Berberian Sound Studio

Strickladovy expresionistické haluze. Vždy mě baví, a vždy mi v komplexnosti jejich podání něco chybí. Nějaké spojení jejich myšlenkového vyústění s realitou. Moct si dělat cokoliv je jistě tvůrčí labuž, ale film by měl být přes jakékoliv autorské úlety dělaný především pro diváka, který si v něm najde nějaké vlastní pravdy, pokušení, úzkosti, myšlenkové paralely atd. Proto to třeba Lynchovi prochází lépe. Berberian Sound Studio je o možném vlyvu zvukařské práce na psychiku zvukaře. O kolizi kultur v uměleckém vyjádřování se. Britská zdrženlivost a kultivovanost versus italský temperament a živočišnost. A krutost. Kdo máte přehled v hororech, znáte rozdíl mezi anglickou produkcí Hammeru a tvorbou italských řezníků... Strickland zde představuje slibný námět, navíc pro cinefily z atraktivního prostředí filmové postprodukce, vyvíjí příbě správnými cestami s rostoucím psychickým nátlakem, ale ve finále ho nedotáhne do uspokojivého climaxu. Nejvíce mě zde potěšila přítomnost hypnotických hereček z jeho pozdějších filmů. A samozřejmě pečlivě namíchaný, brutálně výrazný vícekanálový zvuk. (08.06.2020)

Úchvatná zvukovost na polechtání ušních bubínků. Působivá obrazová kompozice nepostrádající bizarní atmosféru. Neotřelé umístění příběhu do filmového italského studia. Je tu ovšem obrovitánské mínus. Přes veškeré výborně zvládnuté audiovizuální prvky se ale celou dobu prakticky vůbec nic neděje. Sice je dění příběhu něčím perverzně přitažlivé, ať už jde o vytváření původních zvuků ve studiu pomocí zeleniny v rukách pana zvukaře anebo různé halucinační výstřelky v pár scénách, ale stále se nese filmem jakási nedotaženost. Berberian Sound Studio má dle mě za cíl ve vás probouzet představivost a držet vás v nejistotě, ale k čemu to celou dobu je, když se do konce nedočkáte žádného vyústění. Jen samé náznaky a rozčvachtaná zelenina (no dobře, dojde i na melouny). Příběh je v kostce úplně o ničem. (11.08.2015)

Podivný kríženec talianskej giallo-horror tvorby a mysterióznych thrillerov dráždiacich rozum a zmysly diváka (Blow Out, The Conversation, Blow-up). Anglický zvukár je prizvaný k práci na talianskom horore, no počas jeho vyčerpávajúceho pobytu vo zvukovom štúdiu sa zdá, že sa tu deje aj niečo viac, čo na neho bude mať väčší dopad, než by sa dalo očakávať. Aj keď sa film primárne prezentuje ako horor, v skutočnosti ide hlavne o psychologickú hrátku, ktorá je síce štýlovo, atmosféricky natočená, no občas je naozaj ťažké ju sledovať a ešte ťažšie sa správne zorientovať v tom, čo vlastne chce povedať. Osobne si myslím, že vyznenie je podobné napr. mainstreamovo milovanej Black Swan (a samozrejme Lynchovkám), no je pravdepodobné, že sa obdobného prijatia nedočká, už len kvôli svojej náročnosti a chladnému prístupu. (30.12.2012)

O tom, aké je najstrašideľnejšie to, čo nevidíme, o čom sú nám poskytnuté len náznaky a obrysy a naša myseľ, presnejšie fantázia si obraz dotvorí sama sa popísalo nehorázne veľa, napr. samotný majster hororovej literatúry, H.P. Lovecraft, tento fakt veľmi rád zachytával v texte svojim častým "slovami neopísateľné". ......... A v tom spočíva báza aj funkcia celého Berberian Sound Studia. Obraz síce ostáva naďalej bohatou pastvou pre oči, prísun podmanivých obrazov oveľa prevyšuje kdejaký súčasný "čistý horor", pritom si postačí bez zobrazovania explicitných orgií alebo priamočiarych bizarností, jeho najdesivejšou charakterovou stránkou je klaustrofobický ráz - celý film sa odohráva v uzavretých tesných priestoroch, kde je svetlo vyslovene syntetickou záležitosťou a kopy zeleniny tvoria spoľahlivo makabrózny ekvivalent hororových rekvizít. ......... Ďalej sa už do popredia sunie zvuková stopa, využitá so sympatickou dávkou jak desivosti, tak čierneho humoru. je to v podstate film, ktorého jadro vychádza z iného filmu, ktorý divák pozná len z fragmentov jeho zvukovej stopy a spomenutých poznámok o jednotlivých scénach jasne narážajúcich na Argentovu SUSPIRIU a iné snímky z radov talianskeho giallo filmu, ba čo viac, niektoré z "hviezd" danej filmovej odnože prispeli do Berberian S. Studia nahratím svojho ikonického kriku - ozveny (zlatých) rokov sedemdesiatych. ......... Práve mystérium talianskeho subžánru giallo sa časom prediera do snímky samotnej, film vstupuje do filmu - Berberian sound studio sa stáva zaujímavou poctou a invenčnou hrou so subžánrom zároveň. Zachytáva klasické overené postupy filmárskeho umenia ale nepôsobí ako klišé, keďže ich ohýba do formy svojho zaujímavého kľúčového nápadu. Sledujete prienik filmu do filmu, zaujímavú viac plánovú hru a zároveň sugestívnu žánrovku, vychutnávajúcu si jej klasické fragmenty precízneho remesla , vychádzajúcu niekde z útrob psychiky - kľúčový je neurčitok. Snímka sa utápa v neistote, nepodáva divákovi veľa informácii, a rozpitej dejovej línii, ktorá sa s radosťou stráca a ponecháva miesto čistému psychologickému prenikaniu hlboko pod kožu. Vytvára vskutku husté mystérium, aj keď s deficitom redšieho scenáru. Stáva sa, že s naťahovaním plôch vznikajú hluché miesta, kam nedočahuje atmosféra a inak mimoridna sugestívnosť, ktorou je dielo vo väčšine prípadov signifikantné. (09.09.2013)

Gilderoy pracujúci ako zvukár v Anglicku, prichádza na základe pozvania do Talianska kde sa má v štúdiu Berberian podieľať na tvorbe nového hororu. Nič však nie je také jednoduché ako sa na prvý pohľad zdá. Ľahká práca so zvukovými efektami ho časom pripravujú o zdravý rozum ( asi ). Toľko "kriku" pre nič za nič. Oči plné sĺz som si utrel do vankúša a s čistým svedomím môžem povedať, že jediné čo ma "dokúsalo" od strachu, bola NUDA. Počas filmu som asi 5 krát zaspal. Film nezachránil ani slušný výber hercov, aj keď o nejakom extra výkone nemôže byť ani reč. Originálny nápad, hlboko zaostáva pred vyobrazením. Toto jednoznačne nie je film pre každého. S odretými ušami 2 hviezdy. Ale že s odretými!! - 30%. (18.03.2013)