Vetřelec: Covenant

Jakožto největší hororový expert na csfd.cz uznale smekám před Ridleym klobouk, jelikož prostřednictvím Alien: Covenant vrazil mainstreamovému divákovi popkorn přímo do chřtánu a ponechal ho napospas jeho smrtelné agonii. Tento jedinečný filozofický horor, který umným způsobem rozpracovává prométheovskou látku, je určen pouze opravdovým filmovým fajnšmekrům, kteří jsou schopni ocenit Ridleyho sofistikovaný způsob práce s mýticko-symbolickou rovinou. Dlouhých osmnáct let musela kinematografie čekat na snímek, který se v daném ohledu alespoň částečně přiblíží geniálnímu Matrixu. Připočtěme uhraničivý audiovizuál či nefalšovanou vetřelčí atmosféru a zcela po právu vzdejme hold jednomu z nejlepších filmů tohoto milénia. (16.05.2017)

Tolik avizovaný horor to moc není. Spíše se připravte na nepřiznanou dvojku Promethea s pár nechutnými momenty, jež dají zavzpomínat na jedničku. Scott zůstává jménu svému i celé značky dost dlužen, a oproti prvním čtyřem dílům je tohle pokračování určitě nejslabší. Přesto však pro mě některé momenty fungovaly o poznání více než před pěti lety u Promethea. Ridley se pouští i do drsnější akce a některá je opravdu brutální. Jenže to je tak všechno. Postavy jsou nesympatické, tupé (proč proboha manželské páry?!), xenomorfové nad rámec prvoplánových jatek nevyužití a celý příběh vlastně nepřekvapí nikoho, kdo si ještě pamatuje Promethea. Takže jako slušná akční sci-fi by Covenant možná obstál, ale nároky jsou (po právu) vyšší. Nelámu nad Scottem hůl, ale kdyby nechal alienovský vesmír už na pokoji, nezlobil bych se. (16.08.2017)

Tak takhle fakt ne. Ridley Scott nenatočil dalšího Vetřelce, ale dalšího Promethea. A to, co nefungovalo v prvním, tu nefunguje pořád a možná ještě víc. Hrdinové jsou ještě tupější, půlka z nich je tu prakticky jen kvůli tomu, aby umřela a o tom, že by měli osobnost, se mluvit fakt nedá. Katherine Waterston je navíc naprosto unylá a nenápaditá hrdinka. A bohužel Ridley nechává celou tuhle nudnou partu blábolit, čuchat k věcem na neznámé planetě, ztrácet se, rozdělovat se a umírat tak nedůstojným způsobem, že slovo „klišé“ to snad ani nevystihuje. Scott se pořád pokouší o film s přesahem. Filozofickým, náboženským a myšlenkovým, ale opět je to celé přinejlepším nudné a obvykle směšné, stejně jako záporák David. Jako horor to nefunguje. Ani moc nechce a celé mi to připadalo jako film, ve kterém se Vetřelci objevují víceméně jen proto, že se to nesmí jmenovat Prometheus 2. To, co máte u Vetřelce rádi, tady nedostanete. Senilní Scott jde totiž hlavou proti zdi a nejspíš se rozhodl, že svou ságu Prometheus dovypráví navzdory tomu, že o to vlastně asi nikdo nestojí. (15.05.2017)

Konečně někdo pochopil, v jaké roli chtějí diváci vidět Jamese Franca. Bohužel jde o jediný moment, kdy si film dovolí být stručný. Covenant je podobně jako Prometheus rozpolcený mezi snahou poskytnout skrze návrat k hororovým kořenům prvního Vetřelce (k němuž je odkazováno okatými narážkami) prvotřídní fan service a ambicí být epickým (s úchvatnými záběry jako z Fordových westernů) a hlubokomyslným sci-fi v duchu Stanleyho Kubricka (k němuž má nejblíže minimalistický prolog). Naplnění schématu tuctového osmdesátkového (tzn. před Vřískotem) slasheru, s postavami dělajícími ty nejzákladnější chyby (lezou a koukají tam, kam by neměly, často po jednom, ne ve skupině, mají spolu sex), je tak zdržováno disputacemi o náhodě, osudu a stvoření (roli zde hraje Matka i různí otcové), které jsou rozpracované stejně málo jako kolonizační linie. Nový Vetřelec je paradoxně dobrý film až do momentu, než se v něm nějaký vetřelec objeví. Do přistání na cizí planetě funguje poměrně dobře, neboť se nabízí řada možností, jakým směrem by vyprávění mohlo pokračovat a dlouho není jisté, jaký si tvůrci vyberou. Slibně je například rozehrán konflikt mezi vírou a vědou, mezi kapitánem a Danielsovou (nosící na krku namísto křížku šroub, který jí později přijde vhod), namísto něhož ve druhé polovině sledujeme androida hrajícího na flétnu a recitujícího Shelleyho, což je sice zásluhou Fassbendera fascinující, ale jde o trochu jiné téma a trochu jiný film. Scott je umělými bytostmi a vetřelci najednou fascinován mnohem víc než lidmi, s nimiž jsme strávili skoro hodinu filmu (spárování postav ale emocionálnímu zapojení diváka moc nepomáhá, protože dlouho není pořádně jasné, kdo spí s kým), a všechny složité otázky existence začíná řešit ukousáváním rukou a utrháváním hlav. Z chytře se tvářícího filmu se stává hloupé (ale zábavné) akčně hororové béčko s pěkně nechutnými gore efekty, které mi nebylo zcela lhostejné zejména díky sympatické Katherine Waterston (jakkoli jedinou propracovanější postavou zůstává android). Nový Vetřelec je sice neotřele vystavěn, skvěle vypadá a nabízí jednu velmi dobře vygradovanou akční scénu (se sekyrou), ale ve většině ohledů působí polovičatě, jako kdyby nebyl čas a prostor rozvést mnohé nápady (neorganicky včleněný flashback, který by šlo nahradit dialogem, považuji nejen za příklad ohromné scenáristické lenosti, ale i za náznak toho, že by to celé mohlo fungovat lépe, kdyby film hledisko vzpomínající postavy zohledňoval ve větší míře). 55% (16.05.2017)

Kde začít. Prometheus byl ambiciózním pokusem přinést do série filozofický přesah a zašel tak daleko, až potlačil téměř všechny klíčové body původní série. Covenant chce být přístupnější a je svým stylem rozkročený někde mezi. Což je i není výhoda. Ano, Prometheus byl jinde, ale ve svém stylu konzistentní. Covenant naproti tomu těká a pravé hororové inferno, které patří mezi to nejintenzivnější v rámci série, se přepíná do částí, kdy postavy dumají nad smyslem bytí, zatímco do toho hrají na flétnu. Díky tomu jsem nyní, hodinu pro projekci, na vážkách, jak moc se mi vlastně Covenant líbil a kam bych ho kvalitativně mezi jednotlivé díly zařadil. Potvrdil jsem si každopádně to, že jako fanouška vesmírných hororů mě nejvíc baví, když se film přesune do chodeb vesmírných lodí a ubikací, kde mi přijde, že je Vetřelec nejvíc doma. Body navíc za to, že samotný zrod monstra (konečně dostaneme pořádnou odpověď) dává docela smysl, film má velmi slušné tempo a postavy se tentokrát (v rámci možností) chovají, když už ne logicky, alespoň lidsky. Nemluvě o na žánr dobrých hereckých výkonech. Těším se určitě na trojku, která by se, vzhledem k vývoji, opět mohla o něco víc přiblížit klasice z roku 1979. A jakkoli je v prequelech hodně dobrého, stejně se neumím zbavit pocitu, že pro vetřelčí sérii budou znamenat to samé, co epizody I-III pro Star Wars: půjde o zajímavou výplň, která přináší hodně podstatných informací a pamětihodných scén, ale vždy to bude tak trochu "nutné zlo", aby mohla série vydělat na prázdných místech. I když možná vyznívám hodně kriticky, je moje hodnocení někde na slušných 70%. Jsem upřímně zvědavý, jaký dojem na mě udělá druhá projekce. (15.05.2017)