Stalker

Stalker se vyplatí sledovat od začátku až do konce, jinak ho pořádně nepochopíte. Ze začátku jsem pořádně nechápal o čem to je až postupně jsem se do děje dostával, abych nakonec zjistil, že vlastně nevím o čem to bylo. Film je svým způsobem velmi zvláštní. Po shlédnutí budete nad koncem filmu dlouho přemýšlet, ale to byl zřejmě úkol tohoto filmu. Kniha je na tom mimochodem dost podobně. (22.05.2006)

Je fajn, když člověk sleduje takovýhle filosofický film, sice se může těšit, že uvidí sci-fi (bláhově, to nepřišlo), ale krásně si zapřemýšlí, mezi tím, co se mu postupně odkrvují nohy, protože si blbě sednul. Ale místo toho, abych znovu přemýšlel nad bezcílností lidské existence a problematikou víry, tak mě napadla jiná věc. Možná, že jsem si to plně uvědomil v té několikaminutové scéně, kdy hlavní tři hrdinové jen sedí, nic nedělají a posléze jeden z nich řekne: "to je krásné ticho". Tam na to bylo času dost. Litoval jsem totiž, že se nedívám na film, který by pojal téma filosofického snímku jinak. Stále jsem si v duchu říkal: "Hm hm, to jsou chytré myšlenky, to jsem ale hezky zušlechťován". Naopak jsem ale zatoužil, abych si spíš řekl: "No ty vole, tak s tímhle hodně lidí souhlasit nebude", ovšem to bych možná chtěl nemožné po filmu ze Sovětského svazu. Vizuální stránka samozřejmě nemá chybu, ale já jsem hodně dějově zaměřený divák a přestože lehce nastíněný příběh vypadal velice zajímavě, zde je odkloněn na třetí kolej, což je pro mě škoda. A že je to trošililinku natahované? Znám i horší případy, ovšem je jasné, že jsem z toho nadšen nebyl ani tady. Muselo to ale být, kdyby byl Stalker akčnější, nemuseli by všichni pochopit, že chce být snímek vznešenější podívanou. (10.10.2008)

Geniální obrazová stránka, famózní práce s kamerou, vyprávění rozčleněné na černobílou a barevnou část, kompozičně i výtvarně nádherné záběry, svévolně rozvolněná dynamika do pomalého plynutí, film jako řeka, která vás pomalu unáší, ty předlouhé jízdy kamery, filosofické zkoumání lidí a věcí, silný mystický či náboženský podtext, filmové přemítání a úvaha o víře, o nedostatku pokory, Stalker coby symbol neexistence Mesiáše v současném světě, reakce na nihilismus dominujícího ateismu, mizanscéna coby apokalyptická industriální krajina, sama Zóna jakási metamorfóza industriálních center Sovětského svazu (a východního bloku) i předzvěst Černobylu, možná alegorie dysfunkčního civilizačního systému, který svým občanům upírá právo na smysluplný život, na naději, filosofická úvaha o cestě jako cíli poznání, ale i sci-fi, kde se za celou dobu ani jednou nic nestane a jehož stopáž je neúměrná k rozvolněné dějové lince... Film, jehož procentuální hodnocení pozbývá smyslu... (06.01.2008)

Je to paradox. Stalker je dnes už filmový pojem, na který se každý dívá v zarputilé snaze porozumět jeho poselství a správně vložit každý abstraktní záběr do pomyslné myšlenkové skládačky. Avšak čím více o filmu víme a přemýšlíme o něm, tím více jsme v závěru zmatení a nevíme nic. A upřímně - tak je to lepší. Mozek byste sice měli nechat v aktivním chodu, protože o tolik filmové krásy, obrazového umění a extrémně hutné atmosféry nikde jinde zkrátka nezakopnete, ale ono je skutečně lepší nechat se Zónou pohltit a vcucnout, než ji utvářet a překrucovat dle vlastní vůle. Pro mě osobně jeden z nejzvláštnějších, nejzajímavějších a nejopojnějších filmových zážitků vůbec. A ano, chce to vidět vícekrát... (14.02.2014)

Film jsem viděl v době, kdy jsem 1. měl velmi v oblibě Strugacké, z jejichž románu film vychází (ale...) a 2. v době, kdy jsem již viděl Solaris a Nostalgii. Docela dlouho mi nesedlo, že je o něčem výrazně jiném, než kniha, byl jsem až zklamaný... Nicméně pak jsem podlehl hypnóze a naprosto mě dostal. Jen nevím, zda bych ho zvládl vidět podruhé :-) /// update po mnoha letech: zvládl a znovu nádhera... (25.01.2007)