Nejvyšší nabídka

Nadarmo se neříká: "Chceš-li udělat ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu." Džefry Máchal tenhle kvapík taky neudejchal. Tenhle film je jako ten robot - kolečka do sebe postupně zapadají, ale každé jeho slovo a dotyk je chladný, konec pak zamrzne úplně. Ano, i když chcete někomu dát všechno, co máte, prostě nabídnout nejvyšší nabídku, jemu to nemusí tak úplně stačit... škoda. Džefry Máchal asi nečetl bibli - "kde jsou peníze, jsou i zloději". Já osobně bych ten konec ještě dotáhl, mám dojem, že výslednému obrazu chyběl ten finální tah štětcem, který by tomu končícímu kolotání dal - SMYSL. Každé umělecké dílo má smysl. Tenhle film nikoli... (03.12.2016)

Parádní úvod s hrdinou-outsiderem a tajemnou ženou natočený naprosto precizně. Roztahaná a trochu romanticky usoplená střední část. A depresivní "překvapivý" konec, ve kterém se na chvili objeví Praha v celé své kráse. Nečekala jsem to, ale tenhle film mě bavil, a to hlavně díky dvěma pánům: Geoffrey Rush má charisma na rozdávání a ani v pokročilém věku neztrácí na magnetismu a Giuseppe Tornatore je parádní režisér, který dokáže nastolit úžasnou atmosféru. Škoda jen, že více materiálu neskončilo na podlaze střižny, film by pak ubíhal o poznání lépe. A konec je sice dostačující, ale zdaleka neodpovídá na všechny divákovy otázky. Solidních 75 % (06.05.2014)

První půlka je velká paráda (užijte si to rámování, kamera je blaho), u které si i ostřílení žánroví matadoři musí říct, že patetická a kašírovaná romantika obalená vysokým uměním má ještě své místo na slunci, natož pak v našich srdíčkách. Pak se to nějak zvrhne, začnou nabíhat myšlenky o přepáleném středostavovském vztahu a červené knihovně a člověk si říká, že je to celé jenom velký žánrový podvod, který prostě nemůže být takhle jednoduchý a čitelný. A na závěr se to zlomí. Jenže bez emocí, protože jste si tohle ukončení už dávno předtím vysnili, aby vám z té přepálenosti nebylo trapno. (20.08.2013)

Tenhle film mi privodil sok, o ktery se musim podelit. Je to nejspis tim, ze jsem nevedela, co od nej cekat. A ani ted si nejsem jista, jestli se da vystizne popsat. Zda se malinko zdlouhavy, ale presto velmi jimavy a napinavy... Nejdriv vas nalaka na krasne obrazy, pak vas zaujme postavou skrytou za dvermi a svou chorobou... a vy celou dobu napjate cekate, jak to dopadne. Rikate si, ze je to sice nevsedni vyvoj udalosti - nejen kvuli vekovemu rozdilu obou postav - ale presto si ve skrytu duse malujete jakysi happy ending. A pak prijde neco, co od zakladu otrese vami tak pracne vytvorenou predstavou. A ten sok nerozdychate az do zaverecnych titulku. Proc? Protoze se tam ten konec tolik nehodi, az je to genialni. Protoze je to najednou uplne jiny zanr, trochu lacinejsi, ale o to vic necekany. Rekla bych, ze tenhle kousek je pekne umelecke dilo a vydrazil by se hodne vysoko. Geoffrey Rush je vynikajici, ale pata hvezda patri Praze :). (12.12.2013)

Za posledních 5 let jsem neviděl film, který by mě tak dojebal. Po jeho konci jsem čuměl do stropu a protože byla tma, nic jsem neviděl. Ale připadal jsem si jako moc hustej týpek, kterej prostě přemýšlí nad filmem. A začaly mi téct slzy. Ano, jsem nadsamec, který umí i brečet. Bod já. __ Nejvyšší nabídka je jako set z porcelánu, ze kterého by se nebála pít i královna. A on se nějak dostane k vám domů. Na začátku je vám fuk, říkáte si proč bych z něčeho takovýho měl jíst nebo pít. Já tady mám svý plastový kelímky a to mi stačí. No a časem ten set začnete používat. A jednou ho rozbijete. Omylem. A ucítíte bolest. Ztrátu. A prostě vás to sebere. Nevíte proč. Říkáte si, že je to jenom posranej porcelán, ale cítíte takové prázdno, že už to nikdy nebude jako předtím. A něco podobného jsem cítil na konci filmu. (06.01.2019)