Fantomas

I když dost často váhám, zda se mám dívat na filmy, na kterých jsem byl jako kluk v kině u babičky na vesnici, kde promítání Fantomase zcela paralyzovalo všechny lidi a nebylo nikdo, kdo by váhal stát hodiny ve frontě, jen aby se na něj dostaly lístky. To byla svým způsobem jedinečná atmosféra, vystál jsem si frontu a za odměnu na mě z plátna kina vyskočil všemocný Fantomas. Mé váhání spočívá v tom, že si tuto klukovskou vzpomínku nechci nechat rozbít současným pohledem na obsahové či technické zpracování filmu. U Fantomase se mi to naštěstí nestalo a byl jsem tomu rád, byť některé fáze filmu jsou poněkud naivní, mnohdy až úsměvné. Ale bylo to milé setkání po letech a já jsem měl příležitost, abych se ve vzpomínkách vrátil do onoho vesnického kina u babičky a s určitou nostalgií na sebe nechal působit zbrklého policejního komisaře, senzacechtivého novináře a prohnaného Fantomase. (20.07.2009)

Fantomas - zajímavé, ale tohle slovo zná úplně každý, přitom film každý rozhodně neviděl nebo vidět nemusel. Čím to tedy je? Asi jakousi popularizací, možná i díky našemu hokejovému fanouškovi s maskou Fantomase. Kdo ví. :-) Ale abych se vrátil k samotnému filmu, tak 3 hvězdičky za super výkon putují do Francie do rukou Louis De Funése. To je prostě kapacita. Příběh je takový prostý, ale to mi vůbec nevadí. Louis de Funés má prostě obrovský herecký dar, takže mě dokáže strhnout za jakékoliv situace, ikdyby šlo o úplnou blbost. Tady to naštěstí blbost není, takže přidám ještě jednu hvězdičku a dostávám se na krásné 4 hvězdičky, které tomuto filmu sluší podle mého názoru nejvíce. (14.11.2009)

Rozjezd Funésovi kariéry přímo z ostra a spolu s jednou z největších francouzských legend Jeanem Maraisem. Maraise nemám moc rád i když Fantomase a jeho druhou roli zahrál obstojně mohl bych se možná shodnout s Funésem, jelikož se s ním taky moc rád neměl a nejspíš to bylo tím, že neměli společného prakticky nic jak uvedl v rozhovoru pro Re-Flex jeho jeden z největších přítelů Michel Galabru. Pro příběh to možná je jen dobře jelikož tu proti sobě stojí jako prakticky nepřátelé Komisař Juve versus Fantomas. Zase fakt je, že bez Funése by sledování bylo jako dostat drátem do oka, otravné a úpěnlivé. (28.12.2006)

Už si ani nevzpomenu, kolik mi bylo, když jsem Fantomase viděl poprvé, ale bylo to skutečně ještě v období raného dětství, a ten film na mě pochopitelně udělal jako na malého kluka lačnícího po dobrodružství velký dojem. Jsou filmy, které se mi kdysi líbily, a po letech můžu jen konstatovat, že zestárly a zkrátka to není ono, u série o Fantomasovi to ale rozhodně neplatí. Zůstala evergreenem, ke kterému se vždycky rád vracím, byť můj pohled na sérii a důvody, proč se mi tak líbí, se pochopitelně v průběhu jednotlivých dekád měnily. Dnes na sérii pohlížím, dejme tomu, jako na obrázky pana Lady nebo výtvarnou tvorbu naivních malířů. Zkrátka a dobře je uplatnit nezbytný nadhled. Ty filmy nestárnou především proto, že André Hunebelle vzal brakový námět původně naprosto vážně míněného románu o nepolapitelném zlosynovi jako parodickou nadsázku a vytvořil komediální sérii plnou bláznivých honiček a ztřeštěných gagů. Fantomas určitě nepatří mezi nějakou špičku filmové tvorby příslušného žánru, nepatřil k ní ostatně ani v době svého vzniku. To nic nemění na faktu, že mě po emocionální stránce vždycky nabudí. Série katapultovala do té doby opomíjeného Louise de Funese mezi největší hvězdy francouzské kinematografie. Producenti chtěli v komerčně úspěšné sérii pokračovat, ale Funesovy finanční nároky stouply natolik, že po třetím díle přišel konec. Nejvíc se ulevilo Jeanu Maraisovi, který si stěžoval na Funesovy hvězdné manýry. Celkový dojem s přihlédnutím k nostalgii: 90 %. (01.08.2009)

Fantomase jsem dlouho obcházel, až se mi připletl do cesty náhodou díky uvedení na ČT2 během pobytu na dovolené. Tušil jsem, že akční a dobrodružné fantasy nebude mým šálkem kávy i přesto, že je to skloubené s komedií. Byť úpřimně, komedii z toho dělá více méně jen komické pojetí jediné postavy komisaře Jouvea. Jednoduchý brakový a v rámci tohoto zpracování ani nijak extra napínavý děj pozvedá pro mě z dobového průměru plného rutiny jedině nezapomenutelný Funès v této postavě, některé scény s ním (např. výslech se žranicí nebo „uvolněte příjezd, rychle!“) byly skutečně fantastické, jenomže jeden herec ve vedlejší roli nedokáže zachránit průměrný film. Když si navíc vzpomenu, že ve Francii v roce 1964 natočil Henri Verneuil 100 000 dolarů na slunci, Philippe de Broca Muže z Ria a John Frankenheimer Vlak, na rozdíl od jiných komentujících nedokážu být ve Fantomasovi nadšen ani z automobilových honiček a jiných akčních scén, jejichž pojetí ve jménu četných zadních projekců a studiových triků oproti zmíněným souputníkům zcela neobstojí a připomíná spíše předchozí dekádu. No nic, tak jako jsem před časem udělil filmu o superhrdinovi Supermanovi tu třetí hvězdičku pouze díky ústřednímu záporáku v podání Gene Hackmana, tak filmu o „superpadouchovi“ Fantomasovi jí pro změnu dávám ústřednímu klaďasi – komisaři v podání Louise de Funèse. Víc není opravdu za co a budu doufat, že si pro mě Fantomas za trest v noci nepřijde. :o) [55%] (20.07.2021)