Aku no kjóten

Nejprve to vypadá jako docela nezávadný, rýžožroutský thriller, který se sice vleče jako pohlavní styk s penzionovanou gejšou, avšak je prostý prostý obvyklého, žlutého syslu pro tumor, tudíž nikdo nečurákuje, a tak první hodina a čtvrt proběhne na znuděné tři hvězdy s odřenýmy cípy. Když už si však psychicky vyrovnaný, indoevropský divák začne radostí mnout jídelní hůlky, že přežil vcelku bez úhony další japonskou invazi, bouchne hlavnímu, kapku psychotickému ťamanovi v hlavě Fujijama, začne mít totálně pomatené halušky a vy zoufale pokukujete po něčem ostrém, čím byste si otevřeli břišní dutinu, jen abyste to nemuseli dokoukat až do konce. A pokud nepatříte k místní sortě řeznický učňů, nadšeně onanujících nad červenými cákanci, nevytrhne to předchozí martýrium ani těch závěrečných, jatečních patnáct minut Columbinského biatlonu s brokovnicí. (30.08.2013)

Příšerně roztahaná nuda, která asi po hodině konečně vyústí v nějakou lehce zajímavou situaci, načež se hlavní postavě něco ještě víc zvrtne v palici a začíná kreativní, ale bohužel nesrozumitelnou psychedelickou šou zrovna v okamžiku, kdy už uondaný divák konečně začíná doufat v nějaký posun. Nesnáším, když se musím ve filmu bolestně pronudit k jedné akci, aby to opět kleslo zpět do ještě větší nudné žumpy. Rozvleklost je podpásovka na diváka a nic víc než odpad nezaslouží. (30.08.2013)

Můj nepříliš oblíbený japonský režisér Takaši Miike u mne tentokrát opravdu zabodoval a musím říct, že docela šokoval ... Ono bylo štěstí, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu a děj byl navíc celou hodinu dost nepředvídatelný. Původně to působí jako relativně zajímavý mysteriozní kousek, přesně po hodině ze dvou se rozjede ale takovej masakr, že sem koulel očima a držka se mi otevírala každou minutu (ve finále jsem si xicht musel srovnávat dlouho před zrcadlem dohromady...). To co se ve filmu děje je prostě čistej masakr a poprava. Tak neuvěřitelnou neúctu k lidskýmu životu, absurdnost, hudební doprovod, prostředí a litry krve jsem roky neviděl ... Fakt jen pro zvyklé povahy na japonskou krutou a bizardní kinematografii. Nechci ohledně děje (v druhé polovině skoro žádný není, je to čistý exploitační vyvražďpvací horor) prozrazovat víc. Každopádně ty scény úmrtí byly fakt úchvatně natočeny. Každopádně drsnej a hodně ujetej kousek, kterej mi zůstane DLOUHO v hlavě!!!! 5/5 (19.08.2013)

Takashi Miike zase ukazuje, jak je schopný režisér a jak moc se dokáže přizpůsobit. Ne, že by tohle nebyl drsný film, to střílení na konci je až moc realistické, ale tohle je hlavně film o tom, jak se šílenec může skrývat kdekoli. Takže milé děti, hlavně ve škole moc nepodvádějte, protože jinak budete mít pořádné problémy. (27.05.2015)

Velice podivná řezničina z Japonska. Ze začátku se to jeví jako drama s přídavkem tajemna, které se ale po hodince zvrhne v naprostý masakr, kde není úniku a kde brokovnice vždy najde nekompromisně svůj cíl. Pan učitel je hajzl k pohledání, studentíci přiměřeně hysteričtí a Meckie Messer k tomu. No to je opravdu lahůdka. Ke všem kladům, včetně zakončení mám ale jednu výtku. Celkově film vyznívá nějak do ztracena bez toho pocitu "teď jsem viděl fakt nezapomenutelný film". Zbyde jenom poctivý slasher, který si ale podruhé nepustím. (04.12.2013)