Stará puška

Ach. První zhlédnutí mě tehdy úplně rozsekalo. Noiret s rozlámanýma brejličkama a likvidující nácky, využívaje výhody domácího prostředí, mi přišel neobyčejně působivý. Jenže s uplynutím roků už to není ono. Způsoby vyvraždění německých vojáků jsou stále velmi neotřelé a rafinované, problém je, že si je trošku pamatuju, takže odpadá "oh" moment. Flashbacků a hlavně Romy Schneider je taky trošku moc a jenom zpomalují děj. Přesto si film zaslouží čtyry hvězdy. Minimálně za konec a plamenometovou scénu. (21.09.2009)

Předně bych se chtěl ohradit vůči komentářům, považujícím STAROU PUŠKU za akční film. Tohle akčním filmem opravdu není. Z dnešního hlediska naprosto ne, z hlediska doby natáčení také ne, protože myšlenka filmu je v něčem jiném než v efektním zabíjení nácků. Režisér klade důraz na psychologii postavy lékaře Juliena. Je to příběh o tom, jak se inteligentní člověk, lékař a pacifista, slabý civilista změní v něco, v co by člověk nikdy netypoval. V šílenou vraždící bestii bez zábran a bez strachu o život. Jak se může stát, že víra v život je nahrazena nenávistí k životu? O tom vypráví tento film. O důvodech, které k tomu vedly a o tom proč a jak se to stalo. Stížnosti, že vzpomínkové flashbacky ruší tempo, jsou naprosto mimo mísu. Možnost vžít se do pocitů hlavního hrdiny a alespoň částečně mu rozumět, je mnohem víc než hodinová akce v tempu. Třeba Julienova myšlenková asociace místa. Místa kde se tříští šťastná vzpomínka na rodinný život s realitou vyvraždění tak, aby byla vytěsněna jedinou myšlenkou. Myšlenkou pomsty. Někteří si to možná pletou se Schwarzeneggerem v KOMANDU nebo Segalem v PŘEPADENÍ V PACIFIKU. Noiret je jiný herec a tohle je jiný film. Kombinace Schneidrová-Noiret funguje výborně. Snad jen úvodní pasáže věnující se Julienovu pracovnímu civilnímu životu, jsou příliš dlouhé a v kontextu sdělení filmu zůstávají nevyužité. To je asi moje hlavní výtka. 78% (19.07.2011)

První setkání se Starou puškou ve vysílání ČST bylo pro mě (a jistě nejenom pro mě) nezapomenutelným zážitkem. A o spoustu let později mě pobavilo vyprávění staršího kolegy v práci, jak kdysi po projekci v kině jeho známý na Václaváku vztekle napadl skupinu západoněmeckých turistů. Ano, i dneska je film docela působivý (a zvuk plamenometu je stále zlověstný), ale samozřejmě je znát, že je mu přes čtyřicet, jeho forma zastaralá a barva filmové krve nepřirozená. Mně osobně tedy hlavně lezly krkem všechny ty sadisticky zdlouhavé flashbacky. (16.12.2018)

Nevím, proč se tu pořád dokola omílá slovo "pomsta". Ne, nemyslím, že se jedná o pomstu. Je to boj, boj na život a na smrt! Je to jen jedna bitva z mnoha bitev té strašné války, kterou Němci rozpoutali, když se chtěli stát pány světa a všechny ostatní národy se rozhodli zpupně využít, ponížit, vyvraždit, zotročit! Člověk, který je zvyklý zachraňovat život, je nucen zabíjet! (28.05.2020)

Válečný fenomén, který mě tak trochu minul obloukem.V první řadě se přikláním k názoru, že jedinou, ovšem zásadní vadou na kráse jsou nudné flashbacky, které narušují onu rozjetou cestu za pomstou. Dějový koncept v té době neotřelý, syrové, naturalistické scény podkreslené jednoduchým, ale geniálním hudebním motivem a výrazný Philippe Noiret. Nacistická zvěrstva znázorněná dle mě v té nejvěrohodnější podobě. Škoda plně nevyužitého potenciálu. 60% (29.11.2015)