Únos

Veľmi vďačný (sme svedkami viacerých projektov súčasne), no spracovaním náročný námet. Filmári však pri dôraze na realistickosť príbehu a na takmer až dokumentaristický nádych filmu zabudli, že sa treba venovať aj kontaktu s divákom. Postavy síce boli charakterovo vykreslené pomerne presvedčivo a presne, ale prenesenie z plátna na diváka bolo chladné a bez emócií, z čoho pramenila aj moja ignorancia v závere, kedy som mal pocit, že režisér by aj chcel zatlačiť na pílku, ale už som mu to akosi nezožral. Samozrejme, že snaha o vymknutie sa z klasickej šablóny rukojemníckej drámy bola jasná, ale absencia poriadnej atmosféry je u mňa netolerantovateľná. Tempo filmu si ale drží dobrý spád, herci presvedčiví, režisérsky stabilné a celkovo obstojné. 70%. (02.11.2013)

Aj keď dánsky film Únos vznikol skôr ako Greengrasovo dobrodružstvo s Kapitánom Philipsom, videl som ich v opačnom poradí. Samozrejme je to jedno, téma je rovnaká, len situácia a pohľad na vec rozdielna. Dánske spracovanie je podstatne civilnejšie, pôsobí naozaj reálne a konanie i správanie postáv vám príde absolútne prirodzené. Vyjednávanie a hádka o výkupné je nosným pilierom filmu a to taktické znižovanie výkupného a psychologický nátlak je tak trochu v kontraste s Greengrasovým príbehom, v ktorom je sled udalostí podstatne rýchlejší. Film je nenápadne rozdelený do troch zásadných rovín- piráti a zajatci, vyjednávacia skupina a trpiace rodiny zajatých. Dánske spracovanie ponúka solídny pohľad na situácie, ktoré sa i dnes bežne dejú a spolu s Greengrasovým filmom vám o tejto téme dá slušný a komplexný prehľad. 80%. (26.12.2013)

Začnem od "konca". Každý kto očakáva "Prepadnutie v Pacifiku" či inú, omnoho väčšiu sračku, vyslovene, otrepane položenú na základoch patriostických, vlasteneckých prejavov, z ktorých sa chce človeku grcať, respektíve trápnych, akčných "mimo zmyslových" scénach, ako v "Páde Londýna", či ešte jebnutejšom "Páde Bieleho domu", nech odpráskne a ani ho nenapadne na "Kapringen" siahať. Toto je v prvom rade film, poňatý reálnym uhlom pohľadu, ktorý vykresľuje situáciu tak, ako sa veci "naozaj majú" a dejú. Samozrejme, nie som opitý "rožkom", aby som prehltol všetko sústo čo mi kto ponúkne na pekne vymaľovaný, keramický tanier, no je mi to rozhodne "rozumu" bližšie, ako vyobrazené scény v spomínaných "Pádoch" v úvode môjho komentára. Prečo by to nemohlo prebiehať práve takto? Prečo by som mal neustále čumieť na nejakého amerického kokotka, "bombardéra", ktorý holými rukami rozdrbe 40 člennú, vyzbrojenú, bývalými špeciálnymi jednotkami vycvičenú skupinu žoldnierov? Kurva, kto má tie hovna zabalené do americkej vlajky stále žrať?? Popravde, jediné čo ma mrzí je fakt, že po hereckej stránke nedostal väčší priestor Roland Møller, ktorého som mal tú česť vidieť vo viacerých filmoch severskej tvorby a bol proste skvelý. No inak - výborný film, ktorý bez akýchkoľvek problémov môže konkurovať "kapitánovi Hanksovi", ktorý zožal úspech len preto, lebo v samotnom filme skutočne hral akurát tak posledných 5 minút, keď sa musel rozrevať. (01.02.2017)

Srovnání s Greengrassovým Kapitánem Phillipsem se přímo nabízí a ukazuje zásadní rozdíl mezi americkým a evropským pojetím žánru dramatu. V americkém zpracování látky jde o sázku na silnou individualitu, na špičkového profesionála, který svádí heroický souboj se zlem a může se přitom v nouzi spolehnout na vojenskou sílu a výjimečné postavení své vlasti - v době natáčení bylo obojí ještě nezpochybnitelné. Dánská verze je skromnější a představuje po všech stránkách protipól. Je to civilní, neokázalá záležitost, kde rozhodující roli nehrají zbraně, ale pevné nervy při nekonečném vyjednávání a faktor (vlekoucího se) času. V Únosu nehledejte žádné oblíbené thrillerové nebo dokonce akční prvky, tady jde o navození autenticity a zobrazení psychického rozpoložení zajatých námořníků. Herecké výkony jsou přesvědčivé, ale podřízené představě pomale plynoucího procedurálního dramatu. Nejde o nudný film, ale pokud divák upřednostňuje zábavu, Kapitán Phillips pro něj bude uspokojivější volbou. Celkový dojem: 80 %. (15.03.2021)

Velmi působivé. Filmů, které se nespoléhají na efektní prvoplánové šokující zvraty, vyhýbají se nucenému ždímání emocí za každou cenu a hlavně ctí inteligenci svého diváka je jako šafránu a měly by se vyvažovat zlatem. Dánská rekonstrukce jednoho únosu se soustředí na dvě linie příběhu, jedna se zaměřuje na psychologickou válku vyjednávání a druhá zas na samotnou situaci na lodi, kde sledujeme, hlavně z pohledu kuchaře, soužití rukojmích s piráty, jejich strach, vyčerpanost, ale i malé záblesky uvolnění, jako třeba scéna s rybařením. Celé je to pojato nesmírně realisticky, skoro dokumentární formou, nevzpomínám si, že by nastala situace, kdy bych si pro sebe pomyslela, že tak je to nepravděpodobné. A přece přes to všechno jsem byla napjatá, dojatá a smutná. Protože bez ohledu na to, zda to skončilo happy endem nebo ne, následky už ve všech aktérech příběhu zůstanou napořád. (02.10.2013)