Režie:
Claude BerriScénář:
Gérard BrachKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrají:
Yves Montand, Daniel Auteuil, Emmanuelle Béart, Hippolyte Girardot, Margarita Lozano, Ticky Holgado, Elisabeth Depardieu, Jean Bouchaud, Roger Souza (více)Obsahy(1)
Deset let po tragické smrti Jeana se život v malé vesničce ve francouzské Provence ustálil, má poklidný rytmus a působí idylicky.Farmář César pěstuje květiny a zavlažuje svůj pozemek vodou z pramene, který tenkrát tak nečestně získal. Je bezdětný, a tak domlouvá svému synovci, aby si našel nevěstu. Mladík se jednoho dne v horách zamiluje do tančící Manon, dcery zesnulého Jeana. Zamiluje se, ale netuší, že Manon jako malá viděla, kdo za smrtí jejího otce stál, a že se nyní rozhodla vrahům pomstít... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (144)
Adaptace druhé části Pagnolovy knihy Živá voda. Opět výborné herecké výkony a skvělá režie. I atmosféra filmu konvenovala s knihou. Jen mi to tentokrát přišlo maličko "odfláknuté", jako by všichni až moc chvátali, aby už to měli po kupě, rychle do střižny a pak na plátno. No ale stejně je to velmi dobrý film a chuť vyrazit do Provence je při každém zhlédnutí hodně silná. ()
Skvelé, alebo minimálne úctyhodné pokračovanie osudov poetického vidieka, ktorému život a smrť dodávajú sily naturalizmu zainteresovaných. Oproti Jean od Floretty nenadväzujeme hneď, ale s niekoľkoročným odstupom a k mnohým veciam z minulosti sa stihneme dopracovať. Niektorých dobehnú krivdy, iných sa zmocní akási neskorá vendeta a Manon sa zachová spôsobom, že z krehkej panny sa prevtelí k pomstychtivej diablici. Voda ako nástroj moci je teda tiež dvojsečnou zbraňou. Dokáže a dáva životu priechod, bez jej kohútikov sme však stratení. Veľmi sa mi páči tá umiernenosť, prírodné scenérie a taký ten duch každodennosti, aký postrádam v X iných filmoch. Keď k tomu prirátate výborný scenár, máte upečený chutný koláč a pokiaľ ste i šikovným režijným staviteľom, dorábate už len čerešničky krásy. A toto dielo je svojim spôsobom istou formou umeleckej krásy. ()
75 % - Bez znalosti Jeana od Floretty nemá cenu sledovat. Je trochu škoda, že první půlka snímku je strašně roztahaná a na vykonání pomsty (ke kterému beztak dojde) čeká divák nesnesitelně dlouho. Pak je to strhující drama s pointou, kterou možná někdo, kdo to celé pozorně sledoval, z náznaků (především prvního dílu) vytuší, nicméně tento dvojfilm korunuje s mrazivou naléhavostí. ()
Pro mě je tento film vrchol!! Komentuji zde oba díly jako jeden příběh. Je v něm všechno co chci. Příběh tak lidsky dramatický, a vycházející z charakterů místních obyvatel. A to je to největší kouzlo tohoto filmu. Jak nepředstavitelně se podařilo dvěma francouzským hercům to, že si nepamatuju, že bych někomu jeho roli věřil víc. Yves Montand jako Cesar Soubeyran a HLAVNĚ!!! Daniel Auteil jako Kohoutek Ugolin... Nedokážu si představit, co by se mnou tenhle film udělal v kině, když i doma z televize mě příběh drtí neuvěřitelným způsobem. V hlavě se mi stále z poslední reprízy honí scéna vyznání Kohoutka k Manon a jeho šílený výraz v očích... milión procent .. a celá noční hvězdná obloha ... ()
Pokračování "Jeana od Floretty" (resp. druhá část Živé vody) se nese pochopitelně ve stejném duchu a přesto je trochu jiná. Na scénu vchází nádherná Manon v podání Emanuelle Beárt (léty však ještě zkrásněla) a rozpoutává svou pomstu. Jinak nejsilnější stránkou filmu jsou bezesporu zajímavé charaktery, podkreslené výtečnými hereckými výkony. Ač jsem v to na začátku ani nedoufal, Hugolin i César jsou spíše tragické postavy a bylo mi jich ke konci spíš líto. Film má ode mne hezkých a poctivých 85% - ovšem kdyby se oba díly sestříhaly do jednoho tříhodiňáku, dal bych možná 100% (a stejně dávám literární předloze) . ()
Galerie (35)
Photo © Radiotelevisione Italiana
![Manon od pramene - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/803/159803632_dd6bc3.jpg)
Zajímavosti (4)
- Příběh byl původně vyprávěn ve stejnojmenném filmu z roku 1952, který napsal a režíroval Marcel Pagnol. Jeho počáteční stopáž přesahovala čtyři hodiny a studio ho drasticky zkrátilo. Zklamaný Pagnol předělal svůj scénář do dvou románů, na jejichž kopie o několik let později narazil Claude Berri v hotelovém pokoji. Příběh se mu líbil a rozhodl se jej adaptovat do dvou filmů. (ČSFD)
- Když Manon (Emmanuelle Béart) přijde na hřbitov (v čase cca 8:15), tak jeden z náhrobků spadne, jako kdyby tam byl jen postavený bez ukotvení. (Puxina)
- Aby režisér Claude Berri motivoval Emmanuelle Béart k natočení scény, kde se koupe nahá, sám se svlékl a zaplaval si v řece. (ČSFD)
Reklama