The Zero Theorem

Je to dosť dobrá sci-fi dráma od Terryho Gilliama. Má výborný príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti o samotárskom, ale veľmi inteligentnom programátorovi, ktorý vo svojej práci patrí medzi najlepších a aj preto je mu umožnené pracovať doma, v starom kostole, kde je efektívnejší a navyše dostane za úlohu dokončiť výpočet nulového teorému, o čo sa už pokúšali mnohí, ale neúspešne. A časom dostane na pomoc aj mladého talentovaného programátora, no hlavne sympatickú ženu, pričom medzi nimi vzniká puto a tak programátor spoznáva aj iné stránky života. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejakej výraznejšej originalite sa tu moc hovoriť nedá, niečo veľmi podobné sa už dalo vidieť niekoľkokrát a to aj v rámci tvorby tohto režiséra, ale aj tak si nemôžem sťažovať. Už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude baviť, zaujímavý svet, skvelo podaný hlavný hrdina, všetko ohľadom samotného nulového teorému a hlavne tá perfektná atmosféra, v ktorej sa miešajú pocity miernej klaustrofóbie, depresie a nepríjemného nulového významu jednotlivca v rámci systému s očakávanou hravosťou s množstvom zaujímavých detailov, ktorá mi vždy tak dobre sedí. Síde dej sa väčšinu času odohráva v jednom interiéri, ale filmu to vôbec neškodí a aby to neupadlo do stereotypu, tak v druhej polovici sa podstatne zväčší význam aj ďalších vedľajších postáv, pričom to fungovanie hlavného hrdinu s mladíkom, ale aj novou priateľkou sa mi skutočne páčilo a stále občas príde nejaká maličkosť, ktorá to celé osvieži, ako objednávanie pizze alebo erotický internetový program. Jedine ma mrzí, že práve ten nulový teorém má na moje prekvapenie pre film len zanedbateľný význam, preto aj záver je v úplne inom štýle, ako som čakal, ale nad to sa dokážem povzniesť, mňa to jednoducho bavilo od prvej do poslednej minúty. Herecké obsadenie je na tom veľmi dobre, Christoph Waltz to zahral až prekvapivo dobre, v tejto úlohe som si ho nevedel až tak prekvapiť, ale ani trochu nesklamal, k tomu príjemná Mélanie Thierry a plno zaujímavých vedľajších postáv ako David Thewlis, Matt Damon, Tilda Swinton a samozrejme postava mladíka. Réžia a technická stránka sú výborné, Terry Gilliam je výrazný a veľmi zaujímavý režisér so svojim osobitým štýlom za čo má môj dlhodobý rešpekt, ale nikdy mi ešte nesadol tak, ako teraz a tak tu nemám čo vytknúť. Takže potenciál bol stále ešte o trochu väčší, hlavne som dúfal, že ten nulový teorém sa využije podstatne viac, ale aj tak sa mi to páčilo a rád si to ešte pozriem. 78% (27.07.2014)

Další z Terryho temných pohledů do budoucnosti. Tenhle svět je chaotický, klaustrofobický, skoro až cynicky otravný svou přetechnizovanou všudypřítomností. Hlavní hrdina, zmítaný snad všemi fobiemi pramenícími z té nicoty kolem něj, má jedinou naději vymanit se díky tajemné Bainsley, jenže i lásku poznává spíše virtuální než tu pramenící z její reálné chemie. Zmatený, skoro až autistický Chris Waltz, zabydlený v tomhle filmu po celou její délku, byl zajímavou figurkou v rukou režiséra, ale zaujali mě spíše herci s menším prostorem, třeba další z chameleonských rolí Tildy Swinton nebo prodejná a záhadně zamilovaná Mélanie Thierry .. (12.08.2014)

Nic je věčné a tak zřejmě dopadne i Zero Theorem...typická Gilliamovská futuristická šílenost,která nepostrádá prakticky nic z režisérova rukopisu,jen to bohužel tentokrát tolik nefunguje.Druhá půlka je celkem obstojná a být takový celý film,určitě bych hodnotil jinak,jenže k druhé půlce je třeba se prokousat půlkou první a ta je velmi těžce stravitelná a upřímně jsem se v ní ztrácel a nebavila mě.Nebýt to film mého oblíbence a navíc film na který jsem se těšil,vypínal bych po 20 minutách.Gilliam mě tentokrát neoslovil a nezáchrání to ani Christoph Waltz...40% (29.07.2014)

Gilliamův vlastní vesmír je plný fantazie a hravosti, ale dokáže také sledovat otázky bytí. Budoucnost, možná ne až tak vzdálená, je plná všudypřítomného Managementu. Gilliam na ni nahlíží značně satiricky, nespokojuje s pouhou dystopií. Celkem hlasitě, ale pravděpodobně marně, křičí, že budoucnost se tvoří dnes. (01.10.2022)

Bizarní světy Terry stále točit umí, horší je to s filmem. Když odmyslím všechny ty futuristické a technologické pičičmundy, jimiž jsou Gilliamovy filmy známé a vlastně už nepřekvapí (Spíše by mne dostal naprosto běžně podaným realistickým filmem.), je zde téma poněkud průhledné, profláknuté a pojaté vlastně velmi povrchně. Futuristická vize světa totiž skvěle odvádí pozornost od toho, jak se Gilliam vypořádává se vším, co ho tak nějak vnitřně se.re, ať jsou to zákazy čehokoliv na autobusových zastávkách nebo náboženství. Samotná výpověď je však podána stylem Blesku nebo rozhovoru důchodců u piva v Kauflandu. Všechny ty ornamenty jsou sice zajímavé, podobně jako u Tima Burtona, ale veskrze jen odvádějí pozornost od povrchního a laciného zboží, jež nemá svým obsahem již co sdělit. (20.07.2014)