Prohnilí

Na CSFD jsem registrovaný víc jak 5 let. Za tu dobu jsem profil filmu Prohnilí navštívil snad stokrát a pokaždý jsem hrozně moc chtěl napsat, jak moc tenhle film miluju, ale vždy to dopadlo stejně. Ubíhala minuta po minutě a já ze sebe nedostal ani slovo přitom mám v hlavě snad každou scénu, každej dialog i každý gesto, ale copak sem můžu dát jako komentář fotku svý krásný a chytrý hlavy ? No a postupně jsem vždy začal přemýšlet co sem vlastně napíšu a jak to sem vlastně napíšu a pak jsem se vždycky zarazil a říkal si, tohle je upřimnost ? Takhle se píše od srdce ? "Ne, to radši nepiš nic." odpověděl hlavě můj pocit a já to zase zabalil. Až teď, po včerejšku mě došlo jak je to snadné. Vlastně se stačí jen podělit o pocity, které zažívám už od roku 1984. Ty pocity jsou už 25 let pokaždé stejné. Je to jako, když se konečně dočkám polibku od holky, po který toužím už delší dobu. Na ten pocit nikdy žádnej kluk přece nemůže zapomenout a stejně tak nikdy nezapomenu na dva okouzlující sympťáky s policejní plackou a rošťáckým výrazem ve tváři, na oprýskaný baráky pařížského Montmartru a jeho svérazné obyvatele, na vlak který přiváží na pařížské nádraží nadšeného zajíce Thierry Lhermitteho, jako nového kolegu starého protřelého mazáka Philippa Noireta, na jejich první setkání, na všechny ty finty, fórky, sázky na koně, večeře v ruské restauraci, vtipné dialogy, romantické chvilky, na vznikající přátelství dvou skutečných chlapů. A na ten překrásný konec? Tak na něj budu vzpomínat snad i v hrobě. A po tomhle všem najednou začne hrát geniální hudba Francise Laie, vynoří se závěrečné titulky a já mám strašnou chuť žít - tomu se říká pocit absolutního štěstí. (31.08.2009)

Spočiatku vtipná buddy krimi komédia založená na dvoch protikladných charakteroch. Postupom času ale film vážnie a k slovu sa dostáva nielen komediálny, ale predovšetkým charakterový typ herectva oboch hlavných protagonistov. V konečnom dôsledku boli Prehnití celkom smutným filmom o jednom stále "nad vecou" sa tváriacom starcovi, ale vnútri veľmi osamelom. Snáď by som mal menšiu výčitku smerom k príliš rýchlemu prerodu "žiak predstihol svojho učiteľa", ale to je skutočne asi tak všetko. Jedna z mála starších francúzskych komédií, ktoré ma dokážu pobaviť aj dnes. (11.09.2018)

Tenhle film je jako Beaujolais – nelze jej jen pasivně nasávat, je třeba ho aktivně vychutnat. A pak si člověk uvědomí, do jakých hlubin trapnosti a nevkusu jsou někteří dnešní tvůrci „komedií“ schopni klesnout, aby vyrobili vtip, k jakým klišé jsou ochotni zajít, aby vyrobili myšlenku, a že úsloví „staré zlaté časy“ a nostalgie po nich má ve filmovém světě své opodstatnění. (24.05.2012)

Zaujimava a hodne drsna komedia o dvoch "poctivych" policajtoch, ktori porusuju zakon, prekracuju kompetencie, ale proste nejde im nefandit. Hlavnou hviezdou bol pre mna pan Cernyet /Assassination Bureau, Zivot na Zamku/. A za ten zinscenovany podvod a reziu Claude Zidi-ho musim dat, Thierry Lhermitta ale z duse neznasam, nemam rad tento typ ludi : 95 % (10.03.2013)

No jestli to takhle v Paříži funguje běžně, tak se nedivím, že se tam dá propašovat x teroristů, aniž by si toho někdo všiml. Film jako takový je ale veselá komedie s prvky dramatu, které ale zaniká v poměru k počtu fórů. Není to sice nic, u čeho by se člověk vyloženě řehtal, ale sranda to je dobrá. 85% (22.08.2017)