Je prostě báječná

Přesně ten typ problematického filmu, s kterým si nikdo absolutně nevěděl rady, a s každou další střihovou úpravou bylo víc zřejmé, že z natočeného materiálu vzejde jen utrpení. Vznikla neurčitě koncipovaná cinefilská situační screwballová komedie, jemně intelektuální a neurotická á la tvorba Woodyho Allena, zároveň trochu hrubá a třeskutá podle moderních žánrových trendů. Láska ústřední postavy ke klasickému Hollywoodu, jakási forma melancholického návratu k bezčasí, má ve filmu jediné opodstatnění – omlouvá všechny komické náhody, logické lapsy a celkovou lehkovážnou atmosféru. _____ Film je ale hlavně z formální stránky občas vyloženě odfláknutý, což je zvláštní, uvážíme-li, že i ty nejhloupější komedie posledních let si v Hollywoodu udržují jistý technický standard. Abych jen jmenoval: diletantská kamera, chaotické vedení herců po place, amatérský střih nerespektující kontinuitu, otřesná hudební dramaturgie... Vyprávění se časem stává repetetivní a konec je naprosto antiklimatický. Jestli se má Peter Bogdanovich s diváky loučit tímto způsobem, je to hodně smutné. (30.04.2015)

Čekala jsem daleko víc ... Imogen mám jako herečku ráda, ale tady mi tak úplně nesedla. Výběr Owena Wilsona do hlavní role taky nebylo to pravý. Chvílema mi děj docela utíkal a chvílema moc ne. Docela mi i vadilo to vyprávění od Imogen. Čekala jsem komedií a nezasmála jsem se ani jednou. Z námětu by se dalo vytěžit víc. Tvůrci to moc nezvládli. Myslím, že tenhle film jsem viděla poprvé a naposledy. 50%. (28.10.2015)

Návrat klasické komedie se vším všudy - s plejádou hvězd (obzvlášť Jennifer Aniston a Rhys Ifans jsou senzační), mazaným scénářem, který se postupem času dostává do větších a větších obrátek, a s režií, která si s ním dokáže bez problémů poradit a využít ho na sto procent. Bohužel jak je vidět z mnoha ostatních komentářů, řada lidí už dnes takové filmy neocení a zaujme je jen párvteřinový výstup Quentina Tarantina. Z toho mi je trochu smutno. (07.02.2016)

Filmové návraty, kterých se dopouštím, mě ne vždycky potěší. To je případ i tohoto snímku, jež v mezičase dokonce změnil i svůj název, protože já jsem ho viděl ještě jako Broadway Therapy, a tehdy mi přišel vtipný. Dnes mě dokázaly pobavit jen štěky Michaela Shannona a Quentina Tarantina, ale jinak u mě tato konverzační komedie hanebně selhala. Já přitom tento žánr můžu, film Oscar (1991) jsem si oblíbil přímo nekriticky, a právě ve srovnání s ním jsem si uvědomil, že mě zdejší vtipné situace vůbec nebaví, postava, kterou hrála Jennifer Anniston byla sice přeafektovaná, otravná, ale ne zábavná a ve finále jsem se musel dost přemlouvat, abych z původního lehkého nadprůměru neodebral rovnou dvě hvězdičky. / Poučení: Neplivej na prostitutky, jejich práce není lehká a nikdy nevíš... (14.06.2022)

Ten typ komedie, která někomu přijde nestravitelná, někdo ji v množství odkazů na jiná filmová díla a sebeuvědomění považuje za geniální. Je pravda, že zápletky v některých filmech vypadají poměrně trapně a banálně a někomu může připadat, že tady tomu není jinak. Druhá věc je, že na přestřelených zápletkách a nečekaných zvratech je Je prostě báječná záměrně postavena. Do tagů bych přidal milostný šestiúhelník. (04.01.2016)