Prohnilí proti prohnilým

I dvojka Prohnilých má své kouzlo, jen se mi zdáli mnohem smutnější a ne tak vtipní, jako první film. Mimo to moc mě mrzelo, že nebylo vysvětleno, jak je možné, že byli opět policajti a bez peněz, když konec jedničky směřoval úplně jinak. Přesto jsou Prohnilý proti prohnilým skvělou podívanou, která má spousto toho dobrého od svého předchůdce. (11.12.2022)

„Sú dni, keď by človek nemal vystrčiť nos z domu.“ Po Prehnitých a pred Super prehnitými sa trio Zidi/Noiret/Lhermitte zasa stretlo a hoci som sa bál „nastavovania kaše“, tradičného problému pokračovaní, po pomaly sa rozbehnúcej polhodine ma podarená parťácka dvojica znova dostala. Čert ber logiku (policajt, ktorý si odsedí niekoľko rokov za prepadnutie a krádež peňazí, sa môže vrátiť do policajného zboru, to ako vážne?). A tentoraz mi bol sympatický už i Lhermitte, ktorého prerod zo slušného študenta v drsného grázlika ma v jednotke veru príliš nenadchol. Prím ale hrá fantastický Noiret, ktorý v sebe mal niečo ľudské, v čom sa našiel každý. Znova sú prítomné šikovné dialógy („Je o vás známe, že s poručíkom udržiavate styky.“ – „Sexuálne. IBA sexuálne.“), pričom miestami som sa zo smršti slovných prestreliek smial viac, ako u BLBÉHO A BLBŠIEHO. Postavy si zamilujete (aj „záporné“... iné v tejto trilógii vlastne ani nevystupujú, každý má niečo za širákom, ale existuje menšie a väčšie zlo a medzi tým treba vedieť rozlišovať) a snímka dýcha francúzskou atmosférou a zvláštnym, chytľavým chlapským kúzlom. (18.03.2010)

Nikdy jsem nebyl příznivcem tzv. nastavované kaše ve filmu nebo-li volných pokračováních a tady je po čase další důvod. Původní Prohnilé z roku 1984 jsem viděl vícekrát a pořád pro mne fungují v několika vrstvách jako originální tragikomedie s krásným noirovým nádechem, sympatickou atmosférou, osobitým humorem a současně i nenuceně kritickým pohledem na zkorumpovanost a morální zkaženost policistů. Tohle téma sice pokračuje i zde a Claude Zidi se svým týmem scenáristů ho vygradoval ještě do daleko větších prohřešků hlavní policejní dvojky, než v prvním dílu, nicméně celý nádech filmu se přehoupl do prvoplánové akční komedie, u níž nuceně místy působí dokonce i ten humor a kriminální linie už nemá čím výrazněji oslovit. Druhý díl nezačíná tam, kde předchozí skončil a bohužel se nedovíme nic z toho, co uplynulo mezi šesti lety, ani jak přijali Reného v Noiretově podání zpátky na stejné místo po návratu z vězení. Postupně jsem se smířil s tím, že Prohnilí proti prohnilým mají v sobě skoro až rysy sebeparodie (jedna z posledních scén s automatickým otvíráním trezorů houpajícím se závažím od stropu mi tenhle dojem pouze potvrdila :)), nicméně další výraznější posun a hlubší důvod vzniku (mimo spolehlivé tvůrčí sázky na divácký úspěch) jsem nepostřehl. Přesto stále jde o kousek, na který se dá (jednou) podívat, ač dějově mne výrazněji neoslovil a na jindy bláznivého Zidiho to působí až mdle. Zůstal mi jen pozitivní pocit z Philippa Noireta, který podal stejně podmanivý výkon jako v "jedničce", bez ohledu na kvalitu všeho kolem, a držel filmovou zábavu pořád na jisté úrovni. 55% (18.09.2020)

Na jednu stranu cyničtější než první díl (bankéř, výsledky poctivosti) s vtipnými Reného hláškami na téma "S poctivostí nejdál dojdeš", na druhou stranu trpící klasickými nemocemi druhého dílu: příliš vykonstruované, takže závěrečná půlhodina se přece jen trochu vleče. Zmizela jednoduchost a realističnost prvního dílu, kterou nahradila touha po co největším "twistování". (20.01.2010)

S prvním dílem jsem měl maximálně určitě menší morální problémy, přes které jsem se ale nakonec dokázal  povznést a uznat film za dobrou zábavu a posun v francouzské kinematografii s lehce hořkým nádechem. Na pokračování jsem byl celkem zvědavý, páč mě zajímalo co dalšího se s ústřední dvojkou vymyslí a zdá se nějak vytříbí jejich charaktery. A ehmmmmm, co k tomu nakonec napsat? Určitě je dobré začít pozitivně. Claude Zidi opět dobře dokázal vystihnout atmosféru rušné Paříže a menších kriminalnich případů, které vrcholí až k podsvětí. Zároveň v některých pasážích celkem dobře vyobrazil logické stárnutí hlavního hrdiny, čímž alespoň trochu posunul jeho charakter.  Protože jinak tady posun nevidin prakticky žádný. Maximálně  od hořké komedie k nucené kriminálce s ještě nucenejsimi humornými prvky. Jen jsem to nějak odzíval  a ani Noiret mě tentokrát extra nenadchnul. (13.09.2020)