Legenda 17

.. "Řídila Irina, přestože neměla platné řidičské oprávnění. Na mokré vozovce nedaleko hlavního města nezvládla řízení, vozidlo strhla do opačného směru, kde došlo ke srážce s protijedoucím kamionem. Jejich auto bylo zcela zdemolované. Při druhé nehodě už Charlamov štěstí neměl. .. Posádka vozu nepřežila. .. Tragickou událost připomíná pamětní kámen s nápisem příznačného znění: „Zde padla hvězda ruského hokeje.“ Валерий Борисович Харламов. .. Valerij Charlamov ve věku pouhých třiatřiceti let opustil milovanou dceru Begonitu a syna Alexandera." ... (14.04.2017)

Pokaždé, když nastupovala Sborná v jakékoliv sestavě, plivali jsme oheň a dštili síru, zvlášť po ,,68" roce. Vcelku nám bylo buřt jaké hvězdy tam hráli, jen jsme se modlili, aby jsme jim pocuchali peří. Lainu Michajlov, Petrov, Charlamov s mastodontem Ragulinem v zádech jsme nenáviděli nejvíc, protože bohužel dávali góly. S odstupem času a výstupem Sovětských vojsk zpět na jejich území , jsme ochotni uznat, že hokej hrát uměli, nemá cenu si to zalhávat. Film je celkem solidně natočen se všemi klišé co k němu patří, i když ne zcela ve férovém duchu. Co za hovády tam udělali z Kanaďanů bylo směšně děsné. Ovšem nejvíc mě pobavil fešný Tarasov (myslím typově) , když si vzpomenu na obtloustlého skřeta s věčnou papachou na kebuli. Tyranskou povahu vystihli a tuším, že vybrali jen odvárek z jeho metod. Suma sumárum musím nakonec dát stejně čtyři, přes určité nedostatky mě to bavilo. (08.12.2013)

Strastiplná cesta najväčšej ruskej, hokejovej legendy - Charlamova. Od detstva strávenom v Španielsku, cez tŕnistú životnú skúšku pod svojským trénerov Tarasovom, až po senzačné víťazstvo nad najväčšími hviezdami NHL - Kanadou. Výborný film, ktorý si môže dovoliť nedávať servítku pred ústa až v dnešnej dobe. Celý svet teraz môže vidieť aký vplyv mala politika v Rusku na jeden z najúspešnejších športov tejto obrovskej zeme - hokejom. Miestami až tragi komické vyhlásenia papalášov v huňatých kabátov z líšky - "Prišiel nový príkaz z Moskvy! Hráme na remízu!" ( citát jedného z funkcionárov ruského výberu po góle na 2:2 ) (28.11.2013)

Film, který mi mnohé připomněl, i když Charlamov byl mistrem hokeje v době, když už jsem se o tento sport zajímal už jen povrchně. Film se mi líbil, ale objektivně ho mohu sotva posuzovat. Krátce popíšu proč, a nechám toho: Nevím, zda jsem už chodil do školy nebo ne, ale v rubrice sportovních zpráv Rudého práva jsem byl docela zběhlý, Tam jsem se také dozvěděl, že hokejový reprezentant Josef Golonka si ve vaně zlomil žebro a letos nepojede na MS. To mě uvrhlo do hlubokého zoufalství, pro nějž jsem neměl jiné řešení, než že se mistrovství odloží, dokud se Golonka neuzdraví a nebude moci nastoupit. Že se tak nestalo jsem považoval za krutou nespravedlnost vůči celému českému národu... Pane Lebeděve, natočte prosím ještě film o Golonkovi! (22.01.2017)

Uspaná první polovinou jsem se začínala bát, že moje snadná hokejová vzrušivost zůstane nevyužitá, zrození hvězdy při popření mýtu neporazitelnosti Kanady v "Sérii století" obavy poněkud rozptýlilo, sportovně-divácká dušička však nebyla plně uspokojena... Kde se mělo přitlačit, tam se brzdilo (politický tlak na hráče, Tarasovovy metody), jindy byl skutečný bubák horší, než ten malovaný a bohužel, i záměrně zkarikovaný (Esposito, Clarke), momentky z dětství i scény z rodinného života nicneříkající, romantická linie divnější než divná, úsměvné scénky naivní a hudbě se taky právě nedařilo. Takže, co udělám s pochvalou? Rozdělím ji mezi jména Oleg Menšikov, Danila Kozlovskij a vyvrcholení v samotném utkání - i když opět s výhradami - divák je zanechán dojmu, že se kanadské fauly nepískaly, zatímco ty ruské ano, ve skutečnosti byl vyloučen stejný počet hráčů na obou stranách, a taky digitální hrátky s pukem působily v celkovém pojetí tak nějak nepatřičně - a v neposlední řadě mně nadělalo hodně radosti totální kanadské pokoření, neboť i já jsem tím divákem, který aroganci nefandí a javorovým listům nepřeje vítězství, i kdyby nastoupili proti samotnému peklu. Chtěla jsem původně udělit hvězdy tři, ale jak se tak poslouchám, přesvědčila jsem se, že to na ně ve skutečnosti nevidím. (27.12.2013)