Andrej Rublev

Tenhle film je jako mnohostěn s mnoha ploškami a mozaikami, pokud se díváme zblízka, ale pořád jde o jedno těleso, pokud poodstoupíme. Tarkovský zpracovává mnohovrstevnou duši nejen Rubleva, ale celé Rusi, vše, čím si v té době procházela, s přesahy do jeho aktuální doby, s mnoha úvahami na téma dobra a zla, aniž by soudil a diváka nutil zaujmout nějaké stanovisko (to dnes taky málokdo dokáže) - a když nám nabídne všechny podle něho potřebné střípky, poodstoupí a ukáže výsledek - ikony. A mne až zamrazí. Navíc je tím přidán další kontrast k doposud černobílému zobrazení. Mimochodem, scény s odléváním zvonu jsou fantastické, a když se u nás na vesnici zavěšoval nový zvon do věže kostela, díval jsem se na něj zcela jinak, než jako na obyčejný kus kovu. --- Historicko-filozofická freska Andreje Tarkovského o jednom z nejzajímavějších mnichů a potažmo malířů ikon ruské historie. Umělecký a vizuálně nabitý, tříhodinový film. DVD: Pokud jde o bonusy, tak na 1. disku najdeme položky Marina Tarkovská o Andreji Tarkovském (2:01), filmografie tří tvůrců a čtyř herců a fotogalerii, na 2. disku pak Z natáčení (5:17), rozhovor s Jurijem Nazarovem (4:27), filmografie sedmi herců a scenáristy a rovněž fotogalerii. Plus nějaké skryté trailery, o nichž příště. Jinak všechny dokumenty mají titulky. (13.07.2019)

Takřka tří a půl hodinová cesta Andreje Rubleva za poznáním Ruska v počátcích 15. století. Vzhledem k tomu, že mu byla na tuhle cestu dáno tolik času, tak ji vykonal skutečně důkladně. Právě stopáž je to, co musím filmu vytknout. Film mě ovšem dostal svojí syrovostí. Film má prostě pasáže silné po filosofické stránce, dále velmi emotivní pasáže a bohužel i ten zbytek, kde toho příliš mnoho k vidění není. Stalker se mi líbil mnohem více. Tohle dílo je určeno výhradně Tarkovskijho obdivovatelům.Ostatní nad ním jen těžko povedou nějaký masturbační maraton. 3*...za každou hodinu jedna... (27.11.2012)

Mám hned několik prostých důvodů, proč se mi Rublev moc nelíbil. -- 1. EMOCE: Pokud zaznamenám v 200 minutové stopáži pouze cca 30 minut, které mě pocitově zaujmou a posadí mě pevně na zadek, tak prostě od přírody nemůžu být spokojen. 2. PŘÍBĚH: Je sice časově a vypravěčsky rozsáhlý, bohatý na postavy a dobové prvky, avšak formálně je až neúnosně roztahaný, zbytečně poetický a téměř po celou dobu jednoduše nudný. Mezi kapitolami jsou sice viditelné souvislosti a vše dává dohromady srozumitelný celek, ale Tarkovskij zasahuje do děje často velmi necitelně, jen okrajově přibližuje časové skoky a divák často neví co, kde a kdy se vlastně děje. 3. HUDBA: Zatímco česká Markéta Lazarová se svou unikátní ponurou výpravou výrazně opírá o nádherný hudební doprovod, zde tahle nezbytná složka všech kvalitních filmů trestuhodně absentuje (mrzí mě to hlavně v ohledu na závěrečnou scénu, kde se projeví přímo enormní hudební potenciál). -- Co se už ale z pohledu kvality upřít nedá, je vymazlená, obrazově neskutečně autentická a surová výprava, kterou by si dali za rámeček všichni velcí režiséři, a také historická věrohodnost co se podoby světského života v 15. století týče. Ani to však nedokáže zakrýt ten smutný fakt, že jsem většinu filmu spíše odevzdaně přetrpěl a že jsem se cítil v naprosto, ale v naprosto jiné společnosti než před dvěma týdny u geniálního Stalkera... 65% (24.02.2014)

Ať už díky prostředí středověku nebo otázky hledání boha a smyslu bytí Andrej evokuje Vláčilovu Marketu Lazarovou nebo ještě spíše Bergmanovu Sedmou Pečeť. Hlavní hrdina se proti krutosti okolí také obrňuje vlastním přetransformováním víry. Vyslovuje slib mlčení a přestává dělat to, co bylo dříve jeho posláním a co uměl nejlépe – nechat skrze své dílo k ostatním lidem promlouvat boha. V kontrastu s Rublevovým zahozeným talentem a schopnostmi je mladý zvonař se zbrklou touhou tvořit a také po sobě zanechávat hodnoty. (04.01.2011)

I tento film Tarkovského spíš klade otázky, než něco vysvětluje, a doprovází je syrově melodramatickým obrazem. Kdybych měl jmenovat, bylo by to hned několik scén, které nadlouho utkvějí v mysli (čímž shrnuji hlavní rozdíl proti snovému Vláčilovi). Ať už úvodní trochu mimózní laškování s balónem, dovádění nahých pohanů, dobývání Vladimiru, horečné lití zvonu... Celý motiv filmu, obroda a očista, se na mě přenesl a cítím se myšlenkově hodně jinde. Obával jsem se původně, že budu potřebovat být na film speciálně naladěn, ale naladil si mě raz dva :) (12.08.2012)