Stará puška

Oko za oko, zub za zub a polechtání plamenometem za polechtání plamenometem - tomu rozumím. Kdyby mne tedy někdo připravil o to nejcennější co mám, třeba lístek do lóže na zápas Barcy s Realem, tak bych také vytáhl špuntovku ze skříně a šel srovnat účty. Jsem totiž ortodoxním příznivcem spravedlivých odplat a užívám si jich nejen ve filmu. Bohužel však umím číst, takže jsem si neuváženě přelouskal obsah snímku a připravil se tím o jakákoli překvapení. Takhle mi hlavě utkví pouze neodolatelný úsměv Romy Schneider a scéna, kdy pan doktor lže partyzánům o nepřítomnosti nacistů, neboť si je chce obelixovsky pomlátit sám. To je to správné chlapáctví, které bych ocenil i pátou hvězdou, kdyby se samy vypreparovaly ty nekonečné minuty vzpomínání. (04.02.2012)

Dnes již klasické dílo francouzské kinematografie tažené neobvyklou, ale působivou hereckou dvojicí Schneidrová-Noiret, je osobitým a hlubokým dílem o míře, hloubce a dosahu nenávisti v srdci jinak velmi kultivovaného a lidského srdce, jemuž byly nemilosrdně vzaty všechny kotvy jeho života. Mravní normy, jichž se dovoláváme, mají nikoliv absolutní, ale naopak nanejvýš relativní platnost; kdyby tomu mělo být jinak, nevítězilo by v našem žití dobro a světlo, ale zloba, zlo a temno. Nesmyslný zákrok skupiny Waffen SS, kvapně ustupující před spojeneckými vojsky, tolik svou věcnou nesmyslností připomíná naše Ležáky či Ploštinu nebo oba karpatské východoslovenské Komárniky, že z toho až mrazí; logicky, z povahy věci, nemůže nezůstat bez náležité odezvy. Lékařova msta, skvěle zahraná vynikajícím Noiretem, je nejen aktem jedince, ale i symbolickým činem-podobenstvím. Hrůza války nedoléhá jen na oněch 10-15 mrtvých Němců, kteří, podléhajíce skupinové sugesci, se nakonec likvidují navzájem, ale rovněž na zdánlivě úspěšného a plně uspokojeného hlavního hrdinu; náznaky šílenství, nejspíš schizofrenie, které se u něj projevují v závěrečných sekvencích tohoto díla, mluví za vše (en passant se mi tu objevují závěrečné scény KUKAČKY V TEMNÉM LESE, kde se stejnou zacílenosti vůči svým samozvaným, rovněž esesáckým rodičům jedná statečná česká dívka). Retrospektivy, které děj neretardují, ale prohlubují a osvětlují, zprostředkovaně naznačují hloubku a zrůdnost nacistického zločinu a současně dávájí velké pole pro předčasně zesnulou rakouskou herečku. Završují tak a vymezují zážitek, který nám STARÁ PUŠKA, toto nepochybně zralé klasické dílo, stále nabízí. (09.12.2009)

Na tenhle film jsem byl vzhledem k námětu a ohlasům tady docela natěšený, ale jaksi se nezadařilo. První polovina je hrozně zdlouhavá a ve chvíli kdy dojde k té hlavní události to směřuje do jasně nalajnovanýho zakončení. Filmem je prostoupena bezvýchodnost a tíživá atmosféra, ale to jaksi nestačilo. Všechno je dost zkratkovité a nedotažené. Hlavní hrdina jede z nepřítomným výrazem celou druhou půlku. Celkově má ten film hřejivost studený mrtvý ryby. Jasně byl to záměr, ale mě to neoslnilo a vzhledem k hodnocení i zklamalo.45% (14.03.2017)

Vojnová dráma, ktorá je skôr akčným filmom vo westernovom štýle. Čo je prekvapivé vzhľadom na fakt, že hlavnú úlohu tu hrá Philippe Noiret. Pokiaľ ste ochotní ho prijať za akčného hrdinu, úspešne bojujúceho proti nemeckej presile v istom zámku, kde má výhodu v tom, že tu pozná každé steblo trávy a protivník nie, nebudete mať s filmom problém. Len je škoda, že keď sa po expozícii film skutočne rozbehne, tak ho zbytočne zdržujú retrospektívy, ktoré, aspoň podľa mňa, priebeh konfrontácie nijako neobohacujú. I keď ide o spomienky hlavného hrdinu, ale ono v tej expozícii bolo myslím povedané o vzťahu a živote týchto ľudí tak akurát. Skrátka predstavte si, že v Komande pri všetkom tom humbuku sledujete ešte spomienky Matrixa na život s dcérou v civile. (15.06.2020)

Jedinec se postaví tlupě. Němci prohráli válku, mstili se. Mnozí si ventilovali prohranou válku divokým způsobem, zvěrstvy. Využili příležitost. A tak se jako tlupa pustili do ženy a dítěte, a zacházeli s nimi jak se jim líbilo. Lékař, neduživý, netrénovný překonal sám sebe a svou ženu a dceru pomstí. kdo by mu nepřál, aby se mu povedlo? Už si pamatuji jen idylku mezi manželi, manželskou lásku, a pak ty hrůzy, které následovali... A hlavní linii příběhu. Ale rád bych to někdy shlédl znovu a zopakoval si emoce, které svého času ve mě film vyvolal, a prožil si to se svou nynější zkušeností, a porovnal si ten rozdíl. TAK TO DĚLÁM U MNOHÝCH FILMŮ a RÁD. (31.05.2010)