Okupace

Po zhlédnutí prvního dílu: Pohled do blízké budoucnosti, který ukazuje, že národní zájmy jsou důležitější než státní suverenita. Norsko se musí zachovat solidárně vůči Evropě, která neměla to štěstí být nezávislá na ostatních, co se ropy týče. Velmi zajímavý námět, částečně i z hlavy Jo Nesba, což už je sama o sobě jistá záruka kvality. Herecky i kvalitativně je snímek správně syrový, jak se sluší a patří na severské drama. (06.12.2015)

To si takhle jednou řeší pan premiér zelenou energii a jak si Norsko bude ekologicky žít, a najednou se mu jeho dílo začne rozsýpat pod rukama. Octne se sám se svou zemí v politické izolaci a Rusko mu činí návrhy, které se nedají odmítnout. Pod hrozbou konfliktu. Rusko jen brání své zájmy, pak chrání i norskou demokracii, pak sleduje většinu důležitých osob a .....než se pan premiér naděje, občané státu ho označují za kolaboranta. Náhle nejde o komfort života obyvatel, ale o existenci samotného státu. Moc pěkně a pomalu vysledovaná vytrvalá podvratná činnost ruských složek, na kterou je každá demokracie už z principu krátká, jelikož se nedokáže na protiopatřeních demokraticky shodnout. Myslím, že toto je ten správný seriál, který má Evropu varovat co jí ze strany Ruska může hrozit. Na co válka, destabilizace, stačí klasický satelitní stát, vazal, který podpoří, zásobuje, přikyvuje. Známe to z vlastní historie že? 80% (08.01.2017)

Včera jsem viděl na ČT první dva díly a tak mě to odrovnalo, že jsem nelenil a během víkendu celou serii pokořil. Je to neskutečnej fofr. Když jsem do okupace šel, měl jsem představu válečnýho seriálu, ale to jsem se sekl, protože Okupace je všechno jen ne typický válečný dílo...no smíchy u toho taky moc pukat nebudeš. Velmi dobře napsaný scénář neumožňuje i přes mnoho postav nějaký zmatky, takže se orientuješ poměrně rychle jak v ději, tak v postavách. Každá postava má svůj vlastní příběh, který velmi přesně zapadá do děje, který má asi nejblíž k politickému thrilleru, který působí až na občasné jednání hlavních postav velmi realisticky. Umím se představit, že takhle nějak by Rusáci skutečně mohli na slabší státy zaútočit, všichni moc dobře víme, že Evropa není schopná ničeho krom prázdných keců. Jediný co mě v tom vynikajícím uragánu vadilo bylo jednání postav. Premiér země, která je prakticky ve válečném konfliktu bez ochranky ? Bodyguard co si občas počíná naivněji než Pat s Matem při malování, ale jinak je Okupace hodně luxusní a navyková látka. (08.01.2017)

Obsahuje nepřímé spoilery! Myslím, že nebudu až tolik přehánět, když Okkupert označím za norský, potažmo evropský Homeland. Ten vlastně začínal docela podobně. Na aktuální politické situaci vystavěl "co by, kdyby" fiktivní zápletku, která se sice vyčerpala, ale seriál jel dál a přinášel zápletky nové a nové, stále palčivé aktuální. A nejinak je na tom i Okkupert, který první dvě série staví na myšlence, co by se stalo, kdyby Spojené státy byly v rámci NATO mimo hru (a měly proto Evropu taktříkajíc na salámu), EU by byla energeticky úplně v hajzlu a kvůli tomu činila daleko prohnanější a pragmatičtější kroky, třeba dovolila Rusku okupovat Norsko. Upřímně, čekal jsem ve finále trochu něco jiného a celé to atraktivní téma okupace (které není až tak klasickou násilnou primitivní okupací, jakou rusák běžně předvádí) mi nepřišlo ani zdaleka vytěžené tak, jak by mohlo. Okkupert je především slow-burn politický thriller, ale velmi dobrý politický thriller, kde žádná z postav není ani zdaleka černobílá a po celou dobu není úplně jasné, komu vlastně fandit. Výtek bych měl jenom pár. Za prvé, tempo by občas potřebovalo trochu nakopnout - některé počáteční díly se dost vlečou a na zlomové momenty si musí divák docela dlouho a trpělivě počkat. A za druhé, zejména v první sérii, mají scénáristé rozjetých několik linek, které z dílu na díl najednou naprosto vyšumí do ztracena. Jako kdyby na ně scénáristé zapomněli. Působí to blbě. Největším překvapením je pro mě ale ne až tak dobře hodnocená třetí série. To, co zprvu spíše působilo jako trochu zbytečný dovětek, postupně vyústilo v parádní finále. Postavy stíhá jejich minulost, situace se jim vymyká z rukou a uvědomují si, že jsou jen pěšáky ve velké politické hře, ze které jen málokdy vede cesta ven. Tvůrci u toho navíc krásně nastíní velká témata, která vychází z velmi oprávněných a aktuálních obav - klimatické změny a s tím související tlak na zelenou energetickou politiku, zasahování do svobodných voleb, kyberútoky, aktivity kremelských trollích farem a nebezpečí fake news a obecně, čím dál tím více se zvyšující vliv Ruska na evropskou politiku a stupňující se tlaky na mínění veřejnosti. Ve finále mě fakt mrzí, že Okkupert, i třeba pod jiným vhodnějším názvem, nepokračuje podobně tak, jako pokračoval Homeland poté, co se linka s Brodym nadobro vyčerpala, a nerozvíjí tato témata dál. Protože seriál z atraktivního a neokoukaného prostředí současné evropské politiky je něco, co tu akutně chybí. Fritt Norge! (11.09.2022)

Tento norský seriál řadím rozhodně k těm povedeným. Vždycky, když slyším z televize kvákat naše vrcholné politické představitele o tom, jak jsme díky členství v EU a NATO v naprostém bezpečí, pustil bych jim tento seriál, myslím, že realita by se příliš nelišila, i když věřím tomu, že by Unie sáhla k nekompromisním sankcím vůči agresorovi, vidím to tak, že embargo na dovoz jogurtů by mohlo být adekvátní. Největší problém spočívá v tom, že náš stát neoplývá surovinovým bohatstvím, takže ani Američané by zřejmě nebyli ochotni za takových podmínek bránit demokracii. Seriál se mi líbil, norský premiér byl už v prvním dílu seznámen s pojmem Mnichovská dohoda, bavily mě politické tanečky a hlavně balancování mezi pojmy vlastenectví a kolaborace, odboj a terorismus. Taky jsem dospěl k závěru, že kdybych se rozhodl unést ministerského předsedu, udělal bych to v Norsku. (27.02.2017)