Prachy v prachu

Mne skrátka tieto filmy E. Molinara nejako pasujú do gusta. Prachy v prachu bola malá legenda 80-tych rokov, a to nielen preto, že tam bolo zopár pekných holých ceckov a dokonca súlož tak hlasná, že to kedysi dávno za socíku zobudilo môjho otca spiaceho pri TV a aj s bratom nás vyhnal do detskej izby s poznámkou, že na také prasačiny máme ešte čas... Tento film bol legenda aj preto, že to bola originálna komédia s vynikajúcim hercami, ktorí boli síce v tej dobe vo Francúzsku 2. liga, ale zahrali to všetko s maximálnym prehľadom. No a ten koniec to už iba spočítal a podčiarkol. Prachy v prachu je taký malý čierny kôň medzi francúzskymi komédiami, ktorý vyhráva dostihy. (01.03.2009)

První půlka se chvílema tváří i trochu vážně, protože se dotýká témat jako je nezaměstnanost nebo dluhy. Ale ty vážný témata jsou podaný s humorem a já se u toho skvěle bavil. Prostě první půlka mi přišla opravdu dobrá. Ale ve chvíli, kdy dojde k samotnýmu přepadení banky, to byla na můj vkus až moc velká absurdita a bláznivina. A úplnej konec mi přišel tak trochu nedotaženej. Celkově se jedná o průměrnou francouzskou komedii z doby, kdy samozřejmě nesměla chybět nějaká ta ženská nahota a trochu společenský kritiky. (06.07.2022)

V podstatě takový předchůdce Belmondovy Bezva finty. V době, kdy to k nám přišlo, to pro mě byla naprostá špička. Když jsem to teď po letech (vlastně spíš pod desítkách let) znovu viděl, tak jsem byl opět spokojen. Sice už mi to nepřišlo tak extrémně zábavné jako dřív, ale pořád je to svižná komedie s řadou povedených hlášek, před kterou musí spousta dnešních komedií blednout závistí. (16.11.2011)

Ono by se řeklo, že na téma přepadení banky bylo natočeno spousty filmů (i komedií) a že nic originálního již na tomto poli nelze vymyslet, pak vězte, že "Prachy v prachu" jdou jinou cestou. I když pointa (nebudu prozrazovat) je nejspíš na filmu to nejoriginálnější, nejvíce jsem se řezal smíchy při nácviku přepadení na chodbě. A Daniela Auteila s Gérardem Jugnotem jsem si zamiloval. 85%. (03.03.2010)

První půlhodinu postavy jen bezradně tápou ode zdi ke zdi a nic zajímavého ani zvlášť zábavného se neděje (i když pánové to asi uvidí jinak ;). Ale ve chvíli, kdy Sam s Paulem ukují mazaný plán na velkou bankovní loupež, se začnete smát, a nepřestanete ani po titulcích. Lupiči-amatéři sice zločinnou akci pečlivě nacvičí („Žádnou paniku!“ „Proč žádnou paniku?!“) a v po zuby se (v hračkářství) vyzbrojí, záměr sbalit prachy a vypadnout se ale nakonec vyvine hodně překvapivě. Vedle Daniela Auteuila se mi líbil François Perrot v charakteristické roli uhlazeného ředitele a především a hlavně Georges Géret jako maniakální komisař Bouvard s rozkošnou zálibou střílet na všechno, co se hýbe. :) (21.02.2013)