Berberian Sound Studio

Koprodukční britský snímek „Berberian Sound Studio“ je zajímavý tím, jak pracuje se zvukem, ale rozhodně to není to jediné, co zaujme. Je to také struktura filmu, která se bortí podobně, jako se bortí psychika hlavního hrdiny. Jde to až do té míry, že ke konci už vlastně pořádně nemusíte vědět, co sledujete. A ano, může to být prvek, který vám bude hodně vadit, stejně jako to, že se skoro nic neděje. (23.03.2020)

Bolo celkom zaujímavé pozerať na to, ako zvukári vytvárajú dabing, hudbu a zvuky do hororu, takže aj keď bol vlastne celý film totálne o ničom, aspoň to bolo celkom originálne, keďže nič podobné tu doteraz nebolo. Pre mňa to však nejakú dôležitú rolu nezohralo, pretože nebyť občasného šialeného škrekotu niektorej z hlavných protagonistiek do mikrofónu, ktorý ma chtiac či nechtiac na chvíľu prebudil, zaspal by som už približne v polovici. Tie desivé zvuky, ktoré sa v určitých momentoch ozývali, v kombinácii s melancholickou hudbou, boli celkom pôsobivé - vlastne mi to pripadalo tak, ako keby sa režisér silou mocou usiloval nakrútiť horor len o zvukoch, a to mu vlastne aj vyšlo. Či to mne osobne postačuje k spokojnosti je druhá vec, pretože zatiaľ čo sa určite nájdu spokojní diváci chrochtajúci blahom nad "krásnym, pomalým budovaním atmosféry" a bohvie akými nezmyslami, pre mňa to bola jedna neskutočne nudná uspávanka, síce pekne nakrútená a myšlienkovo zaujímavá, ale aj tak nudná. A rozťahaná. A nezáživná. A mažem to preč. Ja sa chcem totiž pri takomto horore aspoň z času na čas zľaknúť. (29.12.2012)

Nechápu proč jsem tenhle snímek tak dlouho odkládal. Tohle mi neskutečně sedlo a normálně bych o tom napsal sáhodlouhej komentář. Jsem ale po operaci pravý ruky(rameno) a popravdě na delší komentář nemám sílu. V tomhle případě to ale ani není potřeba jelikož vše pěkně popsal ve svým komentáři uživatel Matty. (22.05.2023)

"It´s not horror film. This is a Santini´s film!" A tak nějak to ve skutečnosti je... BSS je vskutku podivná psychárna, na kterou se nekouká zrovna příjemně. Má dost melancholickou atmosféru, skoro až bizarní postavy a přes ten zajímavý námět i stagnující příběh, v němž není místo pro vysvětlovačky typu kdo, kdy nebo proč. Spíš je to pocitovka s líbivým audiovizuálem, co má blíž k dvojici Cattet/Forzani (výborná artovka Amer), než ke klasickému De Palmovi (tady se nabízí jeho Výstřel). Po celou dobu víte, že je něco špatně, jen nedokážete přijít na to co. Protože vy, jako odsunutý a do děje nevtáhnutý divák, vlastně nenahlédnete pod pokličku jakéhokoliv násilí. To pouze slyšíte v podobě křiku či zpracovávané zeleniny. Rozhodně zajímavý nápad, bohužel v mém případě se zcela míjí účinkem. Za pokus to ale stálo. (23.06.2013)

Hlávky květáku nikdy nebyly tak děsivé! Ostýchavý anglický mistr zvuku se zjevnou fixací na matku se ocitá v pramálo přívětivém prostředí nahrávacího studia plného sexuálně výkonných Italů. Zatímco čekáte, jestli vyprávění zvolí směr psychosexuálního thrilleru nebo gore hororu, začíná se odvíjet žánrově nezařaditelná óda na pohlcující moc giallo filmů (z nichž nevidíme nic, ale slyšíme všechno) a vy si s přibývajícími minutami uvědomujete, že tohle zvukové studio u těkání mezi skutečným hororem a pouhou hrou na něj setrvá až do konce. ___ Vzhledem k tomu, že jde o jakési giallo naruby, obrazem dovnitř, zvukem ven, jsme nuceni zapojovat představivost. Mnohem víc než při sledování standardní hororové produkce. Zesíleny jsou veškeré zvuky, kroků, klapotu psacího stroje i promítačky, kterou zas a znovu uvádí do chodu tajuplná ruka v černé rukavici. Ruka vraha? Jestli ano, kdo je vlastně vražděn, hlasivky trýzněných hereček? Co je vražedným nástrojem, zvuk? A hlavně – kdo je vrahem? Gilderoy, ten, kdo jako jediný vnímá, co zvuky skutečně vyjadřují a nechá se jimi natolik pohltit, že přestává být zřejmé, kdo promítá a kdo je promítán? Nebo prostě jen není dost sebejistou postavou (viz jeho neschopnost „spáchat“ sexuálně konotovaný zločin), aby setrval na filmovém pásu? Svůj hlas (přesněji zvuk) hrdina získává až poté, co se jedna z žen ocitne plně v jeho moci a z něj se stane skutečný SOUNDMASTER. Konečně získává kontrolu nad svou zvukovou stopou. ___ Jako scenárista Strickland snad až příliš sází na náznakovost a všeprostupující enigmatičnost. Hladkostí přechodů mezi scénami (zlověstný nápis SILENZIO funguje jako interpunkční znaménko) a atmosférou se ale tenhle striktně interiérový propad do spárů šílenství může směle poměřovat třeba se Spalovačem mrtvol (jediná exteriérová scéna představuje coby naprosto nečekaná surreálná vsuvka možná nejvíce šokující moment filmu). Se Spalovačem sdílí osazenstvo zvukového studia také výjimečný apetit (namísto věnečků a rakviček je nabízen čerstvě zmasakrovaný meloun) a smysl pro humor černý jako kouř ze spalovny (byť obsahově by se ke komparaci nabízely spíše filmy jako Rozhovor nebo Výstřel). ___ Přenesením důrazu z vizuálního na aurální (a tedy demystifikujícím upozorněním, co dělá moderní horory tak děsivými) jde o velmi originální, myšlenkově bohatý počin, který navíc se sluchátky na uších skýtá nepřeslechnutelný psycho zážitek, dávající vzpomenout na první diváckou zkušenost s Lynchem. Apendix: zaujalo-li vás podmanivé prostupování fikce a žité skutečnosti, doporučuji zhlédnout také v lecčem příbuzný kultovní španělský film Arrebato. A mimochodem – taky jste měli dojem, že režiséra Santiniho hraje Christoph Waltz? 90% Zajímavé komentáře: George Stobbart, ancientone (14.04.2015)