Amazing Spider-Man 2

Emoce překonávají rozum, vztek na všechno kolem přebíjí některé lidštější pocity a někde v nitru kutá ona neodbytná touha po bližším poznání sebe sama a vlastního původu. Psal jsem to u předchozího dílu, napíšu to i teď – a snad naposledy. Raimiho verze byla moc fajn, ale je to právě Webbův osobní přístup a scénáristická velikost, která z Úžasného Pavouka dělá nezapomenutelnou sérii. I ve chvíli, kdy pro všechny kolem bude Electrická rapsodie jen zaměnitelným letním akčňákem, já si vzpomenu na mnohem víc. Na Emmu Stone, která ubrala z vlastního sassy přístupu a konečně je pravou a nefalšovanou Gwen Stacy. Na nervózně gradovanou Harryho linku, která i na menším prostoru způsobuje těžký mráz v zádech. A v první řadě na zase o něco dospělejšího Andrewa, který levou zadní zvládá jak skákajícího červenomodrého hláškaře, tak rozervaného rozcuchance, který hledá pomoc u svých blízkých. V kombinaci s prvním dílem dokonale opojný zážitek, kterému v cestě k jedinečné trilogii zabránila jen nenažranost šéfů Sony. Ohromná škoda, kvůli které veškeré připravování půdy pro další dobrodružství vyznívá zoufale naprázdno. Což je vzhledem k síle příběhu o vzestupu mladého samotáře k cestě hrdiny tak moc k naštvání, že moje navztekané argumenty vzaly za své až o nějaký ten měsíc později, kdy se místo x-tého restartu Pavouk vrátil zpátky k Marvelu. Jak si vedl mezi zaběhnutými Avengery, zůstává už ale jiným příběhem. (05.07.2014)

Není červenomodrý pavouk jako červenomodrý pavouk. Mě ten Webbův baví mnohem víc než ten Raimiho, ale asi to bude pouze tím výrazně zdařilejším hláškováním v akci. V rodinném životě plném traumat jsou si totiž tito pavouci nápadně podobní a když jejich trýznivé utrpení srovnám s hádkami sousedů odposlechnutými přes otevřené okno, tak v tom nevidím výraznějšího rozdílu. Takže za mne bych příště prosil více akce, více pavučin, více hlášek a méně ztrácení času vnitřní rozpolceností, ať se konečně může Spiderman stát šerifem Nového Jorku a může slavnostně rozpustit NYPD. (21.09.2014)

Čert vyletěl z elektřiny, bez klobouku bos. Spiderman natloukl mu nos. Druhý díl, který je vlastně pátý či šestý... ty vado, už to ani nestíhám počítat, kolikrát musí natočit homohrátky toho poštípaného kluka. Druhý díl, kde se velmi zdlouhavě prožvaníme až k osvobozujícím titulkům, díl, kde uvidíme spíďáka několikrát poctivě plakat, vrhnout několik spermoidních vláken po místním kostele a nakonec happy hour s výlítnutejma pojistkama. Jo, málem bych zapomněl, do toho ještě Gobelín, k jehož třem akčním minutám slávy musel jsem já vyslechnout dvě hodiny bezobsažných žvástů o jeho mrtvým fotrovi. A do toho všeho ještě ta užvaněná blonďatá neherečka. To bylo moc i na starýho Segrouše. (30.07.2014)

Bohužel jsem už navždy poznamenán půvabným kouzlem esteticky odporného pomatence Megvájra, který společně se svoji nazzipatkou spider-manovi dodal tu správnou úroveň pojašenosti. Ale tady ten Gárfíld? Pche! Precizně vymodelovaný plájbój, co vypadá za všech okolností stejně perfektně; když prší, když fouká, když sněží, když sere. Zločince chytá s ukazováčkem v nose, malíčkem v uchu, prostředníčkem v prdeli a u toho stíhá sázet hlášky, za které by se nemusel stydět ani Chuck Norris. Trapný příběh prošpikován ještě trapnější milostnou linií film také věru nezachrání. Marc měl určitě zůstat u těch přesládlých romanťáren a nesrat do filmu tunu digitálních fíčurinek. Vizuální háv to má nepochybně na obstojné úrovni, ale obdobné efekty se na nás dnes valí doslova ze všech stran a já se bojím, když si jdu do špajzky pro šišku lovečáku, že na mě vyskočí hobití transformer s invazí mumifikovaných avengerů. Dokud nevopíchám Tobeyho, můj duševní blok mi zřejmě nikdy nedovolí napálit této sérii více jak dvě hvězdy. (23.04.2014)

Jednička si ujížděla na hormonech, dvojka už přijímá fakt, že musí postavu něčemu zásadnějšímu vystavit (smrt, zodpovědnost, samota) a nějak ji rozvíjet a problematizovat. Bohužel se dostavuje syndrom mlácení prázdné slámy s výrazem sedláka, kterému pomřel skot. Ta klišé a milostné zvraty jsou natolik pitomé, že i nonšalantní Webb ztrácí grácii a celé to připomíná slabé moralistní momenty Raimiho trilogie. Zároveň pokračuje určitá nesoudržnost mezi pubertálně odpoutanými eskapádami v oblacích a celkem drsnými momenty (úvodní scéna bezmála nolanovsky kontaktní a dunivá) / snahou komplexněji motivovat padouchy. Není to nic, v čem by Spidey vynikal, takže přesně, jak už zde zaznělo - akce výtečná, nápaditá, spojnice mezi tím krapet jalové. Pořád nic, co by mě uráželo, ale už nic, co bych sledoval se zvýšenou pozorností a náklonností. (24.04.2014)