Grand restaurant pana Septima

Despotický majitel restaurace se svými neortodoxními metodami vede svoje zaměstance k poslušnosti a k profesionalitě a svoji restauraci k nejvyhledávanějším v Paříži. Bohužel jeden prezident se prostě rozhodne si udělat prázdniny a pan majitel si užije pěkná muka. 4*, pobavil jsem se více než u Četníka. (17.03.2008)

Po výtečném pokrmu Křidýlko nebo stehýnko jsme dostali chuť na nášup, a proto jsme se vydali do Grand restaurantu pana Septima. Tentokrát to ovšem bylo poněkud slabší. Louis de Funès tradičně perfektní, jeho nahrávači (Blier, celá banda četníků… teda pardon číšníků) skvělí a některé scény výtečné. Bohužel film si nedokázal udržet vysokou laťku po celou délku, linka o únosu je slabší a moc se to k sobě nehodí. Ze skvělé vtipné komedie se stává místy bláznivá crazy komedie a ta se nám už líbila o poznání méně. Na jednu návštěvu lze ale tuto restauraci doporučit, k opakovaným návštěvám se porozhlédněte raději jinde, možností je celá řada. (28.04.2024)

Velice nápaditá komedie, která nestaví jen na školometském humoru Luise de Funese bohatého na pitvořivé grimasy a kotrmelce. Nezapomenutelná je pochopitelně scéna, kdy stín přetvoří Funesův obličej na Hitlerův. Vtip spočívá v jeho pokusu německým zákazníkům popsat v němčině složení jakéhosi menu. Pro jeho smůlu používá dikci podobnou té Hitlerovské. To je opravdu zdařilý kousek. Taková scéna rozesměje i po osmdesáté osmé. (27.06.2012)

Louis de Funés vždy slibuje nezapomenutelný zážitek. U Grand restaurantu pana Septima to platí také, ale bohužel ne po celý film. V první polovině, "v restauraci", stojí snímek na něm a vše je tak v pořádku. Bohužel v druhé polovině se začně zamotávat děj, přidávat se další a další postavy a snímek rázem ztratí všechnu lehkost a pohodu. Ve výsledku tedy tři hvězdy. Kde je vaše profesionální hrdost, tradice francouzského pohostinství (28.01.2010)

Člověk buď Louise de Funese miluje, nebo filmy s ním vyloženě nemusí - jde totiž o zvláštní druh humoru založeném na pomateném, cholerickém jednání hlavní postavy, v Česku zvlášť okořeněné typickým dabingem pana Filipovského. Už dlouhá léta jsem přemýšlel, v jakém filmu byla ona scéna s parodií Hitlera, a ono tady! Grand resturant jsem viděl nyní poprvé, le mysím, že se nebudu bránit si ho v budoucnu zopakévat při nějaké relaxační chvilce. (02.02.2009)