Křidýlko nebo stehýnko

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

Křidýlko nebo stehýnko je nadčasová klasika v rámci komediálního žánru, která mě rozhodně nikdy neomrzí, a rád se na ni čas od čas kouknu. Louis de Funés byl opravdu skvělý komik a v kombinaci s výtečným dabingem od Filipovského tak vznikla jedna z nejvýraznějších komických postaviček, která si získala srdce a obdiv nejednoho diváka. Příběh byl solidně vystavěný a humorné gagy a scénky fungují skvěle i po těch desítkách let. Jeden z klenotů francouzské komedie, který s věkem zraje stejně dobře jako kvalitní víno. (26.07.2016)

Louis DeFunés po infarktu o něco míň běhá a vyšiluje, ale o to víc hraje. Protože tohle je film plný převleků a vystupování inkognito (tak nevím - mám radši starou dámu, nebo amerického turistu?). Vždycky se mi to líbilo, skvělá komedie. Claude Zidi se nedávno nechal slyšet, že úplně vážně uvažuje o natočení sequelu, kde budou Louis DeFunés a Coluche nahrazeni počítačovými 3D dvojníky. Brrr! Doufám, že se mu ta perverzní idea nevyplní. Jediné pokračování, které by mě teoreticky zajímalo, by muselo být natočeno ještě za Louisova života a šlo by v něm o to, jak se Duchemin chystá zrevidovat Grand restaurant pana Septima. :-) 100% (13.06.2006)

Kontrolor průvodce po restauracích a hospodách má velmi důležitou práci, kde musí ochutnávat vše, aby mohl udělit hvězdičky. Potřebuje trochu té lsti, maskování a testovací načiní. Jenže jeho syn, kteý má pokračovat v jeho šlépějích to tak nevidí. Komedie o jídle, kde si sice dělají srandu z umělého jídla jako nadsázku, ale dnes to tak pomalu je. (31.12.2009)

Pro mne slabší Funesův film o vydavateli žebříčku restaurací alá Michelinský průvodce. Dokud je Funes jako host inkognito v restauracích je to rozverná komedie, jakmile nastoupí souboj s průmyslníkem s umělými kuřaty, tak se to zazdí ultra groteskou. Jediný moment, který mne zaujal v této taškařici, byl dialog otce a syna Ducheminových v cirkusu v jakémsi vážném až smutném tónu. (14.04.2019)