Dědictví aneb Kurva se neříká

K pousmání je snad docela podařené entrée Miroslava Donutila, jenže to je asi minutová sekvence těsně před koncem filmu. Zbytek je bezkrevná, bezzubá, beztvará blbost s naprostou absencí děje. S nesmyslnými a samoúčelnými epizodami typu Karel Gott. Hvězdičku přihazuju za občasné podařené exteriérové záběry a se sentimentem vzpomínám na první díl. Proč, Irenko, proč? (07.09.2014)

Kult v podobe dvadsaťdva-ročnej výpovede dedinskej prostoduchosti a alkoholického megalománstva ostáva neprekonaný. Polívka, nech je to s fámami okolo dlhov a upísaniu sa týmto filmom diablovi akokoľvek, sa rozhodol o jeden z najodvážnejších krokov vo svojej kariére a nemožno mu to vyčítať. Počas rokov sa už niekoľkokrát objavili fámy o tom, že pokračovanie bude. Nakoniec je teda na svete a čuduj sa svete, nebolo to až také sklamanie ako naznačovali prvé (zaujaté) recenzie. Nemôžem si pomôcť, ale mám taký dojem, že celá atmosféra filmu akoby reflektovala Polívkove aktuálne životné obdobie. Trpká tragi-komédia je totiž to najvýstižnejšie slovné spojenie, čo ma v súvislosti s týmto filmom napadlo. Kým sa film rozbehol, bola to naozaj tragédia a mal som pocit, že to nedopadne dobre. Postupne a našťastie si ale tvorcovia uvedomili, že sentimentálnosť asi nebude správna cesta k divákovi a oživili Bohušovu postavu o charakterové črty, ktorými si získal sympatie takmer celého československého národa. Mnoho hlášok sú reprodukcie z originálu, ale tie sú nesmrteľné a stále fungujú. Komédia teda naberá na obrátkach počas celej druhej polovice filmu, niekedy jej úroveň poriadne kolíše (niektoré scény sú len bohapustá bezúčelná vata), na druhej strane sa na to veľmi dobre pozerá, Polívka je prirodzený a ostatní herci ani nehovoriac. Nie je z toho cítiť kŕč, ani gýč a to je predsa rozhodujúce. S úmevom na perách by som dal aj štvrtú hviezdu, ale objektívne (s prihliadnutím na originál) musím ostať pri 70%. (06.02.2014)

Je jasné, že nikdo nemohl čekat nekonvečnost a zábavnost prvního dílu. To je prostě kult kultů a nebude již nikdy překonán. Zdá se mi, že druhý díl byl malinko vynucený, ale to nic nemění na tom, že to nebylo tak hrozné jak jsem čekal. Jasně, kadence a úroveň vtipů již není taková jako kdysi, ale pořád se zde najde pár hlášek či situací, které mě rozesmály a já se tak bavil. Samozřejmě první polovina je lepší jak z hlediska zábavy, tak i příběhu. Kultovní jednička dostala podle mě leč vynucené, tak důstojné pokračování a zakončení Bohumilovi Ságy. 50% (03.09.2014)

D2dictví působí vedle D1dictví stejně nepatřičně, jako režisér Sedláček na předávání státních vyznamenání, kam dorazil v mikině a zapsal se tak nejspíše i do Guinnesovy knihy rekordů. Jediné, co je na tomhle filmu komediálního (no, spíše šíleného) je to, že vůbec někoho napadlo jej natočit. Časy, kdy Bolek vlezl na plátno a aby rozesmál kino, tak mu stačilo říct jedno jadrné slůvko moravským dialektem, ty jsou nenávratně pryč. Mám neodbytný pocit, že se Bolek potřeboval nějak vybrečet z té lapálie s olšanskou farmou a zvolil k tomu tu nejhorší možnou formu - exhibici. Řada postav je ve filmu jen proto, aby měl filmový Bohuš s kým mluvit, jiný smysl jsem nenalezl. A paradoxně na základě tohoto snímku (k němuž BP napsal scénář) musím souhlasit s jeho filmově-civilní dcerou Annou, která prohlásila (ve filmu), že její otec patří do blázince - napsat TAKOVÉTO pokračování legendy může napadnout jen blázna nebo zoufalce. Se ctí z děje vyšlo jen málo postav, a to vesměs proto, že jejich role se počítaly na sekundy až minuty. Takže za mě ubohoučkých 15% a ne, prosím, už žádné další dědictví nechci, zříkám se ho ve prospěch dalších potenciálních dědiců. P.S.: Kurva se říká, Bohumile, kurva se říká. Přinejmenším po shlédnutí takovýchto "filmů". (19.02.2015)

Je to slabé. Ono je to spíš rodinné video, určené všem z Olšan, farmy a okolí. Nostalgické ohlédnutí za odcházející farmou a dluhy. Ve filmu doktor Strážný pomůže, v realitě vypomůže jiný kamarád. Milióny sem, milióny tam. Robert Sedláček se snaží, seč může, aby z toho byl alespoň oku lahodící film - kamera nabízí překrásné scenérie a výjevy (včetně „povinné“ helikoptéry), dobré nasvícení, umírněné herce. Celkově však film nikam nesměřuje a jeho žánrové zařazení je nejasné. Chvílemi to vypadá jako intelektuální Babovřesky (ano, takto si představuju, že by Troškův scénář natočil nějaký pražský inťoš z kavárny), chvílemi jako reklamní průvodce Moravou, chvílemi se dostane i na kritiku současného nejen šoubyznysu, ale třeba i „pražské“ kultury degustátorů, kteří už zapomněli, že víno se má hlavně pít. Chybí i nosnější děj, takže jednotlivé scény poskládané vedle sebe jen tak existují, každá sama o sobě, bez větší návaznosti na scény předchozí či budoucí. Ani vtipných scén, dialogů nebo situací zde moc není. Mám se smát, že se Bohuš bojí nastoupit do vrtulníku? Nebo tomu obrazu? „Zastřeleným“ dětem? Zjevení? Karlovi van Gottovi? Viagře? Nevím jak jiným, ale mně to vtipné nepřišlo. A dvě tři skutečně dobré repliky s dvojsmysly a hrátky se slovy jsou na hodinu čtyřicet skutečně málo. Také mi vadilo, i když asi šlo o mnou nepochopený režijní záměr, že mnohé scény končí bez pointy a mnohé postavy bez dořečení. Jak to dopadlo s hérečkou? Jak to dopadlo na taneční soutěži? Jak to dopadlo se záletným manželem? Proč si dcera nechtěla muzikanta vzít, jaký měla důvod? Viděl vnuk duchy i posléze? Atd. (17.02.2014)