Hobit: Bitva pěti armád

Já to věděl! Před projekcí jsem sice zaznamenal spoustu buď přímo mírně negativních či minimálně velmi vlažných přijetí (a to i mezi mými Oblíbenými), ale já stejně čekal, že u mě to bude přesně naopak. A taky tomu tak po zhlédnutí skutečně je! Peter je prostě moje krevní skupina a jeho režisérský styl a um mě stále dokážou dostat. Samozřejmě, že se dá do filmu rýpat, nejvíce asi kvůli dojemným a patetickým promluvám, které ke konci gradovaly (a bylo jich zde z celé trilogie pochopitelně nejvíce), nicméně v tomto zcela konkrétním světě hrdinů (a de facto pohádce, navíc při loučení se s některými postavami) tak nějak mají své (ospravedlnitelné) místo. Zároveň je třetí díl dokonalou definicí toho, čemu se říká „epické fantasy“. Byl jsem (znovu) svědkem skvělého filmové zážitku, a proto stejně jako předchozí 2 díly hodnotím plným počtem. (14.03.2015)

Zklamání na celé čáře... Samostatně naprosto nefunkční film, který, namísto aby zaplácl zbytečnost a nataženost druhého dílu, z něj vlastně dělá majstrštyk, když sám přebírá tuto úlohu. Ignoruje jakoukoliv dramaturgickou výstavbu filmového díla a je jen nezkoordinovaným sledem na sebe nenavazujících scén. Jackson pořád zvládá psychedelii a dokáže udělat zajímavé situace, nicméně jednotlivé scény u sebe drží jen silou dobré vůle a v důležitých momentech se zabývá naprosto bezpředmětnými situacemi, které nemají nic společného s předlohou a v horších případech ani s emocemi, nebo nedej bože nějakými charaktery. Katarzi nečekejte... Sorry... Bitva pěti armád není dobrý film... (11.12.2014)

Zakončení Hobita mě osobně vůbec neuspokojilo tak, jak bych si představoval. Návrat do Středozemě je to poctivej, ale hned od počátku je vidět, že tvůrci toho do dvou a půl hodin chtějí nahňácat tolik, že neví, co odvyprávět dřív. Draka odpálej ještě v úvodních titulkách a pak se rozjede vlastně úplně jiný příběh, který s Hobitem nemá pranic společného. To jim sice nemám úplně za vinu, ale na druhou stranu bych byl radši, kdyby filmy o Hobitovi byly jenom dva a tenhle film by byl samostatným příběhem. Nevěřím totiž, že tohle je poslední výlet do Středozemě. Když jsem totiž viděl ty video blogy, nezažil jsem snad lepší filmovou partu. Tady podle mě muselo fungovat úplně všecko. Od uklizeček, po režiséra. Co už ale nefunguje tak fakt, jak místy tenhle film natahují a přitom tu vlastně jde o jednu jedinou bitvu. Právě i proto nejsem schopný dát plný počet a právě proto druhý díl u mě zůstane tím nejlepším z celé trilogie. Na druhou stranu pohádkovost, sympatičnost snad všech a fakt, že jsem byl opět součástí jednoho z mnoha výletů do Středozemě, pro mě znamená opravdu hodně a i tak na tuto trilogii budu vzpomínat nejlépe, jak jen to půjde. (21.12.2014)

Poprvé jsme si mysleli, že jde jen o drobné klopýtnutí, jen trochu pomalejší rozjezd. Podruhé už ale bylo jasné, že tahle trilogie je o třídu slabší než Pán Prstenů a to jak svou dramatičností a epičností, tak i režií. Trojka už je jenom rozumné zakončení, kde na první pohled sice všechno vypadá tak jak má, ale dotažené k dokonalosti není v podstatě nic. Za zmínku stojí snad jen vynikající proměna Thorina Pavézy a finální souboj na ledových krách. Zbytek je digitální bordel bez ladu a skladu, který se nedá srovnat svou dravostí a syrovostí se scénami např. v Morii ze Společenstva prstenu - což trestuhodně šokuje, bohužel v negativním slova smyslu. Charaktery a jejich motivy jsou načrtnuté tak akorát, aby se to líbilo a vizuál je patřičně načechraný, což se samozřejmě očekává jako standart. Pořád stejné výlety scénáristů do různých minipříběhů (děti ve městě atd.), pár mýtických postav se ukáže jenom tak aby řeč nestála a vše uzavírá nepřehledná, digitální, rádoby opulentní bitva. O deset let starší trilogie je po všech (!) stránkách lepší. 10 let rozdíl ve vizuálu jakoby vůbec nebyl - neuvěřitelné. (14.12.2014)

Není to tam. Bylo by pěkné, kdyby bylo, ale hobití produkce zkrátka pozřela sama sebe ve chvíli, kdy se rozdělila na tři filmy. A ne, není nepatřičné to zas a znova připomínat, protože tohle rozhodnutí nejenže z nás vytáhne o dvě kila navíc, což by byl poslední problém, především ale rozbilo děj na nepřirozené kusy. Na co jsme minule čekali tři hodiny (a nedostali jsme to), tedy pořádné střetnutí s drakem, se odbude zcela nevzrušivě během první čtvrthodiny, takže až bolestně poznáme, že nůžky měly původně zastříhat někde úplně jinde a bitka se Šmakem zjevně neměla být vrcholem dlouhé přípravy. Po jejím vyřízení jsem si jen říkal "to bylo fakt snadný" a napětí budované celým minulým filmem vyletělo z okna - tady se mělo ubírat nejvíc. Samotná bitva pěti armád pak sice nezklame úrovní efektů a několika stylovými záběry, už ani ten nejoddanější jacksonofil ale nemůže popřít, že Peter umí bitvu gradovat jedním jediným způsobem a páté deus ex orel po dvaceti minutách teskné hudby v pátém filmu v řadě už působí spíš směšně. Vrcholem Hobita je pro mě jedna komornějších scén (relativně), střetnutí Bílé rady se Sauronem plné efektních nápadů, i když tak trochu rozbíjí kontinuitu děje a můžeme se jen ptát, proč se o padesát let později všichni dohadují, jestli se Sauron vrátil, nebo ne, když zde jsou si tím všichni jistí. Nejsmutnější na Hobitovi ale pro mě je absence jakýchkoli lidských emocí. Už jen proto, že polovina trpaslíků zůstává anonymní a Freemanův Bilbo, nejlépe zahraná postava, stojí většinou stranou. Největší prostor pro hlubší city byl u příběhu Thorinova zešílení (nejspíš dost opsaného od Ejzenštejnova Ivana Hrozného), ale přetaženost téhle linie mě opět od emocí odtrhla. Samozřejmě že "emocionální dopad" na mě nemůžu nikomu tlačit, já si ale nedokážu z toho filmu cokoliv lidského odnést - na rozdíl od Pána prstenů. A tak je to vlastně s celým Hobitem. Okázale nadupané megascény ve mně probouzejí apatii a nezájem, protože mě tu lidsky nikdo a nic nezajímá. A jo, mrzí mě to. Trojka je nejlepší (protože nejkratší a nejdějovější) díl, ale pořád jen lepší průměr spoléhající na kdysi funkční trademarky. 65 % (11.12.2014)