Piti Piti Pa

Nie je to z najlepších Funèsových počinov, ale stále príjemná zábava. Ako prísny strážca morálky tanečného háremu má dostatok príležitostí na svoju večnú nervozitu, výbuchy a geniálne Filipovského výkriky a mrmlanie. Niekedy sme leteli na tanečniciach v tesnom oblečení a ani dnes nie sú celkom na zahodenie. (27.11.2014)

Jak se jmenuje matka od Josefa? - Jakého Josefa? - Toho, co máme doma! - Nejmenuje se Josef. - To je fuk, já mu tak říkám! Nemám příliš v lásce hudební filmy, ale Piti Piti Pa je výjimkou. Použité skladby jsou melodické, dobře se poslouchají a do příběhu pasují, takže neruší a naopak podtrhují veselou náladu filmu. A jako komedie snímek poslouží skvěle. Když starý intrikán de Funés vypráví pohádku O vlku a jehňátku, pokaždé se neudržím smíchy (pro mě TOP 10 Funés scene). Osvěžující podívaná, která má ovšem (stejně jako např. Grand restaurant pana Septima) hlušší druhou polovinu a proto nemůžu jít s hodnocením na maximum. Přesto kvalita a dobrá zábava se spoustou krásných holek. (21.11.2016)

Je pravda, že ten film nemá na Četníky či na Velký flám, ale to je tím, že Funés tam nemá žádného dobrého sparingpartnera (to, co mu dělali Lefébvre a Galabru v Četnících nebo Jacques Dynam ve Fantomasovi). Pouze když se na plátně objeví na chvíli Paul Préboist, předvede spolu s Louisem komické číslo par excellence. Oliver de Funés sice nemá herecké vlohy, ale ve filmu mě štve míň než třeba Francois Leccia jako Filip Bosquier v Senzačních prázdninách. Soundtrack je opravdu povedený, taky ho dělal Francois de Roubaix, podle mě spolu s Vladimirem Cosmou nejlepší francouzský skladatel filmové hudby. Když si pustíte cokoliv z toho, co je od něj na http://www.francouzskyfilm.cz/download.html , tak se mnou možná budete souhlasit. Já však miluju hlavně hudbu k filmům Ho! a Stará puška. (09.01.2007)

Nejlepší jsou scény z Evansovy školy. Druhá polovina filmu (zájezd do Říma) mě už tolik nebaví. Nejlepší je bezesporu Evansovo vyprávění pohádky a jeho montáž telefonického rozhovoru. No a hudba, to je špička, zejména úvodní džemování a skladba "Judo". "Ani se nenamáhej a jdi šlapat." (183.) (08.04.2007)

Je pre mňa k nepochopeniu, ako môže takto nudná vec (aj napriek tomu, že má muzikálovo svieži charakter) vyvolať taký úspešný ohlas. Ja viem, že jak Belmondo, tak Funès boli celebrity, avšak ich humor už s odstupom času a filmových skúseností pôsobí ako rušivo prehrávaný element. Lenže Belmondo narozdiel od Funèsa spolupracoval s Godardom na niektorých klasikách o akých sa môže četníkovi iba zdať a mne neostáva nič iné, len nájsť si zopár aj od neho. Aj podľa hodnotení kolegov vidím, že tak rozpoltené hodnotenia nie sú náhodou a som presvedčený, že tie hviezdičky v týchto komerčnejších, nostalgicko podfarbených komédiách, sú vyslovene darované. Z diaľky však akosi na mňa kričí ten duch doby a miešanie hudobnosti v akčnej jazde, dám teda tú tretiu. (25.12.2014)