Hobit: Bitva pěti armád

// Zero, nula, nada. Několik let jsem tuhle sérii bránil, hádal se, že ji nelze srovnávat s Pánem Prstenů, užíval si ten odlišný přístup k látce, dokonce i nadšeně popisoval audiovizuální stránku těch filmů, která Jacksonovi byla často vyčítána. Místo aby mě však Hobbit podržel a Bitva Pěti Armád konečně dorazila se vším, co jsem si přál a v co jsem doufal, dočkalo se mi tvrdé lekce. Jackson zlucasovatěl ve špatnou dobu, moc špatnou dobu. Tón filmu, který měl spojit jednu mladou, lehčí trilogii s tou starší, dospělejší byl naprosto ale totálně mimo a to je pro mě problém, přes který se ať se děje, co se děje, zkrátka nepřejdu. Že se v prvních dvou filmech všichni vyřádili a společně se nasmáli mi nevadilo, jenže teď měl přijít zlom, tohle byla ta chvíle, kdy jsem se měl dočkat toho, čeho jsem se dočkal v Pomstě Sithů. Místo toho ale Středozem zažívala jednu z nejdůležitějších chvílí a lidem to bylo k smíchu. Já z těch srandiček chtěl brečet, ostatní se smáli a to je zkrátka špatné, takové reakce by ten film vyvolávat neměl. O to větší škoda je to proto, že vizuálně to byla nejlepší část trilogie. A doteď mám v hlavě x momentů, které ve mě vyvolaly dojem toho, že to celé mohlo skončit hrozně, hrozně moc dobře. Jenže neskončilo, levné a tupé atrakce se valily jako lavina a film se v mých očích už jen potápěl hlouběji a hlouběji. To už se pak v samotném závěru těžko vzbuzují nějaké emoce, kromě mého rozčarování jsem totiž nic jiného necítil a to i přesto, že přede mnou umírali postavy, u kterých jsem něco cítit rozhodně měl. Jsem smutný a zklamaný a momentálně nevěřím, že to něco zachrání. Netuším, jestli se ještě někdy do Středozemě vydáme za novými příběhy, co ale vím jistě, že Jacksona už u toho nechci. And that's my last goodbye. EDIT:// druhé shlédnutí, bez crowdu, lepší, mnohem lepší. pořád x zbytečností a takovej... nijakej pocit po tom všem, kterej mě nutí zůstat na 3* ale jako film sám o sobě to stouplo :) (11.12.2014)

Tak máme za sebou zřejmě poslední dobrodružství ze Středozemě a já při této příležitosti trošku poruším pravidla a svůj komentář nevěnuji jen filmu, ale i duchovnímu otci celé filmové ságy ze Středozemě, jehož jméno zní Peter Jackson. Mám k němu ohromný respekt a obdiv za to, že se pustil do zfilmování něčeho tak náročného jako je Pán prstenů a Hobit. Musím se přiznat, že já bych radši vyprstil plukovníka vietkongu světlicí než natáčel Hobita. Proč ? Protože bych nikdy nedokázal dát do pohyblivých obrazků, tolik lásky, přátelství, odvahy a nebezpečí. Protože bych nikdy neuměl vážný souboj na život a na smrt odlehčit takovým způsobem, aby to nepůsobilo trapně. A hlavně, protože bych nikdy nedokázal prostřednictvím filmu vrátit dospělý lidi do dětských snů, kdy si každej z nás přejeme být statečný jako Aragon, moudrý jako Gandalf, vznešený jak Elf, řídit se hlasem srdce jako Hobiti a umět žrát jak Gimli. Za tohle všechno pana Jacksone velký díky. Velký díky, že jste v dnešní době udělal šest filmů, který jsou krásný na těle i na duchu. Což samozřejmě platí i na poslední díl Hobita. Dračí prolog je natočen velmi přehledně a milovníci větších táboráčků budou u začátku filmu slintat určitě víc na hasiči. První půlka filmu se věnuje hlavně vykreslení povah hlavních postav. K této části nemám co vyčíst, byla odehrána i natočena na vysoký úrovni a ani chvíli nenudila, ale stejně jsem se už nemohl dočkat závěrečné matky všech filmových bitev. Tu jsem samozřejmě dostal a užil si jí záběr po záběru jako dlouho nic. Přehledně a nepřeplácaně natočený masovky, mnoho osobních soubojů jeden na jednoho, jeden na přesilu, který nepostrádali kvalitní choreo, originální nápady i zábavné vsuvky. Zkrátka opravdová filmařská lahůdka. Moc se mně líbil i dialog o lásce mezi Thranduilem a Tauriel, krásně napsaný a ještě líp zahraný. Pokud u triologie Pána prstenů nemám pořád ještě jasno, který díl se mně líbí víc, tak u té Hobití mám po dnešku světlo. Pět armád prostě mělo vítězství už v názvu. (11.12.2014)

Jak jsem zde již kdysi dávno avizoval, tak při sledování druhého Hobita jsem prožíval stejné duševní orgasmy, jako Sámer Assa při pohledu na nový Avon katalog, a to i přesto, že mi jsou nějací liliputi celoživotně u rekta, neboť já si prožívám svoji vlastní cestu do Středozemě každý víkend a to prostřednictvím LSD a lysohlávek, ideálně v opakované kombinaci. Tenkrát jsem se bál toho, že mě třetí díl snad donutí uřezat předkožky židovským dětem, po vzoru Ládi Hrušky si je nabalit v trojobalu na svačinu a vydat se na bezkonkurenční dobrodružství do našeho kouzelného lesa za Kauflandem, kde prý sídlí bezdomovec co vypadá jak skřet, protože mu v mládí bouchla u oka petarda a to všechno jenom proto, abych si taky trošku přiblížil neopakovatelnou atmosféru světa páně Tolkiena. Žádný mozkový defekt se naštěstí nekonal a třetí díl v mých očích upadl přesně tam, kde podobné filmy mívám kontinuálně. Napětí v podobě hravého škádlení s drakem se totiž vyčerpalo už ve druhém díle a ve třetím se nám dostává pouze těžce klišoidní patetická sračka bez ladu a skladu. Tři hvězdy klasicky za vizuál, protože z toho by se jeden zkrátka posral a to i přesto, že k posrání je předurčen také meziplanetární akrobat Legoland směle ignorující zákony gravitace, gravidity, i gravioly. A protože bych si to nerad rozházel se všemi pětihvězdičkovými uživateli, tak jen jedním dechem dodávám, že kdo dal víc jak tři, tak je kokot a zaslouží si zemřít. (12.12.2014)

(Komentář může obsahovat spoilery) Film začal okamžitě akčním šmasakrem, kde proběhla jedna z nejpovedenějších scén celého filmu. Debata mezi drakem a Bardem. Už jen kvůli skvělému vizuálnímu a hlasovému zpracování Šmaka na ten film musím ještě jednou. Načež mě hned rozesmál jeho komický smrtelný výraz, když se řítil s oštěpem v podpaží k hladině. Do toho se stihla Galadriel nádherně rozčílit a zaláskovaný Thorin se v podzemních síních Hory mazlil se svým zlatem. Od filmu jsem čekala zásah do srdce. Přece jen ... je to na dlouhou dobu poslední návrat do filmové Středozemě, ne-li vůbec ten nejposlednější. Popravdě mi to přišlo trochu jako komedie a to díky Martinu Freemanovi. Člověk nemohl ani naplno prožívat smutné chvilky, protože jakmile byl záběr na Bilba, tak se mi smíchy roztřásla ramena. A nebyla jsem sama! Doslova celé kino se kupříkladu rozesmálo při pohledu na levitujícího Legolase, popírajícího všechny přírodní zákony. Jinak bitva proběhla přesně tak jak měla. Velmi dobře propracované šiky elfů, sympatická útočná strategie Dáinových trpaslíků a v úvodu byl zajímavým způsobem rozvinut boj se Sauronem a jeho Devítkou. (13.12.2014)