Nepřítel

Denis Villeneuve je prostě absolutní bůh. Má svůj nezaměnitelný styl a úspěšně se přesnul i do mainstreamu, kde dokáže velice snadno zmást nepozorné diváky. Už pár let víme, že Jake Gyllenhaal se transformoval v herce, co dokáže poctivě zahrát všechno, ovšem počátek byla dvojspolupráce s režisérem v roce 2013. Rozuzlení příběhu rozebírat nebudu, krása tkví v tom, že smysl a parafráze v Enemy si musí každý najít sám, já si film bezostyšně užíval a ačkoliv mi občas přišlo divné, že je ve filmu je vše strašně temné a "dva" hlavní protagonisté na každou skutečnost reagují jako na největší mysterium na světě, nic mi to však nezkazilo na parádním dojmu tohoto velice nedoceněného mindfucku...9/10 (20.12.2016)

Dokonalé vyjádření strachu z odpovědnosti, celé ty podvojné principy, úžasné provedení. Vzhledem k mému strachu ze závazků a k mé napůl šílené/napůl v nepořádku (to je asi to samé) mysli se mnou film rezonuje. Atmosféra je absolutně pohlcující, jako bažiny, které nemilosrdně polykají zaživa. Nenávidím přetaženě dlouhé scény, tady mi ale přišly všechny scény, jako by měly svůj vlastní příběh (život). Vše bylo takové napůl mrtvé a zároveň až hororově živé. Jeden z nejlepších mysteriozních filmů - ever. (12.10.2015)

Když to řeknu poeticky, Denis Villeneuve tady utkal pavučinu snů - noční můru, která se zaplétá sama do sebe. Nečetl jsem "oficiální" interpretace, ale je zcela evidentní, že Nepřítel je snímek, ve kterém jsou cíleně bořeny hranice mezi "snem", "realitou" a "filmem". Nejde samozřejmě o to, že by šlo o sen, který by se zdál jednomu z Gyllenhaalů, ale jak správně podotýká JitkaCardova, jde o sen od začátku do konce, který se možná zdá jednomu z hrdinů (jehož "skutečné" já ve filmu není přítomné), nebo taky někomu úplně jinému. Villeneuve se opět ukazuje jako mistr ve vytváření konstantního podprahového napětí, které bez problémů udrží i delší scény, v nichž se zdánlivě neděje vůbec nic, ale přesto jsou naplněné hmatatelnou úzkostí. Jedna věc je hudba, druhá práce kamery (jízdy za roh, atp.), ale podobně jako v pozdějším Zmizení (kde už vydatně pomáhal Roger Deakins), tady hrozba visící ve vzduchu vychází z celého okolní prostoru, v tomto případě velkoměsta. Záběry na identické věžáky a křížící se dráty (opět symbolika pavučiny), které se v pravidelných intervalech opakují, nejsou jen tak ledasjakými výplněmi s pouhou rytmizující funkcí, ale ilustracemi města jakožto děsivé nadreálné veličiny. Můžeme si jistě bavit o tom, jestli si Villeneuve vypůjčil víc od Lynche, Hitchcocka, Nolana nebo Claire Denis, ale to tady podle mě není podstatné: Nepřítel je ve svém celku sice jednoduchou, ale zato velmi svůdnou psychosexuální fantazií, která stojí na soběstačném myšlenkovém podloží - Hegelově dialektickém přecházení jsoucího do nebytí a nejsoucího do bytí, případně konceptu neustálého opakování dějin, kořeněném Marxovým výrokem o tragédii a frašce. (29.03.2014)

Asi sa to dá brať ako čisté podobenstvo, možno to chápať (čisto teoreticky) aj doslovne ako sci-fi, čo z toho taktiež robí podobenstvo. Len je trochu škoda, že v záujme tej divnosti a túžbe po nezávislosti je samotný príbeh trochu slabší, zápletka sa vyvíja pomaly nie kvôli atmosfére, ale aby sa to natiahlo aspoň na tú hodinu a pol. "Pavučiny" uvidíme počas filmu niekoľkokrát a pokiaľ chcete vysvetlenie, prečo zrovna pavúci a totalita, tak si povedzte, že sme všetci v súčasnosti závislí na webe, tak prečo nie. Škoda, že sa to nedotiahlo ešte trochu ďalej, že sa to berie tak extrémne vážne a že chýba tomu nadhľad a humor. Ja by som určite vymyslel nejakú sekvenciu na tenisovom turnaji, kde by mali všetci bordel v tom, kto je práve na ktorej strane kurtu. Určite si treba prečítať ten viackrát zmienený odkaz na vysvetlenie, najmä kvôli paralelám k spisovateľovi knihy, ktorej je Enemy adaptáciou. Takže po pozretí odkazu na youtube si človek povie, že iba to je tá správna analýza a mňa by zaujímalo, či Villeneuve robil film s tým, že aj tie rozdielne vysvetlenia sú všetky správne, alebo iba tá psychologická analýza jedného muža a jeho boj so ženami, ktorý nechce prevziať zodpovednosť za svoj život. Metafory k tejto téme fungujú presne. (29.05.2014)

Adam vyučuje históriu na vysokej škole. Keď nerátame občasné, nezáväzné stretnutia so sympatickou blondínkou, väčšinu času trávi o samote. Jedného dňa dostane od kolegu v práci tip na film, "Kde je vôľa, Tam je cesta". Snímok zoženie z miestnej požičovne, pričom jeho očakávania sú "nulové". O to väčšie prekvapenie v ňom vzbudí obsadenie jednej z vedľajších postáv. Sú si totiž na vlas podobný. Nakoľko vlastným pátraním natrafí na ďalšie hercove snímky, rozhodne sa ho vyhľadať. Tento krok spustí sled udalostí, ktoré navždy zmenia jeho život. Hm, trošku (trošku viac) som zmätený. Ten úplný záver ma úplne od rovnal. Nechápem. A to som myslel že chápem. Neviem čo si myslieť. Mal som dojem, že mám v tomto popletenom deji jasno, no zrejme mi niečo uniklo. Každopádne, zaujímavý snímok. "Boh vie" čo tým chcel rejžo povedať. akt. 2.5.2014 (myšlienku snímku dokonale vysvetlil užívateľ - Traffic) (25.04.2014)