Princezna a bojovník

Nějak jsem tomu nepřišel na chuť, přišlo mi to dost dlouhé, dějově nepříliš zajímavé, a veskrze to ze mě nedostalo žádné emoce a bylo mi lhostejné, jak to dopadne. Koukat na Franku Potente mě celkem baví, což už se ale nedá říct o Bennu Fürmannovi, jehož postava mi ani nebyla moc sympatická. Celkově mi přišlo, že ten film strašně zestárnul (na to, že není starý ani 20 let, ho na ČT Artu odvysílali ve fakt hnusné kvalitě), a možná mělo smysl ho vidět tenkrát, když to šlo v kinech, ale dneska už mi přijde, že dohánět znalost nějakých starých Tykwerových filmů je v podstatě ztráta času, a kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. Taky mi u toho filmu vadí jeho divný název, který navíc v české podobě z císařovny udělal princeznu, což prostě nedokážu pochopit (podobně jako ten prohozený slovosled - má to být "Bojovník a císařovna", ne "Princezna a bojovník", takové svévolné změny názvu mě prostě strašně iritují). (24.11.2019)

Keď si vybavím Nebo, ktoré niť náhody / fatálnosti rozvinulo do takmer geniálnych sfér nebeských a rovnako pretínalo cesty dvoch neznámych nepochopiteľnou, všemocnou osudovou priamkou, Princezná a bojovník vyznieva len ako akási impresívna ozvena. Nebo vzniklo neskôr a ja, hoci sú si v mnohom sestrami, tieto snímky nechcem porovnávať. Brilantné finále uzemnilo všetky kritické hlasy a nastavilo ma do náručia katarzie, aj keď, to si priznajme, neplnoletej, a to absolútne oprávňuje odkliknúť 4*. Sem-tam scenáristicky "ujeté" a okato neuveriteľné, no kto by sa s týmto pri tak unikátnej rozprávke o počiatku jednej lásky otravoval?! No kto, keď je k tomu tak umne natočená? Nebuďte smiešni..... Metafyzickosť, áno, a zároveň číra nadrozumovosť sa prevaľujú vo vlnách, aby spolutvorili nadpozemský, transcendentálny celok /Nebo/ či v jadre krehkú pozemskú rozprávku /P. a b./, kde princezné vystupujú zo svojich rób a bojovníci zaseknutí v časopriestore potrebujú vyslobodiť. Ani ten čas neplynie s Tykwerom klasicky! P.S.: Pár scén ma svojou sugescoiu naštrbilo pekne neúprosne: scéna pod náklaďákom (potláčam nevoľnosť:)), "blatistá tvár zblíženia", rozhovor v izolovanej miestnosti atď..... (14.12.2008)

Tykwer, zde na rozcestí mezi akční Lolou a uměleckým filmem volící cestu atmosférou dosti podobou následujícímu Nebi, velmi pečlivě konstruuje „film o pointě bez pointy“. Hypnoticky poetické hledání lásky předurčené osudem. Zní to hrozně, ale zážitek je to podmanivý. Jednotlivé scény přesně zapadají do zdánlivě jednoduché mozaiky, která jinak než jako celek příliš fungovat nemůže a více než dvouhodinová délka má tím pádem logické opodstatnění. I přes naturalističnost dvou krvavých scén se stále jedná o k divákům milý film. Kvůli tomu sice bohužel malinko trpí závěr jako z bizarní komedie, ale stále se jedná o skvěle vyvážený kompromis mezi pojmy „art“ a „podbízivost“. 80% Zajímavé komentáře: ScreamJay, Radko, tangerine1 (13.05.2006)

Tykwer sa pohral s príbehom, formou (priechod mušľou do minulosti, čiernobiele nemé niekoľkosekundové flashbacky) a vydal svojich nejednoznačných hrdinov na únikovú cestu z "tohto hajzla". Obyčajných osamelých ľudí, rutinne vegetujúcich v tejto stoke a naozajstne prežívajúcich najmä cez svoje pocity,sny či traumy. Naplniť prirodzenú túžbu o dotknutí sa ruky blízkej osoby, o spoločnom zdieľaní nebýva ľahké a často vyžaduje radikálne rozhodnutia, zlomy doterajšieho správania. Niekedy je potrebné pobiť sa ako lev, ako bojovník, ktorým v tomto prípade bola podľa mňa neúnavná blonďatá ošetrovateľka na psychiatrii, ktorá o naplnenie svojho sna bojovala do posledného dychu. Vydarená rozprávka pre dospelých s mystickými presahmi. Logiku a racionalitu toto hravé dielo často vzdušne snovo opustilo; vecí na zamyslenie - najmä v citovej oblasti ale ostalo po jednotlivých scénach stále dosť. Doslovnosť dopovedania príbehu tvorí jediný vážnejší mráčik filmu (aj keď v prostredníctvom efektnej scény prechodu fotografie do živého obrazu). (31.08.2005)

Dynamičnost kamery z Loly se přeměnila ve statickou a dlouhou kameru. Ta je výmluvnější než slova, AVŠAK nechci tím tvrdit, že v Lole je to naškodu, protože tyto dva filmy pojímají jedno téma naprosto odlišně. V obou ovšem naprosto vyčnívá originální individualismus jednotlivých postav a plastičnost, pravda, nic čemu by člověk lehce nemohl propadnou a uvěřit. Lidské až nadlidské (ne po Nietzschovsku) tak bych to charakterizovala. A prvotně naťuknuté téma (plně rozvinuté až v Nebi) o spojení/prolínání osobností. Metafyzično po Německu. O ano, jsem nadšená tím, že někdo jako Tykwer na tomhle světě je. (03.11.2004)