Strážci Galaxie

Zábavná comicsovka se sympatickými hrdiny, která víc než Star Wars nebo Avengers připomíná nový Star Trek. Strážci Galaxie sice nemají drtivou dynamičnost Abramsova rebootu, jinak ale podědili většinu jeho předností i chyb. Na jedné straně máte výbornou ústřední partu, která umí hláškovat i vyvádět akční kejkle. Na té druhé však stojí limity rodinné zábavy a především stejně nedomrlý záporák. Ronan oddaně kráčí ve šlépějích posedlého Nerona (případně Malekitha z druhého Thora) a jeho snažení likvidovat a vraždit nemá dostatečně hmatatelné podloží. Proti Strážcům tak nestojí řádně zavilá hrozba, ale jen další supersilný magor, což z filmu dělá výborný origin, jenž se bohužel nezvládne překlopit do ultimátního sci-fi nářezu. Ve finále tu tedy máme překvapivě emocionální a roztomile vyšinutou space operu. Třeba na famózní dvojku Kapitána Ameriky jsou ale Strážci Galaxie krátcí a zůstávají tudíž po boku vydařených marveláckých jistot z ranku Avengers. Nabízejí svěží nový svět a spoustu zábavy? To bez debat. Pořád si při nich ale uvědomujete, že je žánrový strop o něco výš. (8/10) (31.07.2014)

Já chápu a někdy i rád vyhledávám poetiku starých brakových scífek. Taky chápu Strážce jako nezbytné rozšíření Avengers, kterým byla naše planeta už dost těsná. Když je ale film dělán s gigantickým rozpočtem za využití nejmodernější technologie a talentu filmařů, není to jen nějaká pocta. Takový film už nastavuje pravidla. A podobně jako u prvních Transformers, jedna má část na ně odmítá přistoupit a tleskat 'čiré zábavě'. Asi už stárnu. (13.04.2019)

Na marvelovské blockbustery dokonale sedí příměr filmu a horské dráhy. Normované produkty ze společné továrny divizí Marvel Studios a Disney lákají na velkolepou jízdu, která je ale zkonstruovaná naprosto mechanicky. Stejně jako se jaunerácké stroje na emoce jeden od druhého liší pouze děsivými malůvkami, pompézními názvy a počtem blikajících žárovek, tak i "Strážci Galaxie" jsou naprosto totožní např. s "Velkou šestkou". Narativní výstavba a dramaturgie, tedy kolejnice směřující diváky k jednotlivým emocionálním hupům a loopingům, jsou naprosto totožné; liší se pouze konkrétní pajduláci. Nejvíce to bije do očí v závěrech, kde okamžitě po spektakulárním vyvrcholení přichází emoční zvrat do dojáku. Osobití režiséři jsou na marvelárny najímáni čistě z marketingových důvodů, aby pomohli utvořit dojem vzájemné odlišnosti jednotlivých titulů, ale prakticky jejich vklad má stejnou váhu jako autorství borců, co malují nelicencované podobizny popkulturních ikon na poutače pouťových atrakcí. (12.07.2016)

Typická zábava pro americký děti. Je to barevný a je to vizuálně nádherný digitální divadlo ve kterým každých patnáct minut slyším kecy o přátelství a rodině. Originalitu každým courem podtrhuje například dvojice strom a mýval, která naprosto vůbec není zkopírovaná z Hvězdných válek, stejně tak jako hlavní hrdina není naprosto vůbec kopie Indiana Jonese a Zoe Zaldana už není modrá protože je totálně originálně zelená, radujme se haleluja. Ze všeho nejvíc se mě líbil ten Ent, ééé teda strom, tvůrci jsou tady přece tak strašně originální, jeho schopnosti a obdivuhodná práce Vin Diesela, který se jeho náročný dialogy musel učit roky, tady je ale nutno poznamenat, že právě to patřilo mezi to opravdu nejvtipnější co film nabízel. Jinak kalkul na pěneženky od začátku do konce. (28.08.2014)

– There’s another way. – Great, what is it? – Well, we’re working on the power of love. – How’s that going? – Mmm, not good. Asi nejlepší možná ukázka toho, jak pomýlené byly stížnosti na údajnou roztahanost první poloviny Avengerů. Strážce galaxie nepovažuju za tak nestravitelné proto, že by se oproti mému vkusu nějak výrazně vymykali žánrovým zvyklostem, ale poněvadž zkrátka selhávají ve všem, o co se snaží. Námětem i charakterovým laděním a skladbou postav se očividně směřuje k podvratnosti, jenže se nikdy nepokročí dál než za občasný krotký vtípek a od konvencí se nikdy nevzdálíme příliš daleko. Zároveň je však tón filmu hozený do laciného komična dostatečně na to, aby prokládání zcela vážně míněným patosem a dramatičností působilo přinejmenším rozpačitě – z extrémní loajality, kterou si Strážci hned od začátku bez větších důvodů projevují, by bylo trapně i Avengerům. Ačkoli Star Lord (velmi slabý odvar Malcolma Reynoldse) by měl logicky fungovat jako prostředník mezi divákem a naprosto neznámým světem, tahle role je mu upřená, protože je do něj už od samého začátku plně integrován. Výsledkem tudíž je, že se v záplavě akčních scén a informací o nových světech, politických aliancích a měnících se spojenectvích marně snažíme vyburcovat v sobě aspoň trochu zájmu o to, co se s tímhle fikčním vesmírem, a co hůř s postavami, stane, protože nikdy nedostaneme příležitost pořádně se s nimi seznámit. V tomhle ohledu Strážci až děsivě připomínají ten tvůrčí potrat, o němž se slušní lidé nahlas nezmiňují. Přesto tenhle počin úplně neodepisuju, protože zatímco takový Thor se po svém druhém dobrodružství nemá kam vyvinout a může nadále fungovat leda tak jako pohledná blondýnka na zavolání podle potřeby, z tohohle by se po počátečních porodních bolestech mohlo přece jen vyklubat něco aktivně dobrého. PS: Zdaleka nejlepší a nejpřesnější recenze, jaká se dá na netech najít. (02.08.2014)