Aku no kjóten

Jedna hvězdička je za hudbu a druhá je za vtipy. Jinak přepálená stopáž, když se stejně nic nedozvíme. Poprvé mě to chytlo až za polovinou. Kdyby tam nebyla ta hudba, cítila bych, že jsem přišla úplně pro nic za nic o čas. To psycho je takové nezáživné, anebo se ze mě stala citlivka nebo naopak. :-O Pro mě děsná nuda. (22.07.2013)

Že je mezi učiteli fůra psychopatů a všelijak mentálně nedovyvinutých nebo emočně nevyzrálých individuí, jsem poznal už na základce a pak i na gymplu. Zároveň ale naprosto souhlasím s tím, že když se mezi studenty rozšíří švindlování při písemkách, je nejlepší řešení celou třídu nemilosrdně a střelhbitě vodkráglovat. To máte jako se slepičím morem - i když se vám nakazí slípka třeba jen jedna, musíte pak vytlouct celej kurník, aby se to svinstvo nešířilo dál. Japonci opět dostáli své pověsti vyšinutých magorů, ale zároveň divákovi "nenápadně" naznačují, v jakém civilizačním okruhu brali k zápletce inspiraci: Pachatel si prozpěvuje Mackieho Messera, zajímá se o germánskou mytologii a žil dlouhou dobu v Ámošce. Každopádně tahle středoškolská zabijačka skýtá citlivému, přemýšlivému a humanisticky orientovanému divákovi spoustu příjemných pocitů, intelektuálních podnětů a inteligentní zábavy. Mně třeba dobře pobavila jazyková hříčka Todai/to die. (08.03.2018)

Pozor, mozne spoilery. Takashi Miike po dlhej dobe natocil film s poriadnou zapletkou, ktora mi dokonale sadla. Film o citovo neschopnom antihrdinovi, ktory si cely svoj zivot vychutnava vrazdenie a tentoraz pôsobi na strednej skole ako ucitel. Dlho mu ale nebude trvat kym dostane hlad po troche krvi a skola mu poskytne dostatok obeti. Pre divaka, ktory videl aspon jeden Miikeho film, nebude ziadnym prekvapenim, ze sa film po relativne kludnych psychologickych dvoch tretinach v tej poslednej zvrhne v totalny masaker. Prekvapenim by bol skôr opak. :)) Mne sa najviac pacili tie kludne dve tretiny v ktorych sme pomalicky sledovali velmi zaujimave epizodky charizmatickeho zabijaka. Vzhladom na absolutne minimalne vykreslenie ustredneho magora mal Miike velmi stastnu ruku pri vybere jeho predstavitela a tak nevadi, ze sa do jeho hlavy prilis nedostaneme. Cely cas funguje ako absolutne zlo. Nieco ako Michael Myers z Halloweenu. Akurat je o nieco viac prefikanejsi. Miernym sklamanim je pre mna az zaverecny masaker. Po technickej stranke je perfektny. Nevadilo by mi este ani to, ze jednotlive vrazdy su monotonne zastrelenia brokovnicou. Ale vadi mi to, ze to tomu magorovi vsetko tak lahko vychadza a studenti sa vôbec nijak nebrania a skoro az dobrovolne cakaju na to, kedy im vystreli mozog z hlavy. V tomto smere mohol byt Miike vynaliezavejsi a natocit to tak, aby aspon na chvilu nebolo iste, kto vyhra a ci sa niekto zo studentov zachrani. Dodalo by to finale poriadny kus napätia, ktory mu chyba. Definitivny naoko prerod nasho milovaneho psychopata ma ale znova nakopol a dalsi diel by som privital s nadsenim. Tak a teraz si idem pustit tie dve pesnicky, ktore sa cely film opakuju a ja ich neviem dostat z hlavy. :) 7/10. (08.08.2015)

Měl jsem veliké štěstí, které pravděpodobně potká jen velmi málo lidí - vůbec nic jsem o Lesson of the Evil před zhlédnutím nevěděl. Takaši Miike není zrovna režisér, kterého bych sledoval a na jehož filmy bych se dopředu těšil, jeho styl mi zatím nikdy moc nesedl. No každopádně tohle je překvapivě civilní film (žádné míchání humoru, žádné WTF scény, násilí je hodně koncentrované, ale nikdy ne splatterově přehnané), který mě překvapil a potěšil především svou závěrečnou třičtvrtěhodinou. Že se snímek podívá do tak čistě hororových (slasherových) vod, to jsem vážně nečekal. (11.08.2013)

Nejprve to vypadá jako docela nezávadný, rýžožroutský thriller, který se sice vleče jako pohlavní styk s penzionovanou gejšou, avšak je prostý prostý obvyklého, žlutého syslu pro tumor, tudíž nikdo nečurákuje, a tak první hodina a čtvrt proběhne na znuděné tři hvězdy s odřenýmy cípy. Když už si však psychicky vyrovnaný, indoevropský divák začne radostí mnout jídelní hůlky, že přežil vcelku bez úhony další japonskou invazi, bouchne hlavnímu, kapku psychotickému ťamanovi v hlavě Fujijama, začne mít totálně pomatené halušky a vy zoufale pokukujete po něčem ostrém, čím byste si otevřeli břišní dutinu, jen abyste to nemuseli dokoukat až do konce. A pokud nepatříte k místní sortě řeznický učňů, nadšeně onanujících nad červenými cákanci, nevytrhne to předchozí martýrium ani těch závěrečných, jatečních patnáct minut Columbinského biatlonu s brokovnicí. (30.08.2013)