Dobrodružná cesta džunglí pak sice nabízí několik opravdu napínavých a perfektně natočených scén, ale pro spoustu diváků už je to pozdě. (15.07.2014)

Originál miluju a jestli někdo považuje tenhle jeho remake za srovnatelný nebo dokonce lepší, tak to se asi posral v kině. Pochválil bych výpravu, kameru a hudbu, ale nepochopím a neodpustím, že Friedkin zahodil kamarádsko-milostný trojúhelník mezi Mariem, Joem a Luigim, na kterém stál původní film. A nahradil ho nijak extra zajímavou hodinovou expozicí postav, zahrnující jejich osudy před příchodem do Jižní Ameriky. Navíc v jeho podání mi druhá polovina skoro nepřišla napínavá - scéna na mostě je sice parádně natočená, ale napětí jsem u ní necítil. (31.08.2019)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Přiznám se, že na Sorcerera jsem se, namlsán původním filmem, náramně těšil. Jaké pak bylo moje zklamání, když hned zkraje jsem byl zavalen (v tomto případě) nesympatickou béčkovostí (hudbou počínaje, střihem konče) a přehnanou laciností. První půlka tak daleko spíš než na plytký děj (chraň bůh!) poukazovala na scenáristovu a režisérovu neschopnost. Patřičné grády začne příběh nabírat až během samotného převozu třaskavin, kde již vše probíhá víceméně podle zaběhnutého scénáře. Jakákoli tvůrčí invence podle mě vychází naprázdno a dalším nepříjemným protivníkem, kromě džungle samotné, je hlavním hrdinům čas. První půlka buď potřebovala notně zkrátit (což bych ocenil já), nebo druhá natáhnout alespoň o půl hodiny, poněvadž postavy nemají čas pro rozvoj a jejich hloubka je tak oproti originálu mizivá. Mzdu strachu tedy rozhodně ANO, ovšem původní. 50% (04.06.2010)