Reklama

Reklama

Ivanovo dětství

  • Sovětský svaz Ivanovo detstvo (více)

Obsahy(1)

Tarkovského úspěšný debut (jeho obhájcem v mezinárodní polemice byl např. J. P. Sartre) vypráví příběh 11-letého "dítěte války", jehož údělem se stala nepřístupná samota v utrpení a hořkosti, úplné přivlastnění světem nenávisti, pomsty, rizika a smrti, odcizení se všemu a všem bez náznaku touhy žít a přežít. Ivan přestal být dítětem ve chvíli, kdy mu fašisti před očima zavraždili matku. V černobílém obraze, mistrovsky zvládnutém kameramanem Vadimem Jusovem, rezonuje Tarkovského poetická stylizace přírody (makrodetaily krajiny, všeříkající siluety stromů - frontové zuhelnatělé pahýly, něžné břízy v týlu, skryté významy plynutí vody v řece, hladina močálu, odraz chvějící se hvězdy v hloubce studny, pomalu se kutálející jablka vypadlá z auta a ohryzaná koňmi...). Snové vodní třepetání se při Ivanově běhu s děvčátkem mělkou vodou rýmuje s úsměvy a radostnou dynamikou plnou půvabu a volnosti prosluněného prostoru, zatímco kontrastní svět války má stroze odměřenou dynamiku jakoby spoutaných, ostražitých, sebekontrolujících kroků a gest. Znamenitá je epizoda se šíleným starcem uprostřed vypálené dědiny, který vedle zmateně kroužící, přivázané slípky zamyká vrátka bez plotu - surrealistická vize, která je realitou, podobně jako pochmurná krajina, kterou plave loďka se strnule sedícími oběšenci. Tragický patos neodčinitelnosti viny všech za všechny je autorem spoluprožitý s mravním stoicismem. Historii lidstva dle něj formují výboje lidského ducha, umění, obětavá snaha lidí o zachování člověčenství v člověku. V následujících dílech Tarkovskij reagoval na hrozbu možné apokalypsy ještě více osobněji a naléhavěji. Představitel Ivana hraje v jeho druhém filmě ANDREJ RUBLEV mladého zvonaře - fanatika tvorby. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (122)

classic 

všechny recenze uživatele

Je zaujímavé sledovať UPROSTRED akejkoľvek vojny, asi by som povedal, že najlepšie to zbadať, je z druhej svetovej, ako akýsi chlapec - “HRDINA” , sa prediera svojim holým životom, i napriek tomu, že mu život visí na vlásku. Nie je ťažké uveriť tomu, že mnohí z nich sa nachádzali na miestach, kde byť nechceli, vojna sa rozšírila všade navôkol, ako nejaký MOR, prišla do končín, kde sa z „chlapca stal muž” . Videl som dva pozoruhodné snímky na túto tému, pričom tento Andrejov debut sa napríklad nepodobá naturalistickému Idi i smotri, režiséra Klimova, z roku 1985, s Alexejom Kravčenkom v hlavnej úlohe, to Fljora, to má oveľa, ale oveľa horšie, ako Ivan z Ivanovho DETSTVA, Andreja Tarkovskijho. Skôr by som ho prirovnal ku psychologickému Plechovému bubienku, režiséra Schlöndorffa, z roku 1979, s Davidom Bennentom v hlavnej úlohe, jeho Oskar má spoločne rysy s Ivanom, lebo Fljora je v takých extrémoch, ktoré si títo dvaja chlapci nedokážu ani predstaviť. Ivan je zhruba 11 ročný chlapec, zažil si toho veľa, matku a sestru mu chladnokrvne zastrelili Nemci, teraz spolupracuje na ruskom fronte, kde sa z neho stáva rešpektovaná osoba, a to z pozície vyššej hodnosti. Ivo je niečo, ako špión, či skôr prieskumník, chodí po nebezpečnom teréne, kde sliedi nepriateľ, aby zmapoval situáciu, t.j v tom prípade, ak sa to dá, môžme obkľúčiť nepriateľa. Skrátka, nasadzuje svoj KRK, aby pomohol tejto VECI. Náročný, depresívny a psychologický vojnový film, s ULTRA perfektnou čiernobielou kamerou Vadima Jusova, ktorá nastoľuje pravú, nefalšovanú, pôsobivú atmosféru, aká patrila do tej doby, na akýkoľvek front, nech sme kdekoľvek, tam všade číhala smrť ! V prvom rade, kamera, réžia a atmosféra, dodávajú snímku neuveriteľnú dynamiku, aj s Nikolajom v hlavnej úlohe, ako Ivanom, z ktorého spravila vojna nepokoreného človeka, až pokým nevošiel do rúk... ()

PKD 

všechny recenze uživatele

Na to, že je to prvotina (pokud nepočítáme, Válec a Housle), a je to z období 2.světové (což osobně moc nevyhledávám), tak je to geniální a místy i brilantní. Přiznám se, že jsem dlouho s tímto filmem od mého režiséra č.2...otálel, ale již na 1.shlédnutí před pár lety, jsem za pár minut poznal jeho autorský rukopis, byť zde ještě tak není výrazný, jako v pozdějších klenotech. Klidně by mohl býti i delší.:) ()

Reklama

giblma 

všechny recenze uživatele

Tak mě zase dostal. Dějově jsem sice místy byla zmatená jak želva (což možná přisuzuji na projekce extrémně náročnému dni, navíc ale sám Tarkovskij prý odmítal analýzy svých filmů a chtěl, aby se každý film brál komplexně, proto po prvním zhlédnutím přehlížím pro mě zbytečné narativní skoky), ovšem působivost estetiky jednotlivých obrazů je - jako v každém jeho filmu - dechberoucí. Brodění se močálem, milostná zápletka v borovém lese, koně požírající na pláži rozsypaná jablka... Mrazení v zádech jenom kvůli té kráse na plátně. Z tohoto důvodu mi použití autentických dokumentárních záběrů po skončení války příjde poněkud rušivé (hlavně v necenzurované verzi filmu, kde se to mrtvými těly jen hemží), jakkoliv jsou záběry oprátek a gilotiny neobyčejně mrazivé a samy od sebe působivé. Nelze než dát absolutorium. ()

belldandy 

všechny recenze uživatele

První Tarkovského celovečerní film patří v jeho tvorbě ktomu nejnormálnějšímu, co natočil. To ovšem není pochvala, protože to znamená, že patří k tomu nejprůměrnějšímu. Ale přestože některé pasáže se nevymykají z průměrných sovětských snímků o válce, nemohu souhlasit s nízkým hodnocením Limy. Tu a tam se ve filmu zjevují v Ivanovi a jeho představách takové hloubky, jejichž dno by člověk nezbadal. Ivanovy sny nám neukáží, co přesně mu nepřátelé provedli. Muselo to být však strašlivé, protože je za to nenávidí k smrti, do poslední kapky dechu, víc než dokáže vyslovit, víc než dokáže snést. Obraz pochmurné krajiny se snoubí s pochmurným obsahem tohoto filmu. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Po všech těch chválách tohoto filmu jsem čekal víc. Z toho co jsem zatím viděl od Tarkovského se mi líbilo vše, ale Ivanovo dětství není tím geniálním opusem, jako jeho následovníci. Kdo chce pocítit opravdovou sílu tohoto filmu, musí si počkat až do závěrečných minut, ze kterých opravdu zamrazí. Vidíme zde kombinaci syrových dokumetárních scén a záběrů ve kterých Tarkovskij naplno demonstruje své poetické vidění světa a to i v takových zrůdných věcech jakými jsou ostnaté dráty nebo rozbombarodvané sutiny domů. Již samotné dobové záběry jsou děsivé ale Tarkovskij jejich efekt svým okem ještě rozvíji a umocňuje tak jejich úzkoslivé vyznění. Několik vydařených záběrů se najde i v průběhu filmu, ale jádro bohužel tvoří nezáživné a místy i nadbytečné dialogy, jako např. ty se zdravotní sestrou Mášou. Naštěstí jsou zde i další silné pasáže, hlaně ty snové a tak se dá považivat Ivanovo dětství za vynikající film, ne však geniální. ()

Galerie (58)

Zajímavosti (7)

  • Novelu Vladimira Bogomolova „Ivan“ z roku 1957 se neúspěšně pokoušeli adaptovat jiní sovětští tvůrci, než ji na přímluvu režiséra a pedagoga Michaila Romma nabídli čerstvému absolventovi moskevské školy VGIK Andreji Tarkovskému. Ten dokázal příběh osiřelého dvanáctiletého Ivana prodchnout uhrančivou směsicí metaforiky a expresivnosti. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Fantazijní scény v závěru filmu se moc nelíbily sovětskému vedení. Papaláši odmítli Tarkovského pojetí s tím, že: "Nahrazuje kauzalitu vyprávění poetickou artikulací." (raininface)
  • Tarkovsky v tomto filme ukázal skutočné zábery z okupovaného Berlína, vrátane zuhoľnatenej mŕtvoly Josepha Goebbelsa a tiel jeho šiestich detí, ktoré ich rodičia zavraždili 1. mája 1945 v Berlíne. (Reverse01)

Reklama

Reklama