Stalker

Pokora, ostražitost, touha. To všechno se dá napsat o tajemné Zóně, ale stejně tak o filmu samotném. Stalkerovi jsem se celých 163 minut pokorně oddával, ostražitě si nenechával utéct všemožné Tarkovského (byť i nepodstatné) drobnosti a detaily a užíval si je. Stejně tak jsem toužil najít pravdu, co všechno je v této oblasti možné či nemožné a k čemu vlastně kdysi došlo. Ale skutečně chci tu odpověď znát? Vlastně vůbec ne, protože rád přistupuji na hru, že pravidla zde mohou být pokaždé jiná, neurčitá a ještě více mysteriózní .. (19.10.2014)

"Bože chraň! Já vůbec moc nepřemýšlím. Nedělá mi to dobře." Film spěje ke konci. "Bohudík.." říkám si a prásknu s sebou na postel a děj už nijak výrazně nesluduji. Pak přijde zpověď Stalkerovo ženy. Neznám její jméno. Nevím o čem mluví. Zapaluje si cigaretu a donutí mě vrátit se do původní polohy plodu, která mi byla přes dvě hodiny jedinou pohodlnou pozicí. Její oči sledují upřeně do kamery, mluví, mluví, mluví. Je zvlaštní, že mě upoutává postava, která do děje nijak výrazně nezasahuje a je tam, dalo by se říct, jen pro okrasu. Vstane a přejde k oknu. Popotáhne z cigarety. Je to ona, kdo řekne závěrečná slova. Má do té doby pohodlná pozice, začíná mi býti nepříjemnou, ale sakra ta ženská je tak pozoruhodná bytost, že risknu amputaci končetin. Konec. Tečka. Tarkovskij. Jsem vděčným pozorovatelem, když jde o nějaké psycholigické, filozofické filmy. Rád nad nimi přemýšlím, téměř do zmagoření, ale Stalker vám (nebo podle hodnocení ostatních, jen mě) přivodí zvláštní pocit v žaludku. Čert vem to, že jste to nepobrali, ale když vám uniká i příběh, je fuška pak naskočit do rozjetého vlaku. Andrej Tarkovskij je jednoslabičný expert, který rád mate divákovo myslí. Tak ať, ale ať tomu dá tvar a dávku spádu. Možná je na vině můj věk. Prostě nekoukej na filmy pro dospělé, když sám máš problém pobrat Trigonometrii. Učím se za pochodu a Stalker byl na můj vkus až příliš rychlým skokem do světa, který je hloubavý a do jisté míry i praštěný. Knihu čtu a doufám, že nebudu mít nutkání zaklapnout ji v polovině jako u filmu.__ Stalkerovo žena típla cigaretu a zmizela. Já spadl z postele s otazníkama v hlavě a v tu chvíli jsem si připadal jako malé dítě, které nedokáže pochopit, proč mu máma nekoupí žvejku, když ji o to ustavičně prosí. Chci to vidět s inteligentnějším člověkem, než jsem já. Chci to pochopit!!!! (10.05.2009)

I'm a simple man, I see Andrej Tarkovskij, dávám 10 stalkerů z 10. Esteticky dechberoucí filmový veledílo, pohlcující surreálná freska, mohutnej filozofickej balvan který vám rozdrtí palici, gamechanger audiovizuálního storytellingu, definice poetry in motion, a v neposlední řadě cinefilní nirvána, která rozbortí bábovičky ideálů vaší mrzký existence. Film s velkým F. Esence poetic cinema. (16.03.2020)

Hypnotické, intelektuální a neskutečně poutavé umělecké dílo, které nechává svůj zdroj inspirace, knihu "Piknik u cesty" od bratrů Strugackých, kvalitativně daleko za sebou. Stalker kašle na nějakou výpravnost, efekty, akčnost, či dějovou dynamiku - vlasntě po cleé tři hodiny sledujeme cestu tří mužů zalesněnou krajinou. Jenže to není cesta ledajaká, překvapivě srozumitelná filozofie na nás vykukuje na každé straně a mozkové závity nadskakují radostí z toakového přívalu jedinečných myšlenek, zatímco oči se obají fantstickou vizuální stránku a uši se nemůžou nabažit padnoucí ambientní hudby. Vizuál je natolik mistrovský právě proto, že kamera v pomalých tazích nebo zcela staticky snímá vlastně jen okolní krajinu, nebo samotné postavy, díky režisérovu/kameramanovu neuvěřitelnému citu a smyslu pro detail jsou však všechny záběry vskutku geniální. Zkrátka a dobře, Stalker je film na který se nezapomíná....A prosím nepsojujte si jej příliš s PC hrou S.T.A.L.K.E.R. :-) (24.09.2007)

Stalker není film, tak jak ho chápeme v dnešní době. Tarkovskij úplně kašle na diváka a jede si to svoje. Nemám mu to za zlé, protože v té době bylo vlastně jedno, kolik diváků oslovil, hlavně když nešel proti komoušům. Jenže to on právě dělal prostřednictvím filmů, které pod filozofickým oparem skrývají jeho myšlenky a názory. Aspoň si to myslím. Běžného diváka zláká zdejší vysoké hodnocení, ale pokud se člověk koukne i na hodnotící osoby, tak by mu mělo být jasné, která bije. Film má stále poměrně málo hodnocení a většina je od odborné elity, filozofů a jejich kámošů pseudointelektuálů. Potopit to úplně by byla určitě chyba, protože minimálně kamera, herci a pár mystických scén stojí za pozornost. Bohužel to nemá pořádný děj, zvraty ani vyvrcholení. O nudě bych však nemluvil, film spíše hypnotizuje a divák si tedy může vybrat. Buď ocení těch pár skvělých prvků, které režisérovi nelze upřít, nebo sám sebe přesvědčí, že na myšlenkách, které se mu při projekci vyronily v hlavě, má zásluhu právě tento film. Osobně od filmu očekávám něco jiného, než co mi předložil Tarkovskij, ale s jeho filmy rozhodně nekončím. (01.07.2011)