Byt

Velmi dobrý evropský film, který určitě stojí za vidění - už jen kvůli mimořádnému půvabu Moniky Bellucci, která je zde zachycena v 28 letech na vrcholu své tehdejší krásy (btw. spolu s o 4 roky mladší Malénou to jsou podle mě asi její 2 nejhezčí role). V tom nelineárním vyprávění jsem si sice místy trochu ztrácel, ale na konci mi to snad všechno docvaklo. Postava Maxe mi nebyla moc sympatická, mnohem bližší mi byl jeho přítel Lucien, kterého mi bylo upřímně líto za to, jak s ním ta bláznivá Alice zametala - její postava je ve filmu asi nejzajímavější a film kolem ní ponechává řadu otázek nezodpovězenou (kupříkladu byla nějak psychicky narušená, nebo jen prostě žárlila na krásnější přítelkyni?). Pokud jde o závěr snímku, ten mi nesedl a považuji ho za nešťastný; osobně bych uvítal jiné zakončení. Jinak ale Byt považuji za pozoruhodný filmový počin, u kterého mi přijde zvláštní, že jeho tvůrce už nikdy nic dalšího nenatočil (vyjma jakéhosi televizního filmu), a jehož samotný název považuji za poněkud zavádějící, protože tam o nějaký byt v podstatě vůbec nejde. UPDATE 13.11.2019 - Film mě strašně bavil i napodruhé po 4 letech (je samozřejmě nutno to vidět ve francouzském znění), ta Monica Bellucci je zde skutečně naprosto neuvěřitelná (obzvlášť když si člověk vybaví, jak vypadala naposledy v Mléčné dráze v 52 letech). Mladý Vincent Cassel mi zde přijde spíše herecky slabší, ale bohatě to vynahrazuje skvělé duo Romane Bohringer & Jean-Philippe Écoffey. Příběh je hodně dobrý, v některých momentech to má takovou tu správnou osudovou dramatičnost, kdy o dalším vývoji rozhodne naprostá náhoda, a celkově to na mě působí promyšleně (a typicky francouzsky; žádná z postav zde v podstatě vůbec neřeší svoji práci - např. Max nejede na služební cestu a nijak se tím netrápí - a takřka vše se zde točí jen kolem vztahů). Dnes už to je navíc i slušné retro, které dokáže vyvolat příjemnou nostalgii po starých dobrých devadesátkách - po časech, kdy se z Moniky Bellucci podlamovala kolena a mobil měli jen vyvolení. (02.02.2015)

Nejdřív stalkující Max uvíznutý v tenatech z Hitchcockových vláken a poté Talentovaná paní Ripleyová s o něco lépe seřízeným morálním kompasem. Milostný šestiúhelník v rozbité a následně smysluplně složené linearitě, hudba připomínající Základní instinkty Bernarda Herrmanna a nádechy lásky střídající výdechy krutosti. S remakem od McGuigana srovnatelné ve většině aspektů vyjma Vincenta Cassela, který buldozerem značky Charisma zaváží Joshíka zeminou.. (16.01.2023)

Výnimočný film, kde sa mieša minulosť s prítomnosťou, pravda s klamstvom a Láska s vypočítavosťou. Zaujímavo vytvorený scenár, aj samotné spracovanie, ktoré svojou štruktúrou tak trochu pripomína Shakesperove hry (obzvlášť Sen noci svätojánskej). Samozrejme mi to nedá neporovnať aj s americkým remakom Wicker Park - a musím uznať, že americká verzia sa mi páčila oveľa viacej, či už hereckým obsadením, lepšími dialógmi, alebo aj samotným spracovaním deju. Čo sa týka toho koncu - oba mali čosi do seba, ale popravde som neni spokojný ani s tým americkým, no ani s francúzskym (jeden príliš happy, druhý trochu nezmyselný). Každopádne v oboch verziách bola mojou srdcovkou Alice, aj keď bola svojim spôsobom tá najväčšia manipulátorka - ale z Lásky! No musím uznať, že Rose Byrne sa mi v porovnaní s Romane Bohringer páčila oveľa viacej, dokonca by som povedal, že bola takmer dokonalá. (14.08.2013)

O tom, že Wicker park je remakem francouzského L'Appartement jsem se dozvěděl až dlouho po tom, co jsem jej několikrát viděl. Není proto divu, že jakmile jsem se tuto (pro mě) novinku dozvěděl, ihned jsem si původní film sehnal a zkoukl. DÁLE SE MOHOU VYSKYTOVAT SPOILERY! Film je rozhodně pomalejší (řekl bych evropštější) a možná to je tím, jak moc mám rád Wicker park, ale zkrátka ten "americký drive" se mi asi zamlouval více (většinou tomu tak u mě bývá naopak) - toto ale není veliká výtka, spíše takový fakt. Ústřední trojúhelník Cassel - Bellucci - Bohringer je obsazen skvěle (Cassel je vážně charismatický a Bellucci je prostě kráska s nohami až na zem - Bohringer jsem dosud neznal, ale do role padla dokonale). V průběhu filmu jsem byl "díky" znalosti děje připraven o momenty největších překvapení - což ale vedlo k šokujícímu závěru, který jsem tedy opravdu nečekal (říkal jsem si "počkat, počkat.. proč jede za ní?"). Asi lepší uchopení lidské duše, přesto musím říct (a už cítím tvrdost těch kamenů, které se na mě sesypou), že Wicker park si mě získal víc (jen o drobný stupínek). Možná to je tím, že jsem si ho tak oblíbil a L'Appartement prostě přišel až po něm - možná ne.. (11.06.2011)

Na nedělní večer jsem si naordinoval francouzskou romantiku a dostalo se mi psycha. Tedy skoro doslova - Hitchcock's all over this. Ale vlastně docela v dobrém. A romantika vlastně taky ovanula. Zcela výjimečně jsem se chtěl rozpovídat o ději, ale už nejsem s to. Ztrácel jsem se už v průběhu, což bylo pro mě a mou přítelkyni příležitostí ke zděšeným výkřikům. Přestože jsem často plaval, stálo to za to - příležitost nechat se sebou narativně vyjebávat je nejspíš hlavní devizou snímku. Časové a osobní roviny se střídají stejně rychle jako představy s "realitou". Jestli bylo účelem toho kolotoče pobavit diváka, jsem spokojen. Morální ponaučení "lásku najdete tam, kde byste ji vážně nečekali" radím blahosklonně ignorovat. Film částečně sráží jakoby televizní zpracování - jen částečně proto, že lacině rozostřené barvy a aťasové interiéry zajímavě korelují se snovou neskutečností děje. Herecké výkony jsou fajn, ale ne tak jako prsa, kterými nás průběžně obšťastňuje Romane Bohringer. Monica Bellucci si své vnady šetří pro zámořskou produkci. I tak děkujeme. (01.10.2011)