Rabín Jákob

"Já a rasista?" Oury se zde nezastaví před ničím, dokáže si spolu s de Funèsem dělat srandu z politiky, policie a hlavně i takového silného tématu, jakým je rasismus. Dokáže po celý čas také udržet zavedené svižné tempo až do konce bez hluchých míst, což taky patří k obdivuhodným kladům této (režijně bezesporu povedené) komedie. Leč přiznám se, na mě byla tahle dobrodružství rabína Jákoba, jeho falešného "dvojníka" a spol. až příliš bláznivá. Ano, několikrát jsem se skutečně hodně zasmál, to zejména ze začátku, když pánové převáželi loďku na autě a následně si na to vyměňovali velice vtipné dialogy (nebo třeba když výfuk auta spravil rázem v nejnevhodnější chvíli z de Funèse černocha :)). Od pasáže s groteskní akcí v továrně na žuvačky nicméně tahle jízda přešla do takového stupně ztřeštěnosti, až můj smích velmi brzy vystřídalo spíše kroucení hlavou či vypulení očí nad tím, k jakým bláznivým extrémům to tvůrci dotáhli. Sice to občas doplnila pěkná scéna, líbil se mi stylový taneček rabínů, ale během útěku na motorce už jsem si spíše začal přát, aby tahle ztřeštěná jízda skončila... Jako celek to pro mě nebylo marné, ale Gérard Oury určitě natočil v 60. letech i komedie, které jsou mému srdci blíž. Přímým účastníkům fyzicky náročného natáčení novodobé "žvýkačkové" grotesky rozhodně nezávidím. ;o) 65% (17.10.2020)

Vedel som z recenzií, že sa musím pripraviť na hlas Krampola namiesto legendárneho Filipovského, ktorý je pre mnohých Funesom sám. Nemal som z toho jeho prednesu dobrý pocit. Snahu Krampolovi uprieť nemôžem, ale on sa snažil Filipovského trafiť natoľko, až to bolo na škodu. Často mu cez to mumlanie nebolo rozumieť a to sa mi u Filipovského nestávalo. Film ako taký patrí k menej známym Funesovkám, ale vydarený i vtipný je. Asi najviac zapamätateľná je scéna z továrne na žuvačky. 70%. (21.09.2014)

Začneme židovskou anekdotou: Kohn se vrací s manželkou z biografu. „To byl bezvadný film, miláčku. Já jsem smíchy napůl mrtvá.“ - „Opravdu? Tak to půjdeme zítra ještě jednou..“ Funès gesty i grimasami rozhodně nešetří a pouliční piti piti pa je neuvěřitelně energické, ale co se týká roku 1973, ta někdy až infantilní ztřeštěnost kolem motivu záměny poněkud bledla vedle toho, co když vidí včeličku létat z květu na květ a zachovávat tak kontinuitu života, je k smrti dojat.. Pane Kohn, ať už je jakákoliv, v případě Rabína Jákoba vám radím, ať ten proces proměny paní Kohnové nedokončujou.. (25.08.2021)

Velká škoda, že se jeden z nejlepších Funèsových filmů k nám dostal až po sametové revoluci. Je tu sice několik jeho klasických vtipů, ale vtipnost snímku spočívá především v utahování si z rasismu a neznalosti jednotlivých náboženství. Žehnání Funèse při Bar Micva na katolický způsob patří k nejvydařenějším momentům stejně jako židovský tanec či scéna v továrně na žvýkačky. Doporučuji sledovat zásadně v originálním znění s titulky. Vyhnete se tak příšernému Jiřímu Krampolovi, který veškerou vtipnost Dobrodružství rabína Jákoba totálně zabil, a bohužel se to odráží na zdejším hodnocení. (05.02.2011)

Dvěstěprocentní rasista, xenofob a despota s ptačím jménem (v češtině Žluna nebo Datel, v originále Strakapoud, no prostě „krááá...tututu....kchch“), fanatický odpůrce všech čmoudů, pohanů a cizinců, razící heslo „kdo není jako já, je proti mně“, musí projít svým malým peklem na zemi, než je mu rozsvítí v kebuli. Dobře mu tak, katolíkovi. ;-)) (22.07.2016)