The Zero Theorem

The Zero Theorem měl na to, aby se po filmu Fear and Loathing in Las Vegas stal dalším režisérovým filmovým milníkem. Bohužel, snímek působí tak nějak "rozervaně". Film se odehrává ve světě tolik typickém pro Terryho Giliama, ale než dostanete možnost po velmi efektivním úvodu celý ten "krásně divný" svět prozkoumat a kochat se futuristickými výdobytky, začne se odvíjet příběh samotný. A právě v tuto chvíli ztrácí The Zero Theorem dech. Příběh pracovníka firmy zvané Management s tváří Christopha Waltze je zbytečně moc utahaný a komplikovaný, Film se snaží pojmout tak široké spektrum témat týkající se problémů dnešního světa, že není čas na to je pořádně rozvést. Zůstanou tedy jen trestuhodně nakousnuty. A přitom by stačilo jen omezit množství těchto témat a více se zaměřit na příběh a postavy samotné. Tohle bohužel The Zero Theorem sráží na kolena a činí z tohoto filmu průměrnou záležitost. (02.08.2014)

Od Las Vegas prešlo veľa času. A Gilliam stále nie a nie natočiť nejaký veľký príbeh. Taký čo odráža jeho bizarnosti a dáva za pravdu ultimátnej pravde o živote, vesmíre a všetkom. Imaginárium sa k tomu priblížilo počas jeho súčasnej tvorby najbližšie, ale každý vie, že ako Ledger zomrel narušil sa aj pôvodný koncept. Z neho bol síce schopný Terry vykorčuľovať, ale zostal tam pocit nie úplne dokončenej vízie. The Zero Theorem je ten veľký prelom, za ktorý som nesmierne vďačný. Smoliar Terry je bizarný vizionár. Vlastenec veľkých myšlienok imaginácie a bizarnosti. A dostať do kín nejaký jeho film je dakedy nadľudská úloha. A potom sa len tak z čista jasna zjaví Waltz, Thierry, Damon, Thewlis a nejaký scenárista Rushin a odrazu je na svete dielo aké nemá v súčasnej tvorbe ekvivalent. Každý detail od chamtivých potkanov, sochy vytvorenej zo zakázaných značiek, stlačených pŕs a Managmentu, je presýtený víziou a túžbou snívať a opatrne kráčať po tenkom lade medzí predstavou a realitou. Kritika spoločnosti, náboženstva, ezoteriky, techniky, lásky, strachu, túžby, odovzdania sa a sexu v guláši, ktorý chutí ako niečo čo sme kedysi jedli u našej babičky a k čomu sme sa dlho nedostali, lebo sme si mysleli že babička je mŕtva. Pre mňa úžasný zážitok a skvelý comeback jedného z najtalentovanejších režisérov 20 a 21 storočia. Prosím si už tie veterné mlyny Terry. (27.07.2014)

Další z Terryho temných pohledů do budoucnosti. Tenhle svět je chaotický, klaustrofobický, skoro až cynicky otravný svou přetechnizovanou všudypřítomností. Hlavní hrdina, zmítaný snad všemi fobiemi pramenícími z té nicoty kolem něj, má jedinou naději vymanit se díky tajemné Bainsley, jenže i lásku poznává spíše virtuální než tu pramenící z její reálné chemie. Zmatený, skoro až autistický Chris Waltz, zabydlený v tomhle filmu po celou její délku, byl zajímavou figurkou v rukou režiséra, ale zaujali mě spíše herci s menším prostorem, třeba další z chameleonských rolí Tildy Swinton nebo prodejná a záhadně zamilovaná Mélanie Thierry .. (12.08.2014)

Tak třeba u tohodle sem viděl prvních pět minut a hned sem věděl, že to je za 5. U filmu to poznáte hned, jesli to je sračka nebo ne a todle evidentně sračka neni...o všem dalšim se dá diskutovat, ale todle mi bylo jasný hned...musíte v tom mít jasno...jinak máte nejasno...a to neni dobrý...aspoň v jedný věci musíte mít jasno, když jinak ničemu nerozumíte...jasný? Mimochodem jde o důstojný pokračovaní Brazil - maybe Anegertina? Jo, a bez chyb to není ono. (26.07.2014)

Vedlejší a asi taky trošku slepá ulička Gillamovy geniální fantasmagorie. Film, ze kterého vás musí rozbolet hlava, což mě nepřekvapuje, ale když už ta hlava bolí, tak bych se ráda dobrala někam dál než na konec slepé uličky. Terry si chtěl pohrát a to se mu náramně povedlo. Proč ale malovat štětkou na zeď něco, čemu stačí trochu skromnější rámeček? (14.09.2014)