Hobit: Bitva pěti armád

Cesty vedou dál a dál pod mraky i hvězdami, ale ten, kdo cestoval, teď se domů vrátit smí. Pro někoho salva počítačových triků, pro dalšího příjemná dobrodružná jízda, pro jiného válečná řezanice bez přidané hodnoty. A pro mě pohádka předcházející Pánu příběhů, tvořící sama jedno velké nezapomenutelné vyprávění. Peter Jackson je i tolik let po Společenstvu jako Peter Pan. Jako kluk, co zůstal ve svojí zemi Středozemi a odmítá vyrůst. A jen díky němu působí Bilbo jako ten nejlepší kamarád, Gandalf jako nejmoudřejší mentor a Thorin jako ten pravý ústřední charakter, se kterým stojí za to prožít každý švih mečem nebo mrazivý nádech. A v jeskyni, v Jezerním městě, na bitevním poli, v horách i v Kraji jsem zas a znova poznával, že jejich svět je i můj a že moje očekávání nejenže byla naplněna, ale i bez potíží překonána. Dvě trilogie dnes konečně vytvořily samostatnou hexalogii a já v ní chci zůstat už napořád. Takže ještě jednou... V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. (27.12.2014)

Akorát jsem dočetl knižní předlohu a lze jen obdivovat, jak se scénáristům a režisérovi podařilo rozšířit (tak, aby to do děje přirozeně zapadlo), celý příběh o třeba jen naznačené věci v knize a zároveň přidat pár postav, které příběh obohatili tak, aby si i ten, kdo knihu nečetl a viděl třeba jen trilogii Pána prstenů, přišel plně na své. Všechny 3 díly mají u mě maximální hodnocení a jako knižní adaptace filmy řadím mezi absolutní špičku, kdy filmové zpracování překonává knižní předlohu. (23.07.2015)

Bitva pěti armád je mohutná, než se k ní děj ale dopotácí, stihne divák sežvýkat středně velké balení popcornu (doporučuji vřele, žehlit nebo plést v kině nemůžete a bez doprovodné činnosti se první hodinu budete nudit, a to i pokud jste muž a tudíž zvládáte jen jednu činnost naráz). V první hodině je 'drak mrkef' a přilétnou havrani. Pateticky tam toká Zelený lísteček 'když ona, tak i já', což předvede ještě tolikrát, že to otravuje. Pavéza ukáže, co se stane, když se trpaslík dostane ke zlatu, Pratchett to v Zeměploše dokonale dotáhl k absolutnu popěvkem zlato, zlato, zlato, zlato, zlato. Kde že se to zasekl Gandalf a jak dostat ježka z klece ven? Ještě že je tu svaz elfích turistů, který vede Galadriel se svým vysoce loajálnim zetěm z Roklinky. Když se holka naštvala, říkala jsem jí v duchu: "Zklidni se, Samaro!" Jenže tady tím kruhem jsou jen prsteny moci. Kdo je z kouzelníků ten, na kterém toho ve finále visí nejvíc? Podle očekávání ten, který pochopil, které zvíře vyniká magickými schopnostmi. Drak, jednorožec ani pták Noh to nejsou, tím zvířetem je totiž králík. (Jaká je přirozená reakce vnímavé lidské bytosti, když vidí králíka? "Ten je kouzelnej!" vidíte, ví to každý.) Elfové by byli skvělí spartakiádní cvičenci, to, co předvedli, by museli secvičovat nejmíň dvě sezóny. Museli by, pokud uvěříte na elfy, což vám nějak nebude lze. Abych nebyla na elfy jen zlá (ale tak nějak mě iritovali, že bych je nejradši vyvraždila do posledního), jízda na sobovi je královská. Kdyby místo toho nádherného zvířete v boji zemřela Tauriel, byla bych spokojenějším a určitě i méně ubrečeným divákem. Na téma smrt si jistě nějaký zdatný angličtinář pohraje se slovy kill Kili a vytvoří ostrovtipnou slovní hříčku. Velmi mi v té bitvě chyběla krev, nejsem krvelačná, ale takhle ta smrt v dramatickém hávu vypadá jak boj několika oddílů slaměných panáků. Ať se propadnu do Západního Německa, jestli tomuhle věřím. Tam se tedy snažil propadnout hlavně Legolas. Zatímco hrdinní hrdinové bojují, nehrdinný, o to však reálně statečnější, hobit v postavení Pierra Bezuchova u Borodina dumá, kam si stoupnout, aby nepřekážel. Pak zazní známé hudební motivy a následuje hromadný funus těch, kteří byli v ději zapamatovatelní jen proto, aby si pozůstalí ušetřili tesání náhrobků. V závěru děje Gandalf s Bilbem sedí na schodech a to, co předvedou, až děsivě připomene závěr mnohé epizody Sexu ve městě. Jistě se najde mnoho skalních fandů, kteří až do zfilmování Pána prstenů o Tolkienovi ani neslyšeli, za vrchol fantasy považovali O letadélku Káněti, zato nyní budou mít mnoho hypertrofovaných pochval i k tomuto příběhu ze Středozemě. Já se u posledního filmu z téhle ságy (zapřísahám Tě, Petere) společně s Alfridem ptám: "Myslel někdo na děti?" (14.12.2014)

Digitálně epický konec jedné cesty. Pro Jacksona je možná návštěva Středozemě velice osobní událostí, ale bohužel pro mě, to v žádném díle Hobita nedokázal přenést na plátno a vše působí velice rutinně. Jeho hrdinové na mě působí odcizeně, kromě Bilba jím nikterak nefandím, vizuální skladba a některá "překvapení" působí velice účelově (zlatý zvon rozbije provizorní obranný val a pak zmizí?). Poslední díl je v podstatě složen z "původního" konce dvojky, kde se dokončí příběh s drakem Šmakem a pak sledujeme jen pomalou a rozvleklou bitvu, zakončenou osobními příběhy některých hrdinů. Trilogie byla natočená vcelku a tak pilování posledního dílu mělo nejvíce času, přesto na mě působí odfláknutě a obsahuje dost chyb (logických i vizuálních - zvon, nekromant, vývoj bitvy, zjevení beranů...). Přijde mi také dost smutné, že jednu knihu lze rozdělit na tři díly, které trvají vždy více jak 2 hodiny a současně každý díl působí tak, že z něj dalších 20-30 minut někdo vystříhal... je opravdu ta látka tak nosná? Nemyslím si. A ten Legolas je asi Jacksonův kamarád a prakticky vymizení krve z bitev jen ukázkou snahy o pohádku (ale vychází to? Vzali by jste na film, kde umírají stovky postav, přicházejí o hlavu, jsou 10x probudnuti, své děti?). Ve výsledku Hobit těží z původní trilogie, papírově je skoro identický, ale filmově mu chybí ta zásadní atmosféra a osudovost. Je to prostě jen horší kopie... I díky minimalizace mých očekávání (po shlédnutí dvojky) udržela film na 3*. Všem, co jsou filmem uspokojeni závidím! PS: tolik smíchu jsem u takového filmu nečekal, snad byla aspoň půlka situací vtipná záměrně:) PPS: Alfrid to vůbec nemá být, je pro mě jak z jiného filmu, trapné komedie... (13.12.2014)

Zklamání na celé čáře... Samostatně naprosto nefunkční film, který, namísto aby zaplácl zbytečnost a nataženost druhého dílu, z něj vlastně dělá majstrštyk, když sám přebírá tuto úlohu. Ignoruje jakoukoliv dramaturgickou výstavbu filmového díla a je jen nezkoordinovaným sledem na sebe nenavazujících scén. Jackson pořád zvládá psychedelii a dokáže udělat zajímavé situace, nicméně jednotlivé scény u sebe drží jen silou dobré vůle a v důležitých momentech se zabývá naprosto bezpředmětnými situacemi, které nemají nic společného s předlohou a v horších případech ani s emocemi, nebo nedej bože nějakými charaktery. Katarzi nečekejte... Sorry... Bitva pěti armád není dobrý film... (11.12.2014)