Lovec: Zimní válka

Naprosto tuctové zpracování, které je minimálně o dvě hvězdy horší, než jeho předchůdce. Ta lehkost, která se mi na prvním Lovci tak líbila je nenávratně pryč a zbyl jen chabý pokus vzkřísit něco, z čeho jsem měl obavy už podle ukázek. Zase jsem měl pravdu! Hlavně postava Emilly Blunt byla hodně špatná a vlastně i zbytečná. Jestli budu ještě někdy další pokračování, budu se dlouho rozmýšlet, protože tohle byl hodně slabý odvárek. Tak za tři mínus. (03.05.2016)

Síce som dal tri, ale ked' tak premýšľam, že prečo, tak už ani neviem. Zrejme v kine sa mi to páčilo, ale teraz, po troch dňoch, tie dojmy nejak už vyšumeli. P.S. Perfektná bola postava goblina... Ale až do chvíle, kým z neho neurobili opicu! [10/4/16 @ vue cinema, Redditch, UK] (12.04.2016)

Oproti prvnímu filmu výrazné zlepšení, tzn. místo totálně přeplácaného wtf nesmyslu je tady genericky působící povrchní fantasy, na kterou člověk po pěti minutách zapomene. Nicméně nevím, jestli jsem v nějaké sentimentální náladě nebo co, ale docela se mi líbily ty stylizované obrazy, ve kterých dominovaly kontrasty bílé, stříbrné a zlaté, a později i s přídavkem černé. (24.07.2019)

Nezaměstnán dostatečně podněty skýtanými filmem, přemýšlel jsem v kině, komu je tento s campem hraničící kříženec Ledového království a Hry o trůny vlastně určen. Mladším ročníkům Lovec nenabízí k identifikaci postavu odpovídajícího věku, pro starší je v něm mnoho pubertálního trpasličího humoru a málo vícerozměrných postav, jejichž rozhodnutí by byla motivována něčím jiným než požadavky žánru (přibližně žádná). Stejně jako předchozí díl, vůči němuž je Lovec prequelem i sequelem zároveň (a spin-offem k tomu), se film snaží oslovovat zejména divačky. O své feministické podstatě se nás snaží přesvědčit nejen početní převahou hereček, ale také minimálně jednou křečovitou deklarací ženské nezávislosti. Činy ovšem vždy neodpovídají slovům a samostatnost žen je převážně iluzorní. Přirozené je tvořit pár. Ženy bez partnera jsou přinejmenším emočně labilní a nemožnost realizace výchovou dítěte si jedna z nich kompenzuje výchovou osobní Hitlerjugend armády, s pomocí které si následně začne podmaňovat okolní království (protože může). Podobně jako je zápletka slepencem klišé z dobrodružných a fantasy filmů, jsou při vykreslování ženských postav recyklovány stereotypy o marnivých, nečitelných a zahořklých osobách bez smyslu pro humor (zvlášť v kontrastu s Erikem a dvěma trpaslíky, kteří vtipkují bez přestání). Ani koncept nietzscheovské nadženy, která si jde nemilosrdně za svým a likviduje všechny muže, kteří jí přijdou do cesty, zde není aplikován se stejnou důsledností jako minule (nebo jako v prakticky libovolném předkodexovém filmu s Barbarou Stanwyck). U filmu režírovaného specialistou na vizuální efekty nepřekvapuje, že je povrchem fascinován stejně jako sebevzhlíživá Ravenna. Překvapuje mne nicméně, že ony efekty nejsou mnohdy moc vydařené (zejména velké celky království vypadají jako z lepší videohry). Zimní válka vůbec působí jako z povinnosti a bez velkého nasazení natočený derivát úspěšného filmu, v němž jsou skutečně přesvědčivé pouze výpravné kostýmy Colleen Atwood (na něž jsme různými nadhledy a detaily náležitě upozorňováni). Kdyby se Sněhurka nespustila s režisérem, dokázal by druhý Lovec, fungující nakonec nejlépe jako špatná komedie, svou existenci možná obhájit lépe. 50% (21.04.2016)

„Zrcadlo, zrcadlo on dz uól, která slaboduchá pičovina je nejotravnější of dzem ól?“ zeptal se verbal polyglotně. „No to je přece jasný, vole,“ nezaváhalo zrcadlo „umělohmotných, trapných, sterilních, ubohých a narychlo splácaných nenápaditých kokotin za každou cenu jsou hlavně díky Dyznymu on dz uorld tři prdele, ale tohle je, kurva, fuckt velesračka!“ „No jo, no, že já, debil, jsem se nezeptal předem,“ pokýval verbal smutně hlavou. „Ale jestli tě to aspoň trochu potěší, pořád jsi nejkrásnější, verbale!“ dodalo úlisně zrcadlo. „Původně ti sice kapku dýchal na hrb Klůny, nicméně už je to dědek a pro sichr jsem ho ještě otrávilo Nespressem. Takže ten sendvič s Emilkou a Teronovic Karlíkem, který sis u toho pořád představoval, aby ses neunudil xmrti, by mohl docela dobře klapnout!“ „Představoval, představoval,“ odvětil verbal zasněně, přičemž si, jakoby bezděčně, uhladil pečlivě nagelované skráně, „a byl to asi jediný kulturní zážitek z tohohle tupého odvaru. Avšak náhle se k nám s holkama přisrala do džakuzy ta odporná kožená obluda Džesika Čestejn, v tu ránu mě přešla chuť na šťouchané brambory a bylo po zápase. A i ti liliputi stáli tentokrát za vyližprdel, takže jsem neměl absolutně ke komu přilnout. Dokonce jsem byl natolik otrávený, že mě ani nerozveselilo přemítat, jestli by ten ochrnutý Blbec Homotór získal nějakou mimiku, kdyby mu do držky pustili dvěstědvacet!“ Zrcadlo se nasupeně zamžilo: „Tak zase trochu úcty, ne, dopiče??!! Vždyť jsem v tom hrálo! Nehledě na to, že mi to pár mentálů včetně Šádvela hustě oroštovalo. Ještě chvíli mě ser a v té soutěži krásy tě předežene i Krytinář.“ „Jen buď dál impertinentní,“ usmál se verbal škodolibě, “a mrdnu tě do frcu. Některý z nich si tě pak určitě hned koupí a bude si na tebe vymačkávat jebáky.“ (19.05.2016)