Pád

Komplexně vystavěný seriál. V podstatě brilantní procedurální drama, jdoucí v až fyzickém popisu kriminalistických postupů od prvotního ohledání místa činu, přes sběr důkazů, výslechové techniky, až po všechno politikaření a práci s veřejným míněním a médii do málokdy vídaných podrobností, čímž skvěle navozuje tísnivý pocit, že takhle by se to všechno mohlo opravdu stát - že takhle se to právě teď ve světě někde děje. V druhém - a jistě hlavním - plánu je "The Fall", jak bylo hodněkrát zmíněno, o svých postavách. Skvělé prokreslení nejen ústřední dvojice ale i velké většiny ostatních charakterů přidává na životnosti viděného, až analyticky rozebírá nitro zúčastněných, jejich emoce, motivace. Těžiště seriálu je tak v dialozích, interakcích postav, detailních záběrech na tváře, oči, nervózní pohyby rukou. Ve třetím plánu jde o jeden z nejvíce ženských seriálů, které jsem kdy viděl, a to nejen v kontextu postavy Stelly Gibson. Muži jsou v "The Fall" až na jednu dvě čestné výjimky pojímáni jako balíčky plné agrese, neukojených tužeb, pokrytectví, pocitu vlastní důležitosti. Ženy v "The Fall" muže mohou milovat, mohou je intelektuálně i charakterově převyšovat, ale i přesto - nebo možná právě proto - se před nimi musí mít vždy na pozoru, chránit se před predátory i slabochy... "The Fall" má pevnou strukturu vyprávění, která se odráží primárně ve vystavění jeho třech řad. První popisuje zločiny, jejich vyšetřování, druhá se soustředí na vlastní chycení pachatele, třetí přináší konečné rozhřešení. "The Fall" není dokonalý, dá se mu vytknout zejména pro někoho místy až neúměrná pomalost tempa akcentovaná hlavně ve třetí řadě, v níž lze najít i mezery v logice chování některých postav, překvapí i neuzavření příběhu Spectorovy rodiny. Ale právě ona pomalost třetí série i v první moment zbytečně působící zápletka s amnézií ve výsledku pracují pro emoční dopad posledního dílu, plného až hmatatelně přímočaré agresivity a totální destrukce... "The Fall" není bezchybný, ale jeho komplexnost a působivost si zaslouží ocenění. A chápu, proč Gillian Anderson označila Stellu Gibson za svoji nejoblíbenější postavu, kterou kdy hrála. (07.04.2018)

Po všech těch Sherlocích, Lutherech a Hannibalech mi přišlo obtížné představit si krimošku bez přihlouplých twistů a nepřesvědčivého psychoanalytického blábolení. Pantátové z BBC však v uhovněném žánru napíchli zlatou žílu. Teď bych mohl řešit nepodstatné ptákoviny, jako jsou ostrovní a zaoceánské přístupy nebo výstřih Gillian Anderson. Já však budu řešit to podstatné - děti. Děti tu jsou zde vyobrazené jako cosi víc než prťavé stodecibelové fabriky na hovna, kterými bezesporu jsou. Faktem je, že kdyby byly takové ve skutečnosti, tak budu jeden z prvních výtečníků, kteří posedávají před školkou v dodávce se zatemnělými skly a laškovně šustí pytlíkem skittlesek. Co stojí za zmínku, je Jamie Dornan který je kurevsky dobrý herec a nějaká young adult mrdka vydělávající mu na plazmu, zlatý zub a půl kila koksu s tím těžko něco udělá. The Fall je každopádně strhující, perfektně odehraná, chladně natočená a brilantně napsaná krimoška, která celému procesu stíhání sériového vraha nasála přirození až po koule a já odcházím s pocitem příjemné sytosti v pupíku. (09.12.2015)

V průběhu 1.dílu série, jsem se nějak pořád nemohla chytit. Frfňala jsem nad stylem, kdy vraha znáte od začátku a nijak zvlášť vás neděsí. Ba naopak máte možnost poznat ho jako vzorného otce, navíc vizáží se pohybuje někde mezi přehlídkovým molem a olympijským desetibojem (takže docela kořen!). O vrchní vyšetřovatelce zase nevíte lautr nic a ona vám to nijak neulehčuje, kromě toho, že se jeví jako neskutečně studená koza. A dopadlo to tak, že uprostřed noci po skončení pátého dílu jsem freneticky prohledávala internet, zda už vyšlo pokračování, protože jsem dočista zpanikařila z toho utnutého konce v nejlepším. Nikdy jsem nechápala svoji matku, když sledovala s až fanatickým zaujetím staré britské kriminálky, všechny ty Dálgliše, staré Agátiny televizní adaptace a všemožné detektivní pičozy. Nesměli jsme jako děcka ani pípnout, když pronikl ten studený britský čumák do našich televizních světů. A teď tomu začínám rozumět. Britové tohle umí. Dělají to už dlouho a dopracovali televizní kriminálky k dokonalosti. Precizní herectví. Uvěřitelný zločin a vynikající atmosféra. A vždycky nějaký charismatický a těžko čitelný hlavní vyšetřovatel. V tomto případě o to víc zajímavější, že jde o ženu. Bezdětná, ale heterosexuální (a že teda sakra sexuální, viz 2.díl), chladná tak, že si budete muset přitopit. Z její emancipovanosti se chlapům stáhnou koule do břicha a ženské ani nenapadne posmívat se její hobití výšce. Dokonale zvolený typ hlavní detektivky a dokonale zahrané. Přísahám, že za celých pět dílů se ani jednou neusmála! Absolutně mě to dostalo. A přitom je to postavené na tak jednoduchém a stokrát omletém motivu. Jak pravila Stella: Nenávist vůči ženám. Pradávné násilí mužů vůči ženám. A proto je to tak dobré. Protože tomu všichni instinktivně rozumíme. (05.07.2013)

První a druhá série jsou skvostné a opravdu hodně zajímavé. Pět hvězd bez debat. Když se do seriálu ponoříte, uhrane vás. Je velice zvláštní. Sledujete kroky psychopatického vraha - a ten se vám tak dostane pod kůži, že mu vlastně (ke svému úžasu) fandíte a vlastně ani nechcete, aby byl dopaden. Rozhodující měrou je to samozřejmě zásluha Jamieho Dornana, ale ta jeho figura je i výborně a nečernobíle napsaná. Na jeho protihráčku „Scullyovou", jsem si musela chvíli zvykat, až jsem si na ni stejně nezvykla - nemám tu herečku ráda, připadá mi, že je všude stejná - studená a prkenná. Všechny klady seriálu ale pohřbila zcela zbytečná třetí série. Už první díl se nesmyslně táhl - a nedělo se v něm skutečně nic. Pak se o něco "divného" ještě pokusili, a rozředili to úplně. A to zoufalství nakonec... škoda mluvit. Celkově proto snižuji na 4. (19.02.2017)

Možná bych si to dokázal představit kapánek temnější, ale i tak vládne spokojenost veliká. Jako většina asi budu nejvíce vzpomínat na Gillian Anderson, která si tu podle mě střihla asi nejlepší roli svojí kariéry. Místy na mě působila jako Branaghův Wallander - bez úsměvu a neustále na hraně deprese. Ale její postava byla ještě o něco složitější. Výborně byly napsané i další party s vrahounem v čele. Toho prozměnu výborně ztvárnil Jamie Dornan, který dokázal nejednou rozčílit a v závěrečném díle byl doslova na zabití. Sice jsem si zprvu říkal, že do jeho role by se hodil někdo charizmatičtější , ale nakonec jsem to musel vzít zpět. Bavily i ostatní linky, které (ne)přímo souvisely s hlavní linií a dodaly seriálu na košatosti. Ostrovy zase válej. 85% (17.02.2015)