Hobit: Bitva pěti armád

Bitva pěti armád má přijatelnou stopáž dokonce i v prodloužené verzi. Vše už směřuje k závěrečné bitvě, ale samotné obléhání a následná jatka zaberou jen hodinu, takže hodně prostoru dostane démony zmítaný Thorin a také romance mezi Kilim a Tauriel. Jak Pánovi Prstenů plátno a velkolepá výprava svědčí, tak Hobit je možná lepší v knižní podobě. Jackson už měl k dispozici výrazně lepší technologie a mohl tak použít digitální efekty na každou blbost. Překvapivě nevýrazná je celou dobu i hudba. Finále však má silné momenty. Za krále! (31.12.2022)

Dal jsem tomu odstup, abych se nesvezl na vlně očekávání (a následného nevyhnutleného zklamání). A vyplatilo se. Ano, Hobit není Pán prstenů. Ale sakra, Jackson to - vzhledem k předloze - dostal tak blízko, jak jen mohl. Bitva pěti armád očividně nejvíce trpí zásahy střihačaských nůžek (orientovat se v první hodině je docela umění), pak ale film nabere spád a epičnost, která už té prstenové klidně může konkurovat. Možná jí i překonává, protože tu padne až neobvyklý počet hrdinů. Prostě a dobře, za mě palec nahoru a nebojím se tvrdit, že to Jackson zvládl nejlépe, jak mohl. Teď jen počkat na rozšířené verze... (06.09.2015)

Příběh ve třetím dílu hraje již skutečně druhé housle, neřeší se moc "proč?", ani "jak?", ale zkrátka na velké planině se setká pět armád, aby si dali pořádně do těla. Dějově by se to tedy dalo shrnout do dvaceti minut, nicméně v žádném momentu nemůžu říct, že bych se nudil. Postavy se nikterak nerozvíjí, ale zachovávají si své stávající charisma. Jejich účel je jediný - tasit meč a kosit nepřátele hlava nehlava, aby se to divákům co nejvíce líbilo. Účel je splněn, bitvy jsou natočeny velmi pěkně, chytlavě i přehledně. Neočekávejte mnoho, nesrovnávejte s Pánem prstenů a budete spokojeni. 7/10 (13.01.2015)

Digitálně epický konec jedné cesty. Pro Jacksona je možná návštěva Středozemě velice osobní událostí, ale bohužel pro mě, to v žádném díle Hobita nedokázal přenést na plátno a vše působí velice rutinně. Jeho hrdinové na mě působí odcizeně, kromě Bilba jím nikterak nefandím, vizuální skladba a některá "překvapení" působí velice účelově (zlatý zvon rozbije provizorní obranný val a pak zmizí?). Poslední díl je v podstatě složen z "původního" konce dvojky, kde se dokončí příběh s drakem Šmakem a pak sledujeme jen pomalou a rozvleklou bitvu, zakončenou osobními příběhy některých hrdinů. Trilogie byla natočená vcelku a tak pilování posledního dílu mělo nejvíce času, přesto na mě působí odfláknutě a obsahuje dost chyb (logických i vizuálních - zvon, nekromant, vývoj bitvy, zjevení beranů...). Přijde mi také dost smutné, že jednu knihu lze rozdělit na tři díly, které trvají vždy více jak 2 hodiny a současně každý díl působí tak, že z něj dalších 20-30 minut někdo vystříhal... je opravdu ta látka tak nosná? Nemyslím si. A ten Legolas je asi Jacksonův kamarád a prakticky vymizení krve z bitev jen ukázkou snahy o pohádku (ale vychází to? Vzali by jste na film, kde umírají stovky postav, přicházejí o hlavu, jsou 10x probudnuti, své děti?). Ve výsledku Hobit těží z původní trilogie, papírově je skoro identický, ale filmově mu chybí ta zásadní atmosféra a osudovost. Je to prostě jen horší kopie... I díky minimalizace mých očekávání (po shlédnutí dvojky) udržela film na 3*. Všem, co jsou filmem uspokojeni závidím! PS: tolik smíchu jsem u takového filmu nečekal, snad byla aspoň půlka situací vtipná záměrně:) PPS: Alfrid to vůbec nemá být, je pro mě jak z jiného filmu, trapné komedie... (13.12.2014)

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)