The Zero Theorem

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý". (01.04.2014)

Pajtonov vždy zaujímal zmysel života, ale včas pochopili, že žiaden nie je a môžeme si z toho robiť iba srandu. O dekády neskôr sa ale Gilliam rozhodol, že túto existenciálnu otázku začne znova skúmať, aby došiel opäť k záveru, že na nič nedošiel. Je to nesúrodé, nie príliš koncentrované, myšlienkovo rozutekané, ale mňa to bavilo presne tak, ako je to napísané a nakrútené. A ani nevadí, že Terry vykráda Brazil či 12 opíc (myšlienkovo a vizuálne) a dokonca aj niektorých kolegov. Ale chápem, že mnohým tieto pripomienky vadiť budú. (15.11.2020)

Pat Rushin napsal svůj první scénář, který je mírně řečeno docela divný, ale přesto se ho chopila režiserská ikona, která i s vcelku titěrným rozpočtem (cca 10 mil. USD) přilákala luxusní herecké obsazení a natočila vizuálně podmanivý film... který i kdyby navázal na úspěch Brazil a 12 opic...neměl moc šancí na solidní tržby. Zajímavé. No a tím veškeré zajímavosti končí. Ano, první půlhodinku jsem s radostí sledovat typicky Gilliamovský svět v kulisách, které se mi nikdy neokoukají. Postava Qohena byla ztělesněním existencionálního tragéda, úkol který dostal, byl správně potrhlý...0 se rovná 93,789%...vyřešte. Jenže děj i postava se vyvíjela jen do poloviny filmu. Pak už to bylo divácky nevstřícné, ale hlavně nezajímavé motání se v kruhu. jakoby bylo to nejzajímavější z námětu vypotřebováno příliš brzy. Závěr mi taky nepřipadal uspokojivý, takže nebýt 20 vteřinového rapu Tildy Swinton, pěkné prdelky Mélanie Thierry a fajn písně Karen Souzy na konci...nejspíš bych hodnotil i hůř. Celkový dojem po skončení filmu, je totiž nevalný. (03.05.2020)

Tery zase omylem upadl nosem na kapesník s toluenem, anebo to v té smaženici nebyly Václavky. Výsledkem je další bizarní narkonosvět plný sdružených barev Benetonu, ukrutně pastelových, v němž se všichni chovají jako naprostí čuráci, vlastně pardon, chtěl jsem napsat jako VIP zákazníci nějakého mexického kartelu. A kanárkově žluté stroje přitom dělají pajtnovské „Pyp“, pokud je pracující cyklista řešící tajemství všehomíra nakrmí zkumavkou s viskózní kapalinou vhodné barvy. Kryštof sice opět Waltzuje jako o život a Dejmon předvádí snad svou dosud nejvytříbenější mimickou kreaci vítěze Světové série v pokru, ale co z toho, když je kolem nich plytké intoxikované prostředí patologické hlavy přeceňovaného narkomana. Inu, po skončení jsem velmi tápal, cítil se hrozně rozpolceně z toho, že mě ten Teryho THCsticismus filosoficky nenaplňuje, a už už jsem si začínal zahřívat lžičku, utahovat škrtidlo a pumpovat předloktí ve snaze vstřebat, co že to bylo za vyhulenou pičovinu, když tu náhle jsem naprosto prozřel. Narazil jsem zde totiž na totálně erudovaný výhnis mého úplně nejoblíbenějšího recenzenta jménem Zadek99, který mi dokonale otevřel oči. Nedivím se, slovo „teorém“ jej muselo určitě dokonale prokrvit. Milý Pedokok, jsa zajisté na úplně jiném levlu absorpce pomatených sraček, opět bez bázně a hany přichází s egem na dlani a patrně neváhal ani minutu chopit se svého přirození a příležitosti se za něj mohutně zatahat a ukázat, že právě on našel onoho pověstného Orvela v kupce Kafky! To, jak se přitom fundovaně rozzvracel o svém atopickém ekzému a realitě jeho sýra při vrstvení nemovitostí během úřednického stihomamu, mě rozřehtalo natolik, že jsem se z esoterických hlubin artového podvědomí vrátil zpátky na zem a rozhodl se, že raději fetovat nebudu. (30.08.2014)

Nesnáším poutě. A nejsem si úplně jistej, jestli Zero Theorem nabízí něco víc než jen barevné atrakce. A taky si nejsem jistej, jestli má vůbec smysl hledat smysl ve filmu o tom, že nemá moc smysl hledat smysl. Facelift to má úžasnej, Gilliamova hlava je evidentně stále plná a za mě to je od Imaginária krok nahoru, ale pořád ještě spíš stojíme pod kopcema. (18.11.2017)