Pád

Jste sami, procházíte se svým ztichlým bytem, vaříte si čaj a pomalu se poroučíte do svojí ložnice, když v tom ucítíte podivné mrazení v zátylku. Skoro jako byste i slyšeli vrzání podlahy. Je tam někdo? Pozoruje vás? Bylo to tu už mockrát. Detektivní hra na kočku a na myš, ve které nejsou role vždycky jasně dané, souboj myslí a nekončící vzájemná fascinace. Omamná policejní expertka Stella Gibson a charismatický sériový vrah Paul Spector jsou oním párem v The Fall, a i přes ohrané téma se jim bez problémů daří udržet pozornost diváka od první minuty. The Fall totiž funguje a zaujímá na mnoha úrovních. Gillian Anderson postavě chladně jednající Stelly propůjčuje neobyčejnou komplexnost a hloubku. Stella toho sice moc nenamluví, jedním pohledem či gestem ovšem dokáže zprostředkovat celou škálu emocí a reakcí, a dává tak divákovi tušit, že za chladným exteriérem se skrývá vysoce komplikovaná osobnost. Jamie Dornan v roli Paula ovšem nijak nezaostává, a jakýkoliv jeho čin, ať už z jeho rodinného či pracovního života, nebo z jeho zrůdných volnočasových aktivit, takřka hypnotizuje, a téměř mu propůjčuje sympatie. Precizní kinematografie jenom podtrhuje komplexní psychologický rozbor obou protivníků, ať už v motivu opakujících se prostřihů na podobnosti jejich konání, nebo v dlouhých záběrech vykreslujících jejich samotu a osamění. Dopad Paulova jednání na vedlejší postavy (Katie, Sally Ann, Rose, Jim Burns) nezpomaluje, naopak dodává potřebnou opravdovost. Seriál navíc svým nenuceným feministickým vyzněním jakoby mimochodem poskytuje důležitý a stále aktuální společenský komentář. Právě díky všem obrovským plusům pak o to víc zamrzí, že pečlivě budovanou psychologii a atmosféru reálného a realistického světa především ve druhé (a sem tam i ve třetí) sérii dolů sráží absurdní náhody a za vlasy přitažené situace, které jsou jako vystřižené z kterékoliv odpolední kriminálky. Nejenom, že ty situace frustrují a ruší, ony zanechávají hořkou, a především trvalou pachuť za jinak vynikajícím seriálem. 80% (28.07.2019)

Kriminálka co sice na první pohled působí tuctově a neinvenčně z ranku stokrát viděných thrillerů „emancipovaná ona versus on úchylný to maniak“. Jenže ona zdánlivá tuctovost bere za své od prvních minut. Jde totiž o znepokojující seriál. Velmi znepokojující. Nejde na to přes (explicitní) násilí či snad přes vypočítavost žánrových propriet, ale pěkně „oldschoolově“ skrze zevrubně budovanou atmosféru sychravého Belfastu. Je to pomalé, málomluvné s dlouhými téměř až hypnotickými scénami, kde se zdánlivě nic neděje. Ale pod povrchem to vře, protože počínání „hlavního úchyla“ je mrazivě reálné. Více než kde jinde se daří navodit vrcholně znepokojující a nepříjemný pocit „souseda od vedle“, který žije hned za rohem od vašeho domu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (15.05.2013)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

První série má tuším jen tři díly což jsem nevěděl a když to skončilo a nic dalšího už v programu nebylo, byl jsme vytočenej jak kdybych přišel vo ocas, tak moc mě The Fall za tak krátkou dobu sejmul. Byla to poměrně nekompromisní atmosférická kriminálka ve který proti sobě stojí perfektně připravenej vrah a profesionálně působící policajtka. během několika minut mě způsob vyprávění dostal do naprostýho tranzu. Když jsem se si přečet, že strejda Cinemax zařadil do vysílání druhou serií, předběh bych v běhu před obrazovku snad i geparda. Druhá série mě přišla trošku jinačí. Tvůrci upustili na atmosféře a přitáhli na psychologii. Ani Paul ani Stella už nepůsobí tak suvéreně. Dostávám však možnost obě hlavní postavy pořádně poznat což má svůj efekt do samotnýho finále, když při vyslýchové části jsem nehybně hltal každý záběr, každý slovo a velebil dokonalou filmařinu s jakou tahle část byla natočená, ani jedno filmové políčko nepřišlo nazmar a já zapoměl vnímat realitu. Jamie a Gillian tady předvádí hereckou dokonalost a rozehrávají psychologickou hru, která v seriálech nemá obdoby. Neskutečný, dokonalý, napínavý, originální, prostě pokud sníš o dokonalým seriálu, sníš o The Fall. (05.02.2015)

I přes lehce nenávykový začátek mě děj seriálu postupně zaháčkoval, takže jsem se od něj nemohl odtrhnout, zejména druhá řada byla přímo špičkovou záležitostí. Tvůrci dokázali vytvořit skvělé napětí i temnou, tíživou atmosféru, většina hereckých výkonů byla vynikající, obzvlášť bych vyzvedl Gillian Anderson a Johna Lynche a já jsem se díky tomu výborně bavil. Je vidět, že si kvalitně napsaný scénář bohatě vystačí s jediným vrahem, aniž by se zmlsaný divák nudil. Obával jsem se jen příliš optimistického závěru, naštěstí k žádné podobné katastrofě nedošlo, takže jsem mohl být naprosto spokojen. (23.03.2017)