Still Crazy - Pořád naplno

Vtipně napsaný příběh a příjemně strávených 90 minut ve společnosti stárnoucích rockových bardů, jejichž snaha o návrat na výsluní a popření přísloví "Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" je tak sympatická, že jim nelze nefandit. A ačkoliv jejich jednoduchý rock někdy z doby kamenný není můj šálek čaje, v zábavném teatrálním podání geniálního Billyho Nighy se místama stával skoro chuťovkovým pamlskem. A zbytek hereckého ansámblu za ním určitě nezaostával. It´s Only Rock´n´Roll, tak to "dědci" hrňte, vždyť podívejte na Lemmyho :o) (22.05.2006)

Znáte to: sejdete se na abiturientském večírku a záhy zjistíte, že se nikdo nezměnil, Kdo byl blb, zůstal blbem, šprt šprtem, s kým jste se rádi viděli, toho vidíte rádi zase. A kapela je nemlich to samé. Po prvních chvílích, kdy všichni očekávají, že staré rány a jizvy jsou pryč, se všechno vrací tam, kde to tenkrát skončilo. Příjemná komedie se skvělým a vtipným začátkem, malinko bezradným středem a pohodovým závěrem. (09.08.2014)

Aneb jak dopadá resuscitace starých rockových harcovníků a jejich kapely. Stylově mi Strange fruit silně připomínali Uriah heep, kteří jsou mi velmi sympatičtí a ze soundtracku jsem tak byla odvařená. Pořád mi tam ale bohužel chybělo NĚCO, co by tomu pomohlo to vytáhnout na absolutní špičku. Ale i tak velmi příjemný hudební a filmový zážitek. (18.05.2011)

Banda dědků, co se vydá po několikaleté pauze na svoje poslední životní turné. Až okatě to připomíná nový český film Revival. Nicméně musím uznat, že i s britskými herci si takový příběh dokážu skvěle užít. Ještě aby ne, když se kapela skládá z takových hereckých jmen jako jsou Rea, Connolly, Spall nebo Nighy. Do toho musím pochválit i samotnou hudbu, která sice nebyla taková, že bych si jí sám od sebe poslechl, ale do filmu se skvěle hodila. (15.03.2014)

Evropskou šňůru s "Divným ovocem" jsem si i podruhé užil, pokus stárnoucích rockerů o návrat na pódia a ke své bývalé slávě mě po většinu času bavil, ale překvapilo mě, jak falešné tóny vnesl do děje skvělý kytarista Brianova formátu. Tady začali tvůrci přehnaně tlačit na pilu a snažili se hrát spíše na city, než na hudební nástroje. Už tradičně mě převelice bavil Bill Nighy, ale za to si můžu sám, protože jsem si ho už dávno oblíbil. (20.02.2018)