Prohnilí

Klasika, která neztrácí na kvalitě ani po letech. Nikdo sice nechce, aby se takto policajti chovali, ale těmhle dvěma prostě přejete, aby jim vše vyšlo a žili si své životy, tak jak chtějí. Philippe Noiret je postavou Reného nezapomenutelný a neznám jinou jeho roli, která by mu sedla více. Vše je krásně zabaleno do ponurého prostředí Paříže 80´ let. (10.12.2022)

Takže na konci bude spousta tipů, ale ani jeden zavřený zloděj. - Věznice jsou stejně přecpaný... Pamatujete zhruba polovinu 90. let, kdy ČT v pátek večer vysílala FILM NA PŘÁNÍ? Tehdy suverénně vyhráli Zidiho Prohnilí a přesně tady vznikl i můj návyk na tento snímek (a později i jeho dvě pokračování). Okrádat lidi, dostat za to medaili od ministra a ještě ukrást prefektovi peněženku, to umí jen Phillipe Noiret! Vynikající francouzská krimi-komedie o špinavých (pardon prohnilých) policajtech, ve které krimi zápletka ustupuje do pozadí jemnému, inteligentnímu humoru. V něm si Philippe Noiret, jako René, přímo hoví a když se snaží zpracovat mladého nováčka, který mu byl přidělen, zažije spoustu nečekaných situací. I krajně nepříjemných. Mladý Francois (Lhermitte) je totiž idealista tělem i duší a Renému dlouho trvá, než oblázek obrousí do patřičné podoby. To se mu ale nakonec podaří a naši prohnilí policisté mohou zinscenovat podvod roku. Skvělé jsou i přezdívky některých postav, jako např. Slimák, Ježíš, Onuce či velice povedený český dabing z roku 1987. Naprosto bezchybný snímek s až dojemným závěrem, který má dvě neméně zdařilá pokračování. Claude Zidi v životní formě, Prohnilí jsou zkrátka nadčasovou záležitostí. (17.11.2009)

Králem francouzské komedie pro mě není nikdo jiný než Claude Zidi, režisér, který dokázal dokonce i z Pierra Richarda vykouzlit něco více než jen totální nemehlo. Claude Zidi nám tentokráte servíruje příjemnou komedii o dvojici notně zkorumpovaných policistů, kteří se prostě umí ve svém oboru otáčet. Především poklidné a nenucené herectví Philippeho Noireta je jako balzám na duši. (21.12.2009)

Naprosto spickova kriminalni komedie o dvou zkorumpovanejch poldech, ale jelikoz jsme ve Francii, tak to jsou stoprocentni sympataci, kterejm clovek musi fandit. V Americe by to urcite udelali stylem, kdy jedinej spravnej polda je chce zatknout. Nejakej vyraznejsi dej tu sice neni, je to spis o jednotlivejch situacich, kdy nejdriv Noiret zaucuje Lhermittea a pote uz vyvadej spolu. Ne vzdy to je sice sranda, precejen dojde i na naky ty vaznejsi momenty, ale komedie prevazuje a nektery fory fakt stoji za to. Navic jak Noiret, tak Lhermitte jsou perfektni. Fakt nemam, co bych tyhle komedii vytknul, jeden z Zidiho nej filmu. (21.03.2009)

Prehnití & skorumpovaní & gamblerskí & úplatkárski ... a ešte ani vskutku vlastne ďalej neviem, čo všetko by sa v podstate dalo na nich priamo charakterizovať, nakoľko paradoxne predstavovali „mužov zákona”, no vôbec sa podľa toho nielenže nesprávali, ale zároveň si z toho ani zďaleka nič nerobili, keď sa mohli rôznymi prostriedkami veselo obohacovať na úkor ostatných osôb, ktoré boli taktiež samy o sebe dosť pochybnými existenciami, a pritom prichádzajúci idealista v podaní Françoisa Lesbucheho, ktorý sprvoti o takýchto nekalých praktikách nechcel nič počuť, ba ani ich na vlastné oči vidieť, čo snáď zo začiatku najlepšie poznať na jeho naprosto rozčarovanej tvári, akonáhle (s)pozoruje „pracovné metódy” svojho, staršieho kolegu, inšpektora Reného Boisronda, a tak sa automaticky natíska otázka v tom prostom zmysle, či napokon podľahne i on vábeniu v podobe »nasledujúcich brigád« popri zamestnaní? • Nie, opäť ma nedostala do kolien táto očividne fraškovitá, trošku povrchná, obzvlášť kriminálna jazda, naprieč parížskymi ulicami, preplnenými množstvom všelijakých, kurióznych postavičiek od výmyslu sveta zrovna tak, ako som si možno pôvodne sám predstavoval, teda podľa výsledného hodnotenia na tejto filmovej databáze, že by som si konečne predsa mohol prísť na svoje, pevne dúfajúc, že Filipovi sa do rúk dostal oveľa vhodnejší scenár, než bolo tomu naposledy, ktorému bude prípadne zručne sekundovať i také mladšie vydanie «francúzskeho Aleca Baldwina» v podobe Thierryho Lhermittea, na čo by následne mohla nadviazať, Césarom ocenená réžia, strih a film, tentoraz režírujúc mojou osobou doposiaľ »nepoľúbený« francúzsky režisér zvučného mena → Claude Zidi, i keď podotýkam, že jeho meno mi nie je celkom neznáme, kedy som sa súčasne tešil i na to, že pochválim strihovú skladbu s prehľadnými scénami vo svojej nadväznosti, a to ani nehovoriac, že scenár mi napokon prinesie vytúžené ovocie, no bohužiaľ môžem iba skonštatovať, že moje celkové dojmy sú len trochu viacej zmiešanými, ako by sa mohlo zdať. • Skrátka, ani mi neprekážalo ich nasmerovanie, akým smerom sa zväčša uberali, ale najskôr mi prekážalo spracovanie, podľa ktorého sa premiestňovali z miesta na miesto, a k tomu i s viacerými, nevyužitými postavami, trebárs ma hneď napadá spomenúť Reného konkubínu Simonu, či aj Françoisovu frajerku Natašu. A ich nafetovaný šéf Bloret, tak to bol totálny nevkus! • Z Prehnitých vyžarovala častá frivolnosť, v spojení s chaotickosťou, pričom mi začali tieto dva faktory postupne čoraz viac liezť na city, a tak sa tým pádom, ďalším prehnitým dobrodružstvám určite zo širokého oblúka vyhnem, ale čo sa týka Zidiho, tak ten by ešte nemusel povedať úplne posledné slovo? (20.07.2023)