Okupace

Norsko se octlo v prekérní situaci a nálada obyvatelstva je nevalná. A otrocká poslušnost jedinců vůči těm, kteří se jakýmkoli způsobem dostanou k moci, se dostavuje záhy. Spojenectví mezi EU a Moskvou utužila ropa, především ve prospěch vyšších, nadnárodních cílů. Ve skutečnosti je to politika dvojí tváře bruselských eurokratů. Stojí za to připomenout. Asi tak jako Mnichov, kdy Francie a Velká Britanie také Čechoslováky zradila. Není sporu o tom, že zacílením i formou seriál varuje před nebezpečím z Ruska. Celkově svérázný experiment, byť se děj odehrává v časech, které teprve přijdou. Nemám nic proti pravděpodobnosti něčeho, pokud to působí alespoň trochu přesvědčivě, přestože to je fabulace. Ach ano, tak trochu kocourkov, třebaže v řemeslné kvalitě. (08.03.2017)

Seriál, který ze začátku na čtyři hvězdičky moc nevypadal, ale stupňující se děj a atmosféra ho vynesla výš a výš. Tohleto "co by kdyby" je děsivé a je úplně jedno, zda je tento konkrétní děj aktuální nebo ne. Protože to "gró" lze napasovat na tisíce jiných situací. A věřím, že vás, stejně jako mě, napadá hned několik. Brrr! (05.02.2017)

Byl jsem velmi mile překvapený, řekl bych nadšený. Norové se nebojí a navíc se s tím nijak zvlášť nemažou. Deset dílů o reálné hrozbě ruské rozpínavosti, věrolomnosti ruské politiky a současně reálné slabosti všech závazků a příslibů západního světa ke společné obraně. Naprosto uvěřitelná sci-fi. Chvílemi mi to připadalo jako další série k letům šedesát osm a šedesát devět v Československu. Navíc filmařsky skvěle zvládnuté. (12.02.2017)

Tak takhle by to nějak mohlo být...Taková ta křehká linka mezi mírem a konfliktem zvláště, když zde nejsou jen nějaké vymyšlené státy, ale přímo reálnost, které jsou tak blízko nás...Nezávislé Norsko, Rusko, EU, USA atd...Nejde o úplnou autenticitu, ale je tam vše, co se klidně můžeme doslechnout zítra ve zprávách...Jsem zvědav jestli dojde k druhé sérii...Ne každému takový seriál sedne, ale člověk si opravdu hned uvědomí, že stačí málo a je průser jako mraky...Zvláště v dnešním světě... (31.01.2016)

Okkuper vypadá jako by byl založený na nedávných skutečnostech a působí děsivě realistickým dojmem. Konfrontace tichého ruského nátlaku a norského navazování na politiku appeasementu je tu zobrazena nadmíru působivě zejména kvůli pomalému vývoji situace, který nemíří k pozitivní katarzi, ale propadá se do stále větší a bezvýchodnější deprese. Celkovému dojmu napomáhají silné postavy, které jsou značně nevyhraněné, jsou neustále rozervané vnitřními dilematy a vzhledem k nepříjemným posunům situace dochází k vývoji jejich postojů. Důležitý je i fakt, že seriál rozděluje hlavní pohled mezi několik hlavních postav, z nichž každá má své vlastní motivace (většinou nepochopené okolím), ale hlavně každá pochází z odlišného pracovního prostředí. Díky tomu nemá Okkupert problém s kolísavým tempem a nemusí se soustředit jen na politické dialogy, které postrádají sílu čistě politických seriálů jako je House of Cards nebo Borgen. Výtku však lze mít k Djuptvikovi, který v několika prvních dílech funguje jako hlavní tmel mezi jednotlivými zatím nepospojovanými postavami. Jeho neustálá přítomnost a vstup do děje v případě neřešitelných problémů mezi oběma stranami působí po chvíli trochu otravně. Snad jediná scéna, kde se nečekaně nenachází je, když Wenche hovoří se svým lékařem… I když i tam se to „dalo“ čekat: „Bohužel rakovina se již dostala do finální fáze, tohle dokáže vyřešit už jenom Djupvik.“ (11.05.2016)