Lilja

Hned první scéna, oživená hudbou Rammsteinů, slibuje moderní a drsný film, jenže Lukas Moodyson se drží při zemi a vcelku nenabízí žádné formální ani obsahové zpestření. Jako by chtěl natočit film realistický, ale ne naturalistický, film o hnusných věcech, ale přitom film vizuálně pěkný, film pro otrlé diváky, ale přitom pro všechny. Lilja neopatrně osciluje na mnoha hranách. Touha praštit nás do oči nepřikrášlenou skutečností se bije s melodramatickými gesty (roztrhání matčiny fotky, vyhození „špinavých“ peněz), nevěrohodným chováním postav a mimořádně špatnými hereckými výkony. První hodina zcela postrádá nějaké drama, jde o násilné vršení „škaredých“ pravd o světě „tam někde na východě“ (ač vlastně za humny), bez náznaku změny jedním či druhým směrem. Teprve po přesunutí děje do Švédska začíná vše neodvratně směřovat k na začátku naznačenému tragickému konci. Ale ani s ním nepřichází žádoucí katarze, naopak budí nechtěný smích (umělá křídla jako znak padlých andělů a naivní představa „co kdyby…“). Lilja chce být současně dokumentem a dojemným příběhem jedné dívky, ale vlivem své vlastní urputnosti nedokáže být ani jedním. Sledoval jsem ji bez zájmu a svým vyzněním mě z letargie nevytrhla, naopak přesvědčila, že je lepší sedět doma na zadku a o zbytek světa se nestarat. 55% Zajímavé komentáře: Radko, rawen (06.02.2008)

Velice zdarily snimek o jednom resp. dvou zmarenych mladych zivotech. Velmi ponura atmosfera ruskeho mestecka a bezvychodna situace v Malmo. Zajimave zpracovani, tisniva atmosfera, dobre zasazena hudba a hlavne vynikajici herecke vykony, to jsou hlavni devizy celeho filmu. Plne souhlasim s nazorem, ze usmev na rtech Akinshiny je neodolatelny! (03.05.2009)

Дальше от них / Дальше от дома. Sociální cítění je to jediné, co nám v tomhle vydřidušském světě ještě zbývá. Neskrblíme jím především u četby a při sledování filmů, jako je ostatně tento. Kolem nás toho až tam moc není, leccos přece jen postřehneme, pokud se díváme opravdu pozorně a pečlivě. Nejsou to žádné (filmové) excesy: nezvykle nevychované děti, asertivní chování státních zaměstnanců, domestikace mužů, nadměrná sebejistota u žen, provokativní chování menšin... Jak recenzenti (správně) poukazují, film má mnoho rozporů, režisér nemá tuto problematiku úplně v malíčku, ale "sociálně cítí" a chce to říct bez ohledu na to, co mu kdo přičte nebo vyčte. ... Malarkey píše: jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. - Myslím si, že ten pocit bude тоска по дому, stesk po domově, tedy přece jen smutek. --- Na závěr důrazné varování pro Lilju a podobnéVoloďa jako Michael Jordan s píchlým míčem na hlavě. ... A na závěr ještě varování pro Lilju (a podobné): Peníze nepatří mezi konzumní odpad! Peníze se dávají do kontejnerů s označením "stát a podpůrné organizace" (případně posílají na jejich účet), které je odborně a bezpečně zlikvidují. (22.08.2022)

Občasne citlivé, ale film ma veľmi nedostal. Nedáva mi ani zmysel, už len začiatok, kde matka nechá svoju dcéru napospas svojmu osudu, je nelogický a určite nie bežný krok. V tomto sa teda odkláňame od bežnej reality, ktorú sa snímok snažil zobraziť. Inak obchod s bielym mäsom a ruské sociálne pomery sú stvárnené dobre. Ale nevidím tu nič výnimočné ani strhujúce. (05.02.2017)

Reziser Lukas Moodysson natocil celkom putavy pribeh o dievcati z byvaleho ZSSR, po zruteni ktoreho sa otvorili hranice a ona ma moznost ujst odtial kamsi do Bangladesha ci ktorej tramtarie /ci pardon, ono sa to volalo USA a Svedsko/. Ono ale cosi sa poserie /sak to vzdy/ no a sny sa rozplynuli v oblakoch ...... no a dalej? Dalej ho*no, po nasom nic, po vseobecnom prehlade a la nejaka ta politika tu nestekne ani pes a budovat film na tom, ze ludia maju casto pohnute osudy? Sak tak to funguje minimalne od objavenia pisma, poslednych 5 000 rokov minimalne. No ale aby som len nekritizoval, reziser sa miestami rozumel do remesla a realie sovietske mali cosi do seba. Na priemer vydalo, ale az take vysoke hodnotenie? No ani omylom : 66 % (10.11.2015)